MichaelJacksonweb.cz

Michael Jackson forever! Michael Jackson forever! Michael Jackson forever! Michael Jackson forever!

Encyklopedie » Fans reportáže kolem Michaela Jacksona » Londýn 2002

Londýn 2002

BabyLove
Místo: Anglie, Londýn


Vlastně jsem se rozhodla až na poslední chvíli. Mnoho lidí mě pokládalo za blázna, že chci běhěm pár dnů skoro na otočku zvládnout cestu do Londýna a zpět jen kvůli pár okamžikům, které možná strávím v blízkosti Michaela Jacksona. Teď, když jsem opět doma, jsem si uvědomila, že to bylo možná to nejchytřejší rozhodnutí, které jsem v životě udělala.

Cesta autobusem do Londýna byla otravná a únavná, ale nejela jsem sama. Jeli se mnou ještě 2 fanoušci - David a Katka, takže má cesta nebyla až tak nudná, jak jsem předpokládala. Do Lodnýna jsme dorazili brzy ráno a vydali se nasnídat do McDonalda, kde nás mile překvapili tím, že pustili písničku Michaela "You rock my world". Poté jsme se ubytovali v hotelu, potkali s dalšími fanoušky a naše dobrodružství mohlo začít.


Demonstrace na podporu alba Invincible
Místo: kanceláře Sony Music na Great Marlborough Street
Počet účastníků: neznámo, pár stovek lidí
Datum: 15.6. 2002  

Demonstrační akce na podporu alba Invincible proti Sony Music byla naprosto skvělá. Nikdy v životě jsem neviděla tak sehrané lidi, jako byli všichni fanoušci Michaela. Na demonstraci jsme dorazili v 11.30 a na místě už byla spousta lidí. Byla jsem docela v šoku, protože jsem neměla představu, jak taková demonstrace vypadá. Stovky lidí stáli před budovou Sony Music, drželi transparenty a společně skandovali a křičeli. Jak se zvyšoval počet fanoušků, zvyšoval se i počet policistů a turistů, kteří se přišli podívat, co se to tam vlastně děje. Asi ve dvanáct hodin někdo přinesl věž a obří repráky - pak to teprve všechno začalo. Nahlas se pouštěly písničky z alba Invincible, nejvíce Unbreakable a You rock my world. Všichni jsme zpívali a tancovali. Budovu Sony do té doby už vyklidili a na místo dorazili televizní štáby. Postřehla jsem např. BBC a MTV.


Poprvé v životě jsem zažila ten pocit, pro který všichni fanoušci jezdí po světě za Michaelem. Pocit soudržnosti a naprosté lásky. Stačilo se jen podívat jeden druhému do očí a hned jsme věděli, co si myslíme. Je to něco nepopsatelného, zvlášť pro mě, protože já ve svém okolí fanoušky Michaela nemám a tady jsem najednou potkala tolik lidí sdílející můj názor, který jsem v Česku pokládala za velmi ojedinělý. Chtělo se mi brečet a zároveň se smát. Cítila jsem, že jsem konečně na místě, o kterém jsem snila, ale neuměla jsem ho pojmenovat.

Michael se na demonstraci objevil dvakrát. Na úplném začátku projel kolem fanoušků (jeho limuzína mě málem porazila, když jsem fotila demonstraci a nedávala pozor), ale hned odjel. Na konci demonstrace, kolem 14 hodiny, zažili fanoušci naprostý šok. Michael přijel ve dvoupatrovém autobusu zvaném v Londýně "double decker". Dojel až k fanouškům, tancoval na střeše, usmíval se, skandoval společně s fanoušky "Sony sucks", sbíral si od nich plakáty a vyhazoval podepsané fotky. Pak tímto autobusem odjel na Killer Thriller party. Tohle jsme ale neviděli, protože jsme už stáli v řadě na párty. Dozvěděli jsme se to až na druhý den a málem jsme se zbláznili z toho, že jsme to propásli. Ale co dělat, život jde dál ...




Killer Thriller Party
Místo: Enquinox, Leicester Square
Počet účastníků: přes 2.200
Datum: 15.6. 2002

Ten den svítilo slunce. Zcela neobvyklé pro město, jako je Lodnýn. Než jsme se dostali do budovy Enquinoxu, prostáli jsme ve vedru si asi 150 metrovou řadu. Než nás pustili dovnitř, Michaelovi bodyguardi nás prošatili a prohledali tašky (snad abychom Michaela nezastřelili nebo co to povídal...). Uvnitř už bylo tolik lidí, že jsme museli rychle najít místo, odkud se dalo dobře dívat na pódium a to jsme našli u osvětlovače, za sedačkami. Odtud jsme se ale nemohli hnout, protože by nám ho obsadili.

Po několika vystoupení více či méně lepších zpěváků a imitátorů nám řekli, že Michael dorazil do budovy. Všichni křičeli a křičeli, ale Michael se usadil na balkóně a společně se svými přátely sledoval průběh párty, aniž by ho bylo vidět. Okamžitě jsem poznala Uriho Gellera a ještě jednoho muže, který s Michaelem cestuje. Po každém vystoupení nějakého imitátora nás pořadatelé uváděli do varu tím, že dělali nějaké narážky na Michaela a my jsme byli totálně hotoví, protože jsme se už nemohli dočkat, až vyjde na pódium. Pamatuji se, že jsem si po každém představení říkala, že pokud už Michael nevyjde, omdlím. Po celodenním stání už jsem bolestí necítila nohy (ale i přesto jsem pořád tancovala) a v budově byl otřesně vydýchaný vzduch. Jako poslední imitátor přišel Valentino. Byl opravdu naprosto úžasný. Tohle je snad jediný imitátor, kterého bych si byla i já schopna na dálku splést s Michaelem. Vypadá přesně jako Michael, tancuje přesně jako Michael (i když originál je jen jeden!) a tomu se podařilo naprosto uchvátit publikum. Jak jsem se na konci přesvědčila, je to velmi milý a usměvavý člověk. A pohybově velmi nadaný. Několikrát se ještě vrátil a dával přídavky. Pak nám pořadatelé ukázali na obří obrazovce dokument, který mapoval současnou popkulturu a Michaelův vliv na ni a na umělce samotné.

Nakonec Robin (uvaděč a člen MJNI týmu) řekl, že Michael přijde jen tehdy, když všichni zůstanou sedět na svých místech. A pak se to stalo. Už jsme nemuseli čekat. Michael vyšel na podium (a všichni co seděli, se samozřejmě okamžitě zvedli). Vypadal nádherně. Měl na sobě vršek známého černého obleku s bílým emblémem, černé kalhoty, lesklé boty na podpatku. Polodlouhé vlasy mě mírně zvlněné a na tváři usměv. V té chvíli všichni křičeli jako smyslů zbavení, i mě už pomalu docházel hlas. Předpokládala jsem, že Michael pronese něco na způsob "I love you all" a odejde, ale stal se přesný opak. Michael se pohodlně postavil na kraj podia a čekal až se (alespoň trochu) ztišíme. Pak začal mluvit o svých problémech se Sony Music. V ruce držel nápis "Sony kills music" (Sony zabíjí muziku) a zdržel se asi 10 minut. Pro nás to bylo jako věčnost. Byl úplně v pohodě, působil relaxovaně a spokojeně. Chvíli mluvil vážně a chvíli vtipkoval.

Je skoro k neuvěření, jak se po jeho příchodu změnila atmosféra v sále. Jako by jen jeho přítomnost měnila přírodní zákony. Jemu stačí jen pohyb ruky a davy lidí udělají přesně to, co on chce. V té chvíli jsme se cítila jako nejšťastnější člověk pod sluncem. Vychutnávala jsem si jeho opojnou přítomnost, každý jeho pohyb hlavy, ruky, každý jeho úsměv a snažila se nebrečet, ale nějak to nešlo. Nápor emocí prostě neudržíte. A pak najednou odešel a já se rozhlédla kolem sebe. Všude samí fanoušci. Ten úžas v jejich tvářích nejde zapomenout. Buď byli úplně v šoku nebo brečeli, anebo brečeli z šoku. Vyšli jsme z budovy a sedli si venku na trávník. Nechtělo se nám mluvit, jen jsme tam tak seděli a snažili se utřídit myšlenky a pocity. Je neuvěřitelné jak rychle se můj pocit naprostého štěstí změnil na pocit naprosté bezmoci. Brečela jsem, protože jsem si uvědomila, že je to PRYČ. Na tenhle den jsem čekala dlouhých 6 let, nemohla jsem se přestat ptát sama sebe, jestli budu muset čekat dalších 6 let než HO zase uvidím. Možná ho neuvidím už nikdy ... byl tak blízko, a přece tak hrozně daleko. Vím, že mé pocity v této chvíli dokáží pochopit jen lidé, kteří něco takového poznali na vlastí kůži. Nikdo jiný to pochopit nedokáže. Pokud tohle neprožijete, nevíte o co přicházíte.



Michaelův hotel
Místo: Renaissance hotel, čtvrť Holborn
Počet účastníků: 20-150
Datum: 16.6. 2002

Na druhý den ráno jsme se vydali k Michaelově hotelu, my tři společně s kamarádem Juliem (který fotí pro MJNI a který s námi chodil skoro všude, a ze kterého se vyklubal opravdový kamarád - THANK YOU FOR EVERYTHING JULIO!) Před hotelem stálo asi 30 lidí a postupně další přicházeli. Na tomto místě jsme zůstali celý den až to doby našeho odjezdu odpoledne. U hotelu jsme poznali spoustu nových fanoušků, potkali jsme spoustu krajanů, jak Čechů, tak Slováků. Nakoupili jsme různé noviny, ve kterých psali o TK Párty a přinesli si jídlo. Když jsem si seděla v pohodě na zídce hotelu a pojídala hranolky od McDonadla, objevila se Michaelova limuzína. Michael byl uvnitř, protože za ním jely auta s ochrankou. Málem mi zaskočilo, jak jsem se snažila dostat do nejblíže k autu. David ještě utíkal za limuzínou, když stála na červené a já se snažila uklidnit si své třepající se nohy. Po tom, co odjel Michael z hotelu, mezi nás přišel jeho tým s kamerou a natáčeli nás pro Michaela. Každý měl možnost Michaelovi něco říci a hodně lidí toho využilo.

Před hotelem je to vždycky "zvláštní". Atmosféra je tam tak nějak domácká. Všichni čekáme, až se objeví Michael a mezi tím si krátíme volnou chvíli - fanoušci si mění fotky, mezi námi chodí různí prodavači, kteří prodávají cetky s Michaelem - odznaky, knihy, cédéčka... je to asi výhodný byznys. Poznala jsem se s tolika úžasnými lidmi, že si u většiny z nich ani nepamatuju jména. Ale to nevadí, mám jejich jejich kontakty nebo emaily.

Kolem třetí hodiny jsme museli odejít, abychom stihli autobus zpátky do Česka. Co na to říct? Nechtělo se nám. Mezi fanoušky jsme se cítili "jako doma" a opustit je znamenalo opustit pevné zázemí a oporu. Když jsme vyjížděli autobusem z Londýna, nesčetněkrát jsem si v duchu opakovala větu "Michael I love you", nejspíš tak stokrát. Jak jsem si přála zůstat tam ještě jdiný den!!! Všechno pozbylo smyslu, jediné na čem záleželo, byl Michael. Byla jsem naprosto zoufalá. Teď, když jsem zpátky doma a sedím v práci, pochopila jsem, že v uplynulých 4 dnech jsem zažila ty nejintenzivnější pocity ve svém životě. Nakonec, kdyby Michael nepřijel, bylo by to zklamání, ale asi by to tak šíleně moc nevadilo. Vždyť skoro všechny ty zážitky (ač byli o něm), tu byly vlastně bez něho. Teď se jen ptám? Do kterého místa ve světě se za Michaelem vydám příště?

Ať už jsme z Česka nebo ze zahraničí. Všichni máme stejné vyznání. Vyznáváme Michaela. Pro někoho to může být způsob seberealizace, pro někoho jen únik od šedivé reality. Pro mě je to určitá forma "náboženství". Ne, že bych byla nějaký fanatik, já prostě nemůžu najít jiný význam svých pocitů. S Katkou jsme se shodly, že co cítíme k Michaelovi není láska, je to něco mnohem hlubšího a obsáhlejšího. Jak řekl jeden moudrý člověk, Michael nepochází z tohoto světa, ale z mnohem krásnějšího. Milujete-li ho, dostanete se tam s ním.

BabyLove, 2002
 

----
Katka

Sms mé kamarádce z Německa:

”Je po všem. Party byla opravdu úžasná a jen mi to vše znovu připomnělo jak moc a jak hluboce ho miluju. Ale teď se cítíme tak opuštění a prázdní… bez něj. Měli jsme ho tak blízko po více než dvě hodiny a teď je zase pryč. Jak smutné. Viděla jsem lidi plakat… Je toho hodně co říct… Byl to silný zážitek. On je nejúžasnější člověk, který kdy žil v celém vesmíru.”

A zde je co jsem napsala večer:

”Poté co jsem opustila Equinox, kde jsem mu po nějakou dobu byla tak blízko, byla jsem velmi překvapena svými vlastními pocity. Myslela jsem si jen: to snad ne, to přeci nemůže být pravda, že ho zase opouštím po tolika dnech očekávání. Je tak výjimečný, stále nemohu ani věřit, že je skutečný. Miluju způsob, kterým se pohybuje, miluju způsob, kterým mluví, jak jedná. Miluju jeho podstatu. Právě ta je tím, co na mě nejvíce působí.

Hlavně teď přemýšlím o tom, jak hodně se jeho život liší od našeho, od života obyčejných lidí. On žije úplně jinak! Teď když jsme si tak blízko – ve stejném městě, jen pár kilometrů od sebe! – vidím tyto rozdíly velmi jasně. On bydlí v krásném hotelu, my v chudém. On nikdy nemusí jezdit dlouhé vzdálenosti autobusem, kde není dost místa pro nohy jako jsme jeli my za ním, on nemusí používat společnou sprchu… On je tím, koho my voláme a pro koho pláčeme, stalo se pro něj přirozeným, že se o něj fanoušci tak moc zajímají. A my nemůžeme čekat, že nám bude náš zájem opětovat, myslím osobně… to prostě nemůžeme… On nemá stejné problémy jako obyčejní lidé, jeho problémy jsou úplně jiného druhu. Vím, že mu schází obyčejný život a také vím, že si zaslouží naši přízeň za všechno co udělal, mluvím teď jen o rozdílech. Jako by ani nežil v tomto světě. A vlastně je on stejně izolován od nás, jako my od něj. A nejen od nás. Je odloučen od mnoha jiných věcí, které mu chybí. Vím, že se to nikdy nezmění. Vždy zde bude tlustá hranice mezi ním a námi a my se jen vždy budeme chtít k němu dostat – většinou neúspěšně.

Takže co zbývá… Vytrvat dýcháním vzduchu vědomí jeho existence. Vnímat jeho hudbu, jeho umění, jeho myšlenky, být inspirován a navždy toužit dostat se k němu.

Když jsem chodila ulicemi po skončení show, měla jsem pocit, že všechny běžné věci jsou hrozně nepodstatné a nedůležité ve srovnání s krásou a půvabem tohoto muže. On stojí nade vším obvyklým. Je inspirací z jiného světa a  na té ulici jsem měla pocit, že není nic tak důležitého v mém životě jako poselství toho zvláštního člověka.

Vím, že potkat ho není nejdůležitější věc v mém vztahu k němu, ale přesto je to můj neuskutečnitelný sen!”

 A zde je úvaha, kterou jsem napsala cestou domů:

“Stále musím přemýšlet o všem, co se stalo v Londýně. Hlavně o Michaelovi! Sedím v autobuse na cestě domů a mám slzy v očích. Kouzlo skončilo a jsem zpátky ve skutečnosti. Vše co teď mám jsou kousky stříbrného prachu, kterým Michael posypal mé srdce. Svou zázračnou přítomností.

Stále musím uvnitř křičet: Můj Michaele, můj kouzelný Michaele, jsi tak úžasná bytost. Zavírám oči a přemýšlím o tvé kráse… a mohu se rozplynout. Vím, že nejkrásnějších věcí v životě se nedá dotknout a proto je to tak i s tebou. Vzdálenost mezi námi se stále zvětšuje, ale zůstáváš v mém srdci navždy a bezpečně. Nikdy jsem ještě nebyla tak smutná a zklamaná z toho, že se s tebou nemůžu potkat, mluvit s tebou, vidět zřetelně tvé krásné oči… jako právě teď. Vše co mohu udělat je léčit svět tím, že se změním na kouzelného milujícího otevřeného a půvabného člověka jako jsi ty. Tím, že přivedu tvůj svět, to snově fantastické lepší místo, také do svého srdce.

Miluju tě, Michaele. Je to víc než láska, co k tobě cítím. Jsem tě plná, dáváš mi zvláštní moc a sílu, dáváš mi sny… bez tebe bych byla úplně jiný člověk. Jsi v mém životě už tolik let, změnil jsi mě a naučil tolik věcí! A právě to je důvod proč budeš vždy mít místo v mém srdci.

Tolik nádhery je skryto ve dvou slovech: Michael Jackson.”

Katka, 2002
 
----
David


Jestli nechcete, samozřejmě nemusíte číst dál. Marcela s Katkou to nenapsaly vůbec špatně ...

Co k tomu ještě říct? Bylo to prostě úžasné! O Michaela jsem se začal zajímat při jeho pražské návštěvě ve svých 12 letech. Postupem času se tato náklonnost a obdiv k němu zvyšovali. 6 let Michaela obdivuji a uznávám, ale nikdy jsem ho neviděl, až teď, v Londýně. Nebylo to někde na ulici před hotelem, ale na Killer Thriller party 2002.

Bylo horko, vystáli jsme frontu, prohledali nás bodyguardi a vpustili dovnitř. Byli tam další "muži v černém" a samí fanoušci. Na zemi koberec a skoro žádné osvětlení. Sešli jsme někam dolů a obsadili poměrně výhodná místa asi tak 15 metrů přímo před pódiem. Asi po 3 hodinách zajímavých výstupů imitátorů a zpěváků jsme si mysleli, že se nedočkavostí snad zblázníme ... a potom se na obrazovce nad pódiem začaly dít neobvyklé věci ... ledacos naznačující .... Pak najednou z pravé strany v obležení asi 15 lidí přišel doprostřed pódia muž, za kterého bych dal život (kdyby měl na Zemi někdo umřít, on je ten naprosto poslední).

Viděl jsem silného, odhodlaného muže, který toho tolik prožil, dokázal, ale i přetrpěl. Možná největší legendu, kterou kdy svět poznal ... nebo spíš nepoznal ...

Působil zvláštním dojmem, jakým nepůsobí žádná jiná současná hvězda. Pak odešel. Rozhlédl jsem se kolem sebe, fanoušci se skoro nehýbali a měli v očích slzy. Ještě jsem se prošel po pódiu a podíval se na sál z perspektivy Michaela Jacksona ... zvláštní zážitek.

Vyšli jsme ven a někam si sedli. Seděli jsme a dlouho mlčeli. Teď to na mě dolehlo naplno. Myslel jsem na tolik věcí. Ale nejvíce jsem to cítil asi takhle: radost a smutek, to obojí zároveň. Zní to asi divně, ale je to tak. Měl jsem radost. Měl jsem pocit jako když aercholog nalezne co hledá, nebo když horolezec vystoupí na vrchol hory. Něco jako úspěšná mise! A taky jsem měl radost, že Michael měl dobrou náladu. Ale cítil jsem i smutek. Nejen z toho, že je pryč, ale hlavně proto, že je doslova obětí svého talentu a své výjimečnosti. Není šťastný a s velkou pravděpodobností nikdy úplně nebude. Měl dobrou náladu, ale přesto na mě půsbil i takhle. Jednou řekl, že se duševně cítí nejméně na 80 let. Hodně výstižné. To všechno jsem věděl i před tím, ale nikdy to nepůsobilo silněji. ta jeho zranitelnost ... skoro mám chuť zabít toho, kdo by mu chtěl ublížit.

Cítil jsem radost i smutek a myslím, že o trochu víc smutek. Tak to prostě je. Horší je to s tím, kdo za to může, alespoň z části. A v tomto případě je odpověď jednoduchá ... Sony.

David, 2002

Osnova encyklopedie

Zajímavosti

Uměl MJ hrát na nějaký nástroj a jaké je vůbec jeho vzdělání?
Uměl hrát na mnoho nástrojů používaných v moderní muzice - bubny, bicí, klávesy, piáno, kytara, basa. Na HIStory albu hraje na klávesy, syntetizátor, bubny, bicí a kytaru. MJ vystudoval střední soukromou školu (typ gymplu). Díky své kariéře nikdy nešel na vysokou školu, ale vzdělával se sám.

Co možná nevíte:
Na oslavě narozenin Nelsona Mandely Michael vzal fotoaparát jednomu z paparazzi a dělal si z něho legraci.

Co možná nevíte:
Poslední scéna s Michaelem a Lisou Marií v klipu You are not alone byla natočena bez jejich vědomí.

Co říká dívka na začátku Brazilské verze videa "They don´t care about us"?
"Eles nao ligam pra gente", což znamená v portugalštině "Nezajímají se o lidi".

Byl MJ žalován za padělání písní?
Ano a vyhrál všechny procesy. Byl žalován za písně The girl is mine, Thriller, Will you be there a Dangerous.

© 2011 Michaeljacksonweb.cz, Michaeljacksonweb.sk
všechna práva vyhrazena | Redakce webu
Kopírování textu z tohoto webu je bez souhlasu autora vysloveně zakázáno.

Naše projekty: encyklopedie Simpsonovi | Kyanid a Štěstí | Trololol.cz Meme komiksy | seriál The Simpsons | seriál Simpsonovi | Jacksonpedie.cz | Jacksonpedia.sk | Kingofpop.cz | Kingofpop.sk
Obrázkové vtipy a meme komiksy na Trololol.cz
Naprogramoval: Pavel Hodoval, návrh a design webu: David Marák
Doporučujeme: Magaziny.cz

Michael Jackson web - největší komunitní web o Michaelovi Jacksonovi v ČR a na Slovensku. Novinky, Fotky, informace v encyklopedii, k tomu texty písní a mnoho dalšího!