MichaelJacksonweb.cz

Michael Jackson forever! Michael Jackson forever! Michael Jackson forever! Michael Jackson forever!

Encyklopedie » Rozhovory » MJ Tapes 2009

MJ Tapes 2009

M.J. TAPES 

Z  knihy  rabína Rabbi Shmuley Boteacha, která vyšla brzy po smrti Michaela.

Děkujeme za prozatimní překlad AmazonceSue, která píše:

Zatím to nevypadá, že by tato kniha vyšla u nás....nabízí však velmi pěkný pohled do Michaelova srdce a myšleni, který vás jen usvědčí ve všem dobrém, co jste si o něm mysleli a rozhodla jsem se s vámi, hlavně neangličtináři, o tento zážitek podělit. Nevím, jak to budu stíhat, ale budu se snažit. Samozřejme vám dám jen čisté neupravené rozhovory s Michaelem a Katherine, bez rabínovych hloupých poznámek, překrucování slov a jízlivosti - my si umíme obrázek udelat sami..!!!!!! ...a omlouvám se za chyby, určitě tam nějaké nasekám dělám to rychle, ale o překlad se budu snažit co nejpřesněji.


R. rabín
MJ. Michael
 

 
O PŘEDČASNÉ SMRTI
R: Takže, řekl by si, že to nejlepší, co potkalo Beatles je fakt, že se rozpadli a to je to, proč mají tuto dlouhověkost, protože najednou, Kaboom! už nebyli všude kolem, takže nemohli omrzet? Nikdy nezvadli?
MJ: Yeah, Marilyn Monroe zemřela mladá. Neviděli jsme ji stárnout a ošklivět.  Myslím, tohle je záhada Jamese Deana.
R: A lidé řikaji o Beatles „přeji si, aby byli spolu“
MJ: Yeah, Yeah.
R: A ty jako fanoušek se staneš součástí toho přání. Veřejnost je pořád vyzdvihuje, protože si strasně přejí, aby byli zase pohromadě.
MJ: Přesně! a i kdyby byli plesniví a staří, tak by ti to bylo jedno!
R: Takže je to pro tebe argument Michaele, že si jednoho dne řekneš „THAT IS IT“ a zmizíš?
MJ: Yeah, rád bych v nějakém okamžiku nějakým způsobem zmizel, kde mě lidé už  neuvidí, a jen si dělal své věci pro děti a nebyl na očích. Zmizet je velmi  důležité. Jsme lide změny. Potřebujeme v životě změny, to je to, proč máme zimu, jaro, léto, podzim.
R: Ok, ale ty chceš dlouhý a zdravý život. Nechceš zmizet jako bůh, odpusť, tak jako zmizely ty hvězdy, tak jako Marilyn Monroe. Ty nechceš zemřít mladý?
MJ: Hm, to je zajímavá otázka, opravdu chceš moji odpověď?
R: ano
MJ: Ok, řeknu ti upřímnou odpověd. Dobře hmm.. Můj největsí sen byl... spojil jsem své sny s muzikou a vším tím a miluju hudbu a zabavu… je to dětská iniciativa, je to to, co děláme, ale protože mi nezáleží na ničem jiném, nezajímá mě kariéra, opravdu Shumley... co mě drží, jsou děti,  jinak bych.... opravdu bych...Už jsem ti to jednou říkal a přísahám bohu, že to myslím vážně. Já bych vhodil ručník do ringu, kdyby tu nebylo dětí. A to je moje upřímná odpověď... kdyby to nebylo pro děti, radsi bych si vybral smrt. Myslím to z celého srdce.
R: Vybral bys si smrt jako Marilyn Monroe?
MJ: Nějakým způsobem. Našel bych způsob, jak opustit tuto planetu, protože by me nezajímal život. Žiju pro děti a miminka.
R: Vidíš je opravdu jako část, záblesk boha na planet Zemi?
MJ: Přísahám, že jsou.
R: Takže pro tebe je to nejvíce duchovní věc na svetě?
MJ: Neexistuje pro mě nic čistějšího a duchovnějšího než děti a nemůžu bez nich žít. Kdyby si mi teď řekl, že už neuvidím nikdy žádné dítě, tak se zabiju. Přisahám, že bych neměl pro co žít. Tak to je. Upřimně.
R: Takže chceš mít dlouhý život?????
MJ: Nech mě vzít zpět slovo přísahám, protože já bohu nepřísahám. Beru to zpět. Zeptej se znovu.
R: Řekl si, že chceš zmizet. Myslíš si, že je duležité zmizet?
MJ: Nechci dlouhý... nelíbí se mi to, myslím, že stárnutí je ta nejškaredější věc. Když tělo slábne a dělají se vrásky, myslim, že je to tak špatně. Je to něco, čemu nerozumím, Shmuley. A nikdy se nechci podívat do zrcadla a vidět to. Nerozumím tomu. A lidé řikají, že stárnutí je krásné a tohle a tamto. Nesouhlasím, naprosto!
R: Takže chceš umřít dřív než se to stane?
MJ: ee..Já nechci zestárnout, chtěl bych..
R: A co když zůstaneš uvnitř mladý?
MJ: Ano, to je pro mě duležité.
R: Můžeš mít vrásky, ale chceš přece vidět Paris a Prince růst?
MJ: Ano, chci.
R: Nechceš vidět jejich děti?
MJ: Já jen nechci vypadat staře a začínat zapomínat. Chci být pořád mladý a mít energii běhat a hrát na schovávanou, to je moje oblíbena hra. Když jsem byl naposledy u tebe tak se mi chtělo tak hrozně zahrát si na schovku, protože ty máš velký hezký dům, který je pro to jako stvořený. Nenávidím dívat se, jak lidé stárnou.
R: Neviděl si lidi, co zestárli, ale udrželi si mladistvost, chovali se, jako by byli stále mladí?
MJ: Yeah, když mají mladistvé srdce, miluju to. Když začínají zapomínat a mít vrásky, jejich těla selhavaji, bolí mě to..
R: Komu se to stalo z lidí, které jsi miloval? Mámě? Otci? Nějakým bavičům, které znáš?
MJ: Ano, lidem, které jsem moc miloval a zemřeli a já nechápu proč.Zbožňoval jsem tohoto muže, zboznoval. A on byl můj přítel, Fred Astaire a já tomu nerozumím. Od malička bydlel Fred blízko našeho doma a povídaval si se mnou, když jsem byl malý. A vidět ho tancovat ve filmech, byl jsem úžaslej. Neznal jsem nikoho, kdo by se tak krásně pohyboval víš? A umm a když ho vidím... dostávám se k pointě... Jednoho dne mi řekl „víš Michaele, kdybych teď měl udělat jednu otočku, spadl bych přímo na obličej, moje rovnováha je úplně pryč“ a když mi otevřel dveře, když jsem přišel k němu domů, tohle je, jak chodil, přesně takhle Shmuley. Malé krátké krůčky a to mi zlomilo srdce. Bolí mě to a den kdy zemřel, to mě zabilo, zničilo mě to.. 
R: Ale to, co se stalo princezně Dianě, byla velká tragédie-
MJ: To byla velká tragédie, zabilo mě to. Myslím, že to zabilo každého.
R: Takže je dobré zemřit mlád ,protože se z tebe stane mýtus. Ale život je cenný, ne?
MJ: Život je velmi krásný a cenný.
R: Takže myslíš, že jednoho dne budeš jen mýtus?
MJ: Podívej, proč nemůžeme být jako stromy? Na podzim jim opadá listí a na jaře se vrátí stejně krásné. Je to jejich smysl nesmrtelnosti a bible říká, že člověk měl být nesmrtelný. Ale přes svatost a všechno tohle, umíráme.
R: Ale možná se dostaneš na jiné místo, na vyšší místo, a tvá duše se může bez podmínek přiblížit k lidem. Přemýšlej o tom. Bůh je teď tady Michaele. Oba v to věříme, i když ho nemůžeme vidět nebo na něj sáhnout. Jsou duše našich milovaných velmi rozdílné?
MJ: Rád bych se vrátil zpět jako ditě, které nikdy nevyroste, jako Petr Pan. Kéž bych mohl věřit, že je to pravda. Doufám, že je to pravda, rád bych tomu věřil, Shumley.
R: Reinkarnace?
MJ: Ano, i když naše náboženství mluví proti tomu, že reinkarnace není...když zemřeš, duše zemře a je to jako tento coach, mrtví, viš? Ale je tu slib vzkříšení a všechno tohle.
R: Ale Židé věří v návrat.
MJ: Rád bych tomu věřil a libi se mi, co dělají Egypťani a Afričani, jak pohřbívají...rád bych viděl, všichni bychom rádi viděli, jak to vypadá na druhe strane, že?
R: Přejeme si vědet, jak to vypadá po životě, jaké je nebe.
MJ: Ano protože existuje mnoho konceptů.
R: Myslíš, že si v nebi hrají děti?
MJ: O bože, modlím se, aby to tak bylo.
R: Hrají si tam i dospělí?
MJ: Myslel bych si to a myslel bych, že jsou jako děti. Jako Adam a Eva. Je to prostě štastná zahrada, mírumilovné místo. Modlím se, aby to tak bylo.
R: Bojíš se smrti?
MJ: Ano
R: To my všichni.
MJ: Vždycky jsem říkal, chci byt pohřben přesne tam, kde jsou děti. Chci je vedle mě. Cítil bych se bezpečněji. Potřebuji, aby mě jejich duše ochraňovala. Vždycky to vidim v mé mysli a vidím sebe a nerad to vidím. Vidím sebe a vidím děti ležet vedle mě, aby mě ochránily.

DĚTSTVÍ, OSAMĚLOST, POHÁDKY A BRATŘI
R: Kolik ti bylo, když sis uvědomil „proboha, ztratil jsem dětstvi.“?
MJ: Ano, pamatuji si to zřetelně... je to jako být na atrakci, ze které nemůžete vylézt a říkáte si „ proboha, co jsem to udělal?“ Jste svázaný a nemůžete se odtud dostat. Zasáhlo mě to, jestě než jsem byl teenager. Tak moc jsem si chtěl hrát v parku přez ulici, protože děti si tam hrály baseball a fotbal a já jsem musel nahrávat. Viděl jsem ten Park přimo naproti, ale musel jsem do vedlejší budovy a pracovat pozdě do noci na albu. Seděl jsem tam, slzy mi tekly po tváři a říkal jsem si „ Jsem v pasti a musím tohle dělat do konce života, protože mám smlouvu“, ale chtěl jsem tam jít tak hrozně moc, že mě to zabíjelo, alespoň si udělat kamarády a říct „ahoj“. Chodíval jsem po ulici a hledal někoho, s kým bych mohl mluvit. Říkal jsem ti to.
R: Kolik ti bylo?
MJ: Bylo to v době Thrilleru
R: Takže jsi byl největší hvězda na celém světe a..
MJ: Hledal jsem lidi, se kterými bych mohl mluvit. Byl jsem tak osamělý, že jsem plakal nahoře ve svém pokoji. Říkal jsem si - „to stačí, jdu ven“ a šel se procházet po ulici a opravdu si pamatuji, jak jsem se ptal lidí, jestli budou mí kamarádi.
R: Pravděpodobně byli šokováni.
MJ: Oni říkali jako - „Michael Jackson“ a ja - oh bože, chtějí být mí přátelé, protože jsem Michael Jackson? Nebo kvůli tomu, jaký jsem? Jen jsem si chtěl s někým povídat.
R: A našel jsi je?
MJ: Yeah, šel jsem do parku a tam si hrály děti na houpačkách.
R:Takže to je, kdy ses rozhodl, že děti jsou odpověď. Ony jsou jediné, kdo se k tobě chová jako k člověku?
MJ: Yeah, to je pravda
R: Takže to je věk, kdy tě to udeřilo, řekl sis „ o bože, ztratil jsem dětství, protože to jsou jediní lidé, se kterými se mohu ztotožnit.
MJ: Hrozně jsem tím trpěl. Věděl jsem, že je tou dobou se mnou něco špatně, ale potřeboval jsem někoho...to je pravděpodobně to, proč jsem měl doma ty figuríny. Řekl bych, protože jsem cítil, že potřebuji lidi, někoho, neměl jsem… Byl jsem moc stydlivý, abych byl ve spolecnosti opravdových lidí. Nebylo to jako stará paní, co mluvi ke svym rostlinám, ale vždycky jsem myslel, že jsem chtěl něco, abych se cítil, že mám společnost. Vždycky jsem si řikal, „proč je mám?“ Jsou jako skutečné děti a lidé a cítím se potom jako v lidské společnosti????
R: Proč si se tak styděl mluvit se skutečnými lidmi? Protože si se naučil jen vystupovat a neměl si príležitost si jen tak vyrazit?
MJ: Tak je to, nebyl žádný čas jen tak jít ven.
R: Pořád se cítíš osamělý?
MJ: Zdaleka ne tak jako dřive, ne.
R: Máš svoje děti, to je rozdíl. Ale existuje část nás, která není jenom rodič. Část nás, která potřebuje jinou formu interakce.
MJ: Jaké interakce?
R: Někdo, komu se můžeš emocionálně svěřit tak, jak by Prince nebo Paris nepochopili.
MJ: Mmmm, přátelé a pár lidí, kterým můžeš důvěřovat. Elizabeth, nebo kdokoliv. Mac, Shirley Temple, lidi, co tam byli.
R: Takže lidé, co tam vždy byli, všechny ty dětské hvězdy?
MJ: Oni (lidé, kdo nebyly dětské hvězdy) řikají „jo, vím, co myslíš“, ale neví, co myslíš, jen se snaží s tebou souhlasit.
R: Diskutuješ s přáteli, kteří byli také dětské hvězdy individuální věci, které se jim staly. Nebo ani nemusíš nic říkat a oni rozumějí?
MJ: Víš, je to jako telepatie. Kdyby si viděl mě a Shirley Temple. (před pár týdny se viděli v San Francisku)
R: Jsi s ní stále v kontaktu?
MJ: Chystám se jí zavolat, musim jí zavolat znovu. Pořád ji děkuju a ona se ptá „proč“ a ja říkam“ za vše, co jsi pro mě udělala“.
R: myslíš, že jí jednou věnujes písničku?
MJ: Rád bych.
R: Takže Mac ti nemusí říkat „byl jsem k tomu postaven a tohle se stalo s mým otcem?“ vůbec nemusíte takhle mluvit?
MJ : Ano,  je tu ta malá sladká duše, která je ditě, Macaulay Culkin, kdo se diví: „Jak jsem se k tomuhle dostal, nikdy jsem nechtěl být herec.“ Vždycky chtěl z toho ven. Musel bys vidět tu energii, když se postaví svému otci, probudí to v něm slzy a to se stane, víš, oh, ale sám jsem to viděl (Michael křicí) Macu okamžitě sem přijď .. ten křik.
R: Takže to ti připomělo, čím sis musel projít? Udělal hodně věcí jako ty, chtěl si udržet dětstvi, jak dlouho to jen šlo, ale je tu hodne dětských hvězd, které to neudělaly, třeba Brooke Shields, ke které máš blizko. Co někdo takový jako Brooke, kdo se nesnažil znovu najít své dětství? Myslíš, že to bude mít svou cenu? Mysliš, že Mac a ty a ostatní můžou být zdravější, protože jste pochopili, co vám chybí a co si potřebujete kompenzovat.
MJ: Víš, s pár lidma si rozumím a s pár ne. Ona začínala jako modelka, takže to nebylo jako být každý den na scéně. Dělala modeling. Nebyla filmová hvězda dokud nenatočila, myslím že se to jmenovalo Pretty baby a hrála prostitutku ve věku...myslím, že ji bylo kolem 12 let. Bylo tam spousta focení, takže to nebylo celý den jako u nás, od brzkého rána až do noci. Myslím, že to poznamená lidi jinak, ale je to podobné. Ona není blbá, je opravdu chytrá. Hodně lidí si myslí, že když je někdo krasný, je blbý. Ona je velmi chytrá.
R: K jakým dalším dětským hvězdám si měl blízko?
MJ: Moc jich nezbylo, to je děsivé, většina z nich se zničila.
R: Ve 13 letech se z tebe stala postava v kresleném seriálu, bylo to težké zvládnout?
MJ: Budil jsem se kazdé sobotní rano a nemohl jsem se dočkat!
R: Abys se díval na the Jacksons?
MJ: Abych se díval na seriál Jackson 5. Cítil jsem se tak poctěn, že ze mě udělali kreslenou postavičku. Neumíš si představit, jak jsem byl štastný. Nemuseli jsme dělat nic. Byl to hlas někoho jiného. Prostě nás zanimovali a použili pisně z našich alb a vysílalo se to roky a roky. Pamatuji, že jsem byl v Bruneji v nemocnici během show pro sultána. Byla to ta nejkrasnější nemocnice, jakou jsem v životě viděl a ležím v posteli a hrají seriál Jackson 5 a já tomu nemůžu uvěřit. Ukazují to pořád. Stejná firma udělala The Beatles, The Osmonds a the Jackson 5.
R: Takže tohle je jedna z věcí, co se ti nejvíce líbila?
MJ:Ooo, miloval jsem to.
R: Měl si z toho pocit, že tě to pojí s dětma po celém světě? Protože děti většinou sledují takové pořady?
MJ: Miloval jsem to. Ponořilo mě to do jiného světa. Bylo to jako „bože, jsem v jiném světě“ cítil jsem se vyjímečně. Myslím, že jsem se citil výjimečněji než u hitu, koncertu a všeho. Myslím, že na mě to zapůsobilo ze všeho nejvíc.
R: Nyní si ze všech 5 bratrů dostával nejvíce pozornosti. Stávala se z tebe hvězda, dokud ses nevrhnul na sólovou kariéru, bylo pro tvé bratry těžké se s tím vypořádat? Bylo to pro tebe těžké? Bylo tu nejake spojení z Bible o tom, jak Josef dostává více pozornosti až mu ostatní ublíží?
MJ: Nevšiml jsem si toho a neviděl to dlouho, než se to ukázalo. Máma si to všimla, ale neupozornila by mě na to. Myslím, že to nějakým způsobem zapříčinily manželky. To je, proč jsme se rozpadli jako skupina. Manželky jsou, proč se rozpadli Beatles a mnoho dalších. Manželka jednoho dne zasáhne a řekne „ ty jsi hvězda, on tě potřebuje, ale ty jeho ne! Pak přijde druhý den do práce plny pýchy a začnete boj. A to je, co se stalo mě a bratrům, opravdu to udělaly. Viděl jsem, jak se to stalo.
R: Je to to, co tě odradilo od manželství?
MJ: Opravdu, říkal jsem „ nechci být součást tohohle“ „ nebudu se ženit“ říkal jsem to roky.
R: Šlo to nějak zastavit? Mohl si říct bratrům „ podivejte, co se děje“ mohl by si to zastavit? Ženili se velmi mladí, museli byt tak osamělí.
MJ: Oženili se, aby se dostali pryč od mého otce, pryč z domu. Prosili jsme je, ať se nežení, ale udělali to.
R: Proč ty jsi zůstal doma?
MJ: Byl jsem tam v době Thrilleru. Myslel jsem, že jsem jestě malé dítě. Ještě nebyl můj čas jít pryč, jsem ještě malý chlapec. Ještě nebylo načase odejít z domova, cítil jsem to ve svém srdci.
R: Ale pořád si se bál svého otce, tak jak to šlo dohromady?
MJ: V té době už nebyl můj manažer, ale kontroloval mě. Byl trošičku klidnější a byl na mě hrdý, ale neřekl by to.
R: Potřeboval si to od něj slyšet?
MJ: Potřeboval jsem to.
R: Více než cokoliv na světě?
MJ: Yeah..
R: Ještě pořád to neřekl? A neříká to teď? Myslíš, že ví, že jsi největší hvězda na světě, nebo myslíš, že mu to nedochází?
MJ: Ví to, ale je pro něj těžké dávat komplimenty a to je to, co ze mě udělalo takového perfekcionistu, snažím se na něj udělat dojem. Byl by v hledišti a udělal takovýhle obličej (Michael napodobuje ten obličej) vyděsí tě to k smrti a říkáš si „nesmím to pokazit, nebo mě zabije“ Každý by tleskal a on je jako „ ja ti takovou vrazím, nepodělej to“ a já jsem jako „proboha, jsem v maléru“.
R: V životě sou dány dvě motivační síly, strach a láska. Dostal bys se jestě dál, kdyby motivace byla láska? Jako kdyby tvůj otec řekl, Michaele, zvládneš to, ale stejně tě miluju. Samozřejmě teď můžeš zavrhnout strach, který do tebe tvůj otec napustil. Ale problém s tím je, že se z tebe stala největší světová hvězda. Takže možná je strach větší motivace než láska. Abych řekl pravdu, já tomu nevěřím. Ale ukazuje tvůj případ, že je to pravda?
MJ: Myslím, že existuje rovnováha. Vyplatí se vzdát se otcovství? Vyplatí se vzdát se lásky, kterou jsem od něj mohl dostat a mít ten kamarádský pohled do očí, procházet se ruku v ruce parkem? Myslím, že to za to všechno nestojí. Omlouvám se. To je pro mě zlatý.
R: Pokud by tvá kariéra trpěla na úkor vztahu s otcem, byl by si připraven přijmout takovou cenu?
MJ: Ne, na to nejsem připraven, Zvládl bych obojí, cítím to.
R: Cítíš, že ti bůh dal tento dar a ty s tím musíš nějak naložit?
MJ: Musím... Udělal výbornou práci, že mě vycvičil jako umělce na pódium, ale jako otec byl velmi, velmi přísný. Nesnáším, když ho mám soudit, ale dělal věci ..já bych je jako otec dělal úplně jinak. Pamatuji, jak jsem byl v letadle, museli mě tam vždy donést, protože jsem nesnášel turbulence a křičel jsem, brečel a kopal nohama, protože jsme startovali v bouřkách. Pamatuji si to velmi dobře. Nikdy mě nedržel nebo se mě nedotkl a museli přijít palubní průvodčí, aby mě drželi za ruku a utěšovali.
R: Byl to zlostný muž?
MJ: Myslím, že byl zahořklý, nevím proč. Človeče, už takový není, ale byl tvrdý. Nejtvrdší člověk, jakého jsem kdy potkal.
R: A co kdyby ti někdo řekl „podivej, Michaele, nemůžeš mít obojí, byl dobrý manažer, ale ne láskyplný rodič, naučil tě, jak se hýbat a disciplíně.“ Chystáš se mi říct, že bys se vzdal být největší hvězdou, aby si měl láskyplné dětství? Nebo myslíš, že volba není nutná, že by si byl tím, kým jsi tak jako tak?
MJ: Mohl se mnou dělat všechno a občas mít čas, být táta, zahrát si hru nebo mi hodit míč. Pamatuji, že jsem ti říkal, jak mě jednou vyzvednul na poníka. Myslim, že si ani nezjistil, jak se mi to navždy zarylo do paměti.
R: To je jedna z nejdojemnějších historek o otcovství, jakou jsem kdy slyšel. Že takové jedno gesto může zanechat nesmazatelnou stopu mezi otcem a synem, je to udivující a velmi dojemné.
MJ: Dnes nad tim přemýšlím a přeji si, aby toho udělal o trochu víc, jen o trošku
 víc. Cítil bych se dnes úplne jinak.
R: A možná by jsi nebyl tak horlivý v tom, něco si dokazovat. Kdyby si dostal hodně lásky jako dítě, nepotřeboval bys, aby tě svět miloval a nebyl by si super hvězda. Vzdal by ses toho, aby si byl vice milován jako dítě?
MJ: Ne, nikdy bych se toho nevzdal. Je to moje práce. Byl jsem tim obdařen z nějakého důvodu. Opravdu, tomu věřím a cítím to..
R: Že si tě bůh vybral a dal ti tuto zvláštní......
MJ: Opravdu tomu věřím. Kdyby jsi viděl některé obličeje po celém světě a lidi, co říkají „ děkuji, děkuji, že jsi mi zachránil život, mi a dětem, můžu se tě dotknout?“ A pak se rozpláčou a je to jako léčení. jsme tím obdarováni z nějakého důvodu...pomáhat lidem.
R: Takže, co Shirley Temple udělala pro tebe s těma plakátama (že sis je dal v hotelech na zeď abys se citil v bezpečí), děláš pro lidi po celém svetě v mnohem větším rozsahu.
MJ: Oh yeaaah, oh yeaaah, tak to je a jen jsem chtěl říct „děkuji“ (Shirley za to, že ho inspirovala v těžkých momentech) a začal jsem tak strasně plakat, že jsem nemohl vypustit jediné slovo a ona se dotkla me ruky a je se o ní takto otřel.
R: Michaele, když jsi jí řekl, že nevíš, jestli můžeš pokračovat a pak jsi se poíval na ty plakáty z jejich filmů, když byla malinké dítě, co te porazilo? Co to bylo? To, že jsi pořád musel pracovat, aby jsi byl stále nejlepší? Všechno tohle?
MJ: Tvrdá práce bez šance se zastavit, hrát si a trochu se pobavit. Trošičku jsme se bavili v hotelech s bratrama, házeli po sobě polštáře a věci z okna. Ale opravdu jsme hodně trpěli. Pamatuji, jak jsme byli na cestě do Jižní Ameriky, byl jsem doma a byl čas jít a já začal hrozně plakat a schoval jsem se. Nechtěl jsem jet a řekl „ Já chci být jako všichni ostatní, chci být normalní“ a otec mě našel a donutil mě jít do auta, protože jsme museli na koncert. Pak po cestě potkáváš lidi, může to být rodina a ty víš, že se s nimi musíš pobavit, co nejvíce to půjde, protože už je nikdy neuvidíš a to bolí. Víš, že přatelství nebudou dlouhá. Tyto věci opravdu velmi bolí, zvlášť pokud jste malé dítě.
R: Celý život si musel upřednostňovat kariéru před vztahy. Máš něco, co tě vyživuje v tvém životě? Auto nemůže jet bez benzínu, a ty nemůžeš pokračovat bez lásky. Nemůžeš jen dávat lásku a nikdy ji nedostat zpět. A říct, že ji dostáváš od fanoušků nestačí, Michaele, protože oni tě milují za to, co deláš, ne za to, jaký jsi. Milují tě za náboj a vzrušení, které jim přinášíš do života.
MJ: Dostávám to zpátky ze stěstí a radosti, kterou vidím v očích dětí. Zachránili mi život, tak jim...to chci vrátit (Michael se rozplakal) Zachránili mě, nedělám si srandu. Jen být s nimi, vidět je.
R: Když jsi vyrostl, cítil jsi, že  nebyly dodrženy sliby?
MJ: Můj otec jeden nedodržel a já se za to zlobím dodnes. Umluvil mě k podepsání smlouvy s Columbií, když mi bylo 18 se slibem, že získám večeři s Fredem Astairem. Otec věděl, že jsem zbožňoval Freda celým srdcem. Veděl, že bych to podepsal aniž bych si to přečetl, odešel šťastný a nikdy s tim nic neudělal. Řekl něco jako sorry. Zlomilo mi to srdce, že to udělal. Podvedl mě.
R: Řekl jsi mu někdy, jak moc jsi byl zklamaný?
MJ: Ne, dodnes neví, jak moc mi tím ublížil. To je, proč neslibuju něco, co nemohu splnit.
 

MICHAELŮV VZHLED
R: Musíš žít dlouhý a šťastný život. Ale opravdu si myslíš, že jednoho dne se rozhodneš být samotář a zmizíš?
MJ: Yeah
R: Žít v Neverlandu a zamknout brány. Bude to ono?
MJ: Ano, vím to.
R: Ale proč? Protože nechces, aby tě lidé viděli stárnout?
MJ: Nemůžu se s tím vyrovnat. Moc miluji krásné věci a krásné věci v přírodě a chci, aby se mé poselství dostalo do světa, ale nechci být viděn...Jako když se můj obraz objevil na počítači, udělalo se mi špatně, když jsem to viděl.
R: Proč?
MJ: Protože vypadám jako ještěr! Je to hrozné. Nikdy se mi to nelíbilo. Přál bych si, abych nikdy nemusel být focen nebo viděn a nutím se, abych dělal věci, které spolu děláme, opravdu. (Naráží na přednášky v Oxfordu a Carnegie Hall)
R: Michaele, někteří o tobě napsali, že ti otec říkával, že jsi ošklivý, je to pravda?
MJ: Uh-huh. Dělával si srandu z... Pamatuji, jak jsme byli jednou v letadle, připraveni ke startu a já procházel šílenou pubertou, kdy se tělo začíná měnit. A on řekl „uhh ty máš ale velkej nos, ten nemáš po mě“. Nevšiml si jak moc mi tím ublížil. Strašně mě to bolelo, chtěl jsem umřít.
R: Byla to poznámka směřující k tvé matce, že tě měla s někým jiným?
MJ: Nevím, co tím chtěl říct.
R: Myslíš, že je důležité říkat dětem,že jsou krásné?
MJ: Ano, ale nepřahánět to. Jsi krásný uvnitř. Tak to dělej. Prince se dívá do zrcadla, když si češe vlasy, a říká, vypadám dobře a já mu řeknu vypadáš ok.
R: Myslíš, že otec ti vsugeroval, že nejsi krásný? Takže jsi zkusil trochu změnit svůj vzhled, ale stále nejsi štastný. Takže by jsi opravdu měl začít milovat svůj vzhled, sebe a všechno tohle.
MJ: Já vím, kéž bych mohl.
R: Všichni máme problémy se svým vzhledem. Podívej, já mám tento neudržovaný plnovous. Když jsem v televizi, tak mi lidé, se kterými dělám řikají, abych si ho oholil. Ale mé náboženství mi to nedovoluje a dále mi to roste.
MJ: Chtěl bys si to oholit?
R: Ano, abych byl upřímný ano, ne úplně. Jen upravit. Ale bůh a mé náboženství je pro mě důležitější než vzhled.
MJ: Nemáš to dovoleno?
R: V podstatě ne. Hodně rabínů si holí vousy a někteří ne.
MJ: A když se oholí, je to proti pravidlům?
R: Pravidla jsou vykládána různě od různých rabínů. Bible říká, že nemůžeš použít nůž na svůj obličej. Někteří to berou doslova, že „nůž“, takže to jsou ti, co se holí elektrickým strojkem, ale ne žiletkou. Ostatní tomu rozumí jako ostrému předmětu. Ale moje žena Debbie říká „Nevzala jsem si muže, který se bude snažit podřídit společnosti. Vzala jsem si muže, kterého chci respektovat a ty jsi rabín. Buď hrdý na to, kdo jsi.“
MJ: Nevadí ji ten plnovous?
R: Nejen že nevadí, byla by smutná, kdybych si ho oholil. Řekla mi zrovna dnes ráno: „Jestli mě miluješ a respektuješ, nikdy by si to neřekl, protože mi to vadí, že chceš změnit svůj vzhled.“ Moje žena chce, abych žil vždy dle svých principů.
MJ: To je úžasné.
R: Jiný večer, ve čtvrtek večer, jsi vypadal úžasně. (Michael se vyfešákoval na ples nadace proti rakovině) Byl jsi tam nejlépe vypadající muž. Takže ty se nerad fotíš?
MJ: Kéž bych nikdy nemusel být focen a viděn. Jen pro zábavu takže vytvořím tanec jak chci, aby vypadal a film jak chci, aby vypadal.
R: Teď by jsi chtěl dělat filmy?
MJ: Miluju filmy! Ale můžu to ovlivnit. Ale nemůžu ovlivnit ty fotografie, co vyjdou a můj výraz v ten moment. Aaah
R: Kdyby ti dítě řeklo „ nesnáším focení“, co by si mu na to řekl?
MJ: Řekl bych mu, neviš, jak moc krásný jsi. Je to tvoje duše, která...
R: Takže proč jsi připraven říct to komukoliv, jen ne sobě?
MJ: Já nevím (říká zmateným a rezignovaným hlasem)
R: Vidíš od tvých fanoušků, že spousty žen se ti nabízí. To musí znamenat, že jsi krásný a zádoucí. Cítíš vždy, že se do tebe chtějí zamilovat?
MJ: Když nad tím přemýšlím .. nikdy bych tohle neřekl do televize.. Ale kdybych šel na podium a myslel na to,  co se ženám honí hlavou, nikdy bych na podium nevylezl. Kdybych najednou začal myslet na to, na co myslí...sex, nebo jak vypadám nahý, pak..oh bože, to by bylo tak trapné. Nikdy bych tam nešel. To je hrozné.
R: Hodně lidem se líbí být sexualní symbol. Tobě se to nelíbí, protože se za to stydíš.?? Víš, že když s tebou některé ženy mluví, na co myslí?
MJ: Umhum, říkají mi to. 
R: Chci s tebou mít sex?
MJ: Aha ....uhmmm
 

MICHAELŮV STRACH Z OTCE
R: Víš Michaele, soudíval jsem často svého otce a jednoho dne jsem přestal, protože měl své vlastní výzvy. Měl velmi těžký život, který začal v největší chudobě v Íránu. A nebylo lehke pro Židy vyrůstat v Íránu. Kdo ví, jaké měl dětství? Stále soudíš svého otce?
MJ: Dělával jsem to. Býval jsem na něj naštvaný. Chodíval jsem do svého pokoje a křičel zlostí, protože jsem nechápal, jak může být někdo tak zlý a podlý. Jako někdy, když jsem spal, bylo kolem 12 hodin, celý den jsem nahrával a zpíval, žádná zábava ani hraní. Přišel domů pozdě a křičel „otevři ty dveře“ dveře jsou zamčené, řekl „Dávám ti 5 sekund než je vyrazím“ a začal do nich kopat a ničit je. Řekl „proč jsi nepodepsal tu smlouvu?“ a já „nevím“ a on „dobrá, podepiš to. Jestli to nepodepíšeš, tak jsi v průšvihu“. a já si říkám „ o můj bože proč?, kde je láska? kde je otcovství? říkam si, je to opravdu takové? On by tebou hodil a praštil tě tak silně, jak jen mohl. Byl velmi silný.
R: Začínal jsi se cítit jako jeho stroj na peníze?
MJ: Ano, rozhodně.
R: Tak, jak to popsal Mac Culkin? Cítil ses využívaný?
MJ: Ano, a jednoho dne ... nesnáším, že to musím opakovat..ale jednoho dne řekl, a bůh žehnej mému otci, protože udělal pár skvělých věcí, byl výborný, byl génius, ale jednoho dne prohlásil: „ Jestli jednoho dne, kluci, přestanete zpívat, tak vas odhodím jako horký brambor.“ Zranilo mě to. Myslel bys, že si myslí „ty děti mají srdce a pocity“ Nemyslel bys, že nás to nebude bolet? Kdybych řekl něco takového Princi a Paris, tak by to bolelo. Takové věci se dětem neříkají a já na to nikdy nezapomenu. Poznamenalo to můj vztah k němu do teď.
R: Že kdyby si pro něj nevystupoval, tak by tě přestal milovat?
MJ: Zahodil by nás jako bramboru, to je, co řekl.
R: Přiběhla vždy máma a řekla „ neposlouchej ho, on to tak nemyslel“ ?
MJ: Byla vždycky v pozadí, když mu ruply nervy - mlátil a bil nás. Úplně to slyším (napodobuje ženský hlas) „Joe, ne, zabiješ je, ne, ne Joe to je příliš“ a on ničil nábytek a bylo to přšerné. Vždycky jsem říkal, že až budu mít děti, nikdy se nebudu takhle chovat. Nezkřivil bych jim vlásek. Protože lidé říkají, že zneužívání zneužívají, ale to není pravda. Já jsem přesný opak. Nejhorší, co udělám, že je nechám stát chvíli v koutě.
R: Myslím, že máš pravdu, nesnáším, když slyším, že zneužívaní zneužívají. Neznamená to, že jsi předurčen být špatný člověk!!!
MJ:  To je pravda. Vždycky jsem si v srdci sliboval, že nikdy nebudu takovej. Pokud ... a může to být ve filmu nebo v obchoďáku … slyším někoho křičet na dítě, složím se a rozpláču, protože se mi vybaví, jak se se mnou zacházelo. V ten okamžik se zhroutím, klepu se a pláču. Nezvládám to. Je to tak těžké.
R: Když se mí rodiče rozvedli, přestěhovali jsme se a otec žil od nás 3500 mil. Bylo těžké mu být blízko, ale miluji ho a snažím se ho nesoudit ...
MJ: Do dneška se svého otce bojím. Otec vešel do pokoje ... a bůh ví, že řikám pravdu … omdléval jsem v jeho přítomnosti ... Jednou jsem omdlel, abych byl upřímný. Pozvracel jsem se v jeho přitomnosti, protože když vejde s tou svou aurou do pokoje, začne mě bolet žaludek a vím, že jsem v maléru. Je teď jiný. Časy se změnily a vidí svá vnoučata a chce být lepším otcem. Je to skoro jako loď, která ztratila svuj kurs a je tak těžké přijmout toho človeka, který je jiný než ten, co mě vychoval. Kéž by mu to došlo dříve.
R: Tak proč se ho pořád bojíš?
MJ: Protože ten strach je stále uvnitř, ta rána.
R: Takže ho stále vidíš jako toho starého člověka, je těžké ho vidět, jako někoho nového?
MJ: Nemůžu se na něj dívat jako na nového člověka. Jsem před ním jako andílek, úplně vyděšenej. Jednou se mě zeptal: „proč se mě bojíš?“ Nemohl jsem odpovědět, ale říkal jsem si: „Viš, co jsi udělal?“ (vzlyká) „Viš, co jsi mi udělal?“
R: Je pro mě důležité tohle slyšet, protože jsem tvůj přítel a jako někdo, kdo je na tebe často tázán, je důležité, abych těmto věcem rozuměl. Víš Michaele, nikdo by tě tak krutě neodsoudil, kdyby tohle slyšeli. Vynaložili by více úsilí se vcítit do tvého trápení, než aby tě odsoudili. Řikáš mu tati nebo Josephe?
MJ: Nesměli jsme mu říkat tati. Říkal „ Neřikej mi tati, jsem Joeseph“ to nám řekl. Já miluji ,když mi Prince a Paris říkají tatínku, nebo když slysíš malé italské děti říkat „papa“ nebo židovské děti „poppy“. Sladké, jak bys na to nemohl být hrdý? Je to tvůj potomek.
R: Od jakého věku ti říkal, abys ho neoslovoval tati?
MJ: Od malička až po dobu Off the wall a Thriller.
R: Připadal si tak vice profesionální?
MJ: Ne, připadal si jako mladý hřebec. Byl moc cool na to, aby byl tatínek. On byl Joeseph, Nechtěl bych, aby slyšel, co jsem řekl ...
R: Někde jsem četl, že tvoje matka myslela na rozvod a něco i vyplnila.
MJ: Nevím jestli i něco vyplnila, možná. Ne, ne nevyplnila. Chtěla. Mnohokrát, kvůli těm jiným ženám a protože byl složitý. Ale ve jménu náboženství se mohla rozvést jen v případě smilstava. A on takový byl a ona to věděla, ale ona je tak svatá, že se s nim nerozešla. Ví, že je pryč a dělá hlouposti a ona je tak hodná a on přijde domů a lehne si vedle ní do postele. Neznám nikoho jako ona. Ona je jako matka Tereza. Je jen pár takových lidí.
R: Takže je žena, která dlouho trpěla a je velmi hodná a svatá. Cítíš, že trpěla moc dlouho?
Že z toho měla odejít?
MJ: Přemlouvali jsme ji, ať se s ním rozvede. Říkávali jsme „Mami, rozveď se s ním“ a ona „nechte mě být, ne“! a my říkali „zbav se ho“ Křičívali jsme na ni ať se rozvede, když jsme byli malí. Ale mnoho let jsme slyšeli to auto přijíždět po cestě. Vždycky řídil velký Mercedes a jel velmi pomalu. A pak „Joseph je doma, Joseph je doma, rychle“ všichni běží do svých pokojů, dveře se zabouchnou.
R: Tak moc jste se ho báli?
MJ: Yeah, já vždycky říkám „ Kdyz příjdu domů a vcházím do dveří, chci aby mi děti skákaly kolem krku a křičely „tatínek“ a to je, co moje dělají“ Chci opak, nechci, aby utíkaly.

OCHRÁNCE JANET
R: Nech mě sdílet jednu myšlenku, řekl jsi mi, že tě otec ponižoval, když jsi byl na koncertech, rozplakal tě a pak strčil na podium před všechny ty dívky, co tě milovaly ... ale proč? Aby ti ukázal svou nadvládu?
MJ: No ... umm ... ne, nedělal to na podiu. Po show byla vždycky plná místnost dívek.On miloval je tam vodit ... otec. a po představení jsme měli něco k jídlu a tak,a místnost byla plná dívek, které se chichotaly a prostě nás milovaly a bylo to jako „o můj bože“. A když jsem mluvil a něco se stalo, co se mu nelíbilo, má tento pohled v očích jako ... hodí ten pohled, že by tě vyděsil k smrti. Dával mi tu největší facku jakou jen mohl a pak mě šoupnul do velkého sálu, kde všichni byli, slzy mi tekly po tváři a co máš dělat, víš?
R: A kolik ti bylo (Prince v pozadí vykřikne „ je nám tři“ smějou se)
MJ: Uh ne vic než 12 ... 11 nějak tak
R: Takže to byly první momenty, kdy si cítil stud? Opravdu ponížen?
MJ: Ne, byly další. Udělal něco hrubého, zle ... zle ... nevím proč. Byl hrubý. To, jak tě mlátil bylo tak silné víš? Nejdřív tě donutil svléknout se donaha, pak tě namazal olejem. Byl to celý rituál. Naolejuje tě, takže kdyz te zasáhne konec šňůry od žehličky (imituje ten zvuk) ... viš ... je to, jako by si umíral a máš rány po celém obličeji, na zádech ... všude. A vždycky jsem slyšel mámu jak křičí „ Joe, zabiješ ho, zabiješ ho, ne“! A já jsem se jen vzdal, to je vše, co jsem mohl udělat. A nenáviděl jsem ho za to, nenáviděl. My všichni. Říkávali jsme mámě, říkávali jsme si mezi sebou a nikdy na to nezapomenu. Janet a ja jsme řikávali ... já řikal „Janet zavři oči“ a ona „dobře jsou zavřeny“ a já „představ si Joesepha v rakvi, je mrtvý. je ti to líto?“ a ona „ne“ . Prostě takhle. Takhle jsme si hráli jako děti. To je, jak jsme ho nenáviděli. Já řekl, že je mrtvý a jestli je jí to lito a ona že ne ... prostě takhle. Až takhle jsme na něj byli naštvaní. Dnes ho miluji, ale byl složitej Shumley, byl tak hrubý.
R: Ale cítil jsi, že to bylo součástí něčeho zkažéného, když se tak začínáš cítit? Říkal sis „musím se toho nějak zbavit, musím s tím něco udělat“
MJ: Yeah, chtěl jsem, aby se ze mě stal takový umělec, že dostanu lásku zpátky.
R: Takže by si ho mohl změnit, myslel jsi. Kdyby si.. takže sis myslel, že když se z tebe stane super hvězda, velmi úspěšná a svět tě bude milovat, tvůj otec tě bude taky milovat?
MJ: Ahmmmm
R: Takže by jsi ho tak změnil?
MJ: Aha, doufal jsem, že můžu a doufal jsem, že můžu dostat lásku od jiných lidí, protože jsem ji hrozně potřeboval víš? Potřebuješ lásku, potřebuješ lásku. Je to ta nejdůležitější věc. Proto je mi tak hrozně líto těch dětí, co sedí v těch sirotčincích a nemocnicích a jsou úplně sami a oni je přivážou k postelím, protože nemají dostatek personálu. Řekl jsem „zbláznili jste se?“ a šel jsem ke každé posteli a odvazoval je, vysvobozoval. Říkám „ takhle se k dětem nechovejte, nepřivazujte je“ Nebo v některých zemích je přivážou na řetěz ke zdi, třeba v Rumunsku. A nechají je spát ve vlastních výkalech a moči.
R: Ztotožňuješ se více s takovými lidmi, protože jsi také tak citlivý?
MJ: Yeah, Já vždycky nejvíce držím Mushki (rabínova dcera 12 let), protože cítím její bolest, má takové bolesti. Když Janet procházela svým tlustým obdobím, hodně plakala. Rozhodla se to vzdát. A udělala to. Byla velmi nešťastná.
R: Ochraňuješ ji, když je tvůj mladší sourozenec?
MJ: Yeah. Byl jsem určený jí donutit zhubnout. Byl jsem zlý. Rejpal jsem do ní, aby zhubla. Nelíbilo se mi to na ní, protože jsem věděl, že to jinak bude mít velmi těžké.
R: Jak jsi ji donutil, aby s tím něco udělala?
MJ: Řekl jsem musíš zhubnout, vypadáš jako tlustá kráva. Řekl jsem jí to ... a bylo to ode mne hnusné. odpověděla „drž hubu“ a já „ty drž hubu“ ! Určili mě, abych pomohl Janet vypadat lépe, protože v hloubi srdce ji miluji a chci, aby zářila a když se z ní stala hvězda, víš...nahrávky, byl jsem tak štastný a hrdý, ze to dokázala.
R: Stále ji ochraňuješ?
MJ: Ano, ano ... jen bych si přál, abychom byli blíž. Jsme si blízko jako duše, ale ne jako rodina. Protože nic neslavíme, nemáme důvod se scházet. Přeji si, aby nám to bylo vstěpeno. Miluju to, co jsem vás viděl dělat, ta věc s požehnáním, to mě moc zahřálo u srdce. Vidím, jak jste si blízcí, to je tak sladké. (Páteční večery k nim přichází židovský Sabbath a Rabín s jeho ženou žehnají svým dětem, aby vyrostli jako velke postavy v bibli, patriarchové matriarchové židovského lidu. Michael byl několikrát u toho a vždy to upřeně sledoval) JEDINÉ, CO JSEM CHTĚL, JE BÝT MILOVÁN
R: Vyslyšel bůh vždy všechny tvé modlitby?
MJ: Většinou, rozhodně, proto tomu věřím.
R: Cítíš, že byl s tebou během těžkých období?
MJ: Byla tu jedna věc, kterou jsem chtěl a nedostal. Není to materialistické. Chystám se říct něco, co jsem jestě nikdy neřekl a je to pravda. Nemám důvod ti lhát a bůh vi, že říkám pravdu. Myslím, že veškerá má sláva a úspěch a já jsem to chtěl, chtěl jsem to, protože jsem chtěl být milován. To je vše. To je celá pravda. Chtěl jsem, aby mě lidé milovali, opravdu milovali, protože jsem se nikdy necítil milován. Řekl jsem, že vím, že mám tu schopnost. Možná kdybych vybrousil své umění, lidé by mě více milovali. Jen jsem chtěl být milován, protože si myslím, že je důležité být milován a řikat lidem, že je milujete a podívat se jim do očí a říct to.
R: Ale na druhou stranu, kdyby jsi dostal hodně lásky v dětství, možná by si tak tvrdě nepracoval a nebyl tak úspěšný.
MJ: To je pravda. To je to, proč bych na svém životě nic nezměnil, protože to všechno fungovalo jiným směrem.
R: Takže jsi byl schopný udělat z negativního požehnání?
MJ: Yeah
R: Vzpomínám si na citát Paula McCartneyho, kterého se na tebe ptali, když se z tebe stala hvězda. Někdo řekl „ Michael Jackson, bude jako ostatní rockove hvězdy - bůh odpusť, mrtvý ve 30 a na drogách?“ a Paul řekl „ne, Michaelův charakter je úplně jiný. On nenadává, nepije alkohol“ řekl to asi před 15 lety. Vědel si o sobě, že když zůstaneš takovým charakterem, tak tě nezničí sláva a úspěch?
MJ: Yeah, vždycky jsem byl jaksi předurčen. Vždycky jsem měl více věcí, které jsem chtěl dělat a cíle, kterých jsem chtěl dosáhnout a nic mě nemohlo zastavit. Zaměřuji se na to, co chci a co chci dokázat a nenechám se vykolejit. A i když se někdy sesypu, stále vytrvale běžím ke svému cíli. Zůstávám na trati. Jsem odevzdaný.
R: Jestli jsi úplně spokojen s tím, kdo jsi, co takhle ... řekl jsi, že by jsi neudělal nic jinak, protože víš, že jakákoliv zkušenost z dětstvi z tebe udělala toho, kým jsi, tvůj úspěch. Takže by jsi neudělal nic jinak?
MJ: Ne. Jsem tak citlivý k dětem kvůli své minulosti a jsem za to rád.

MICHAELOVA UČITELKA Z DĚTSTVÍ ROSE FINE
Michael a já jsme si povídali o Rose Fine, jeho učitelce, která doprovazela Jackson 5 během turné. Michael k ni měl blízko i když vyrostl a finančně ji podporoval po celý život. Naše konverzace začíná tématem cestovaní letadlem.
MJ: Zanechalo to ve mě obrovský strach.
R: Co?
MJ: Turbulence a být tam nahoře a myslet na to, že umřeš.
R: Vzpomínáš na ten příběh, co jsi mi řekl o své židovské učitelce?
MJ: Rose Fine?
R: Jednou jsi mi řekl do telefonu, že ti říkávala, že pokud je na palubě letadla jeptiška, tak všichni zemřou.
MJ: Řekla „jsme v pohodě, sedíme v letadle a máme klid, zkontrolovala jsem ... není zde žádná jeptiška“ Vždycky jsem tomu věřil.
R: Pořád v letadle hledáš jeptišky?
MJ: Myslím na to. Nikdy jsem neviděl jeptišku v letadle. Ona (Rose) mi moc pomohla, protože mě držela za ruku a pomazlila mě. Po vystoupení jsem utíkal do pokoje. Četli jsme si u tepláho mléka a já to tak moc potřeboval. Vždycky mi říkala „máš ke mě dveře otevřené“ a opravdu mi je nechávala otevřené.
R: Je možné, aby nebiologický rodič miloval dítě stejně jako svoje vlastní?
MJ: Rozhodně
R: Všiml jsem si něčeho, co na mě udělalo dojem, když řeknu něco jako „ Paris a Prince jsou krásní“ vždycky odpovíš „Ne, všechny děti jsou krásné“ nenecháš mě chválit jen Paris a Prince.
MJ: Pro mě jsou. Vidím v dětech krásu ... všechny mi příjdou krásné. Je to tak krásné a já je miluji všechny do jednoho. Občas jsem musel argumentovat někomu, kdo se mnou nesouhlasí. Říkají, že by jsi měl milovat jen své vlastní děti.
R: Rose Fine, i když nebyla tvá biologická matka, ti byla schopna dát spoustu mateřské lásky?
MJ: A jak já to potřeboval. Nikdy jsem nebyl s mámou, když jsem byl malý, velmi zřidka a to jsem měl úžasnou maminku. Vidím ji jako anděla, byl jsem pořád pryč, na koncertech, po celé Americe, za oceánem, v klubech, prostě pořád pryč. Hodně mi to pomohlo. Postarali jsme se o ni, dokud neumřela, Janet a já. Zemřela zrovna nedávno. 
R: Myslíš, že by měla být zmíněna v kontextu s naši dětskou iniciativou?
MJ: Prosím, udělej to. Mělo by se na ni vzpomínat.

RYAN WHITE A DALŠÍ DĚTI BOJUJÍCÍ S RAKOVINOU
R: Nebyl tu mladý chlapec, ke kterému jsi měl blízko, co se nakazil AIDS při krevní transfuzi?
MJ: Ryan White. Nejtěžší pro mě je ... Chystám se odpovědět, ale nerozumím proč dítě umírá. Opravdu ne. Myslím, že by mělo být okno, kde je možnost zemřít, ale ne v tomto věku. Když dítě umře, nebo je nemocné tak tomu opravdu nerozumim. Ale poslouchal jsem dvanáctiletého Ryana u mého jídelního stolu v Neverlandu, jak říká své matce, jak ho má pohřbít. Řekl „Mami, až umřu, nedávejte mi oblek a kravatu, nechci být v obleku a kravatě. Dejte mi jeany OshKosh a tričko“. Řekl jsem „musím jít na záchod“ a utíkal jsem na záchod a mohl jsem si oči vyplakat. Poslouchat tohohle malého kluka, jak říká své mámě, jak ho má  pohřbít. To mě bolí. Bylo to jako by byl na to připravený a když umřel, měl OshKosh jeany a tričko a hodinky, co jsem mu dal. A já tam seděl sám v tom pokoji a on tam ležel a mě bylo tak zle, chtěl jsem ho obejmout, políbit a říct, že ho miluju tak jak jsem to dělal, když byl naživu. Staral jsem se o něj a on pobýval u mě doma. Ale vidět ho, jak tam leží ... Mluvil jsem k němu a řekl „Ryane, slíbil jsem ti, že udělám něco na tvou poctu na své další album. Napíšu pro tebe písničku. Budu to zpívat. Chci, aby svět vědel, kdo jsi“. Složil jsem GONE TOO SOON. Ta byla pro něj.
R: Myslíš, že tě slyšel, kdyz jsi to řekl? Cítíš se v kontaktu s duší lidí, co si miloval a ztratil? Cítíš je stále nablízku?
MJ: Yeah, yeah, yeah
R: Takž jsi se musel vypořádat s jeho smrtí a dalších lidí, ke kterým jsi měl blizko?
MJ: To mě tak hrozně bolí. Další chlapec ke mě přišel a byl bílý jako sníh, doslova bílý jako sníh nebo kus bílého papíru. Umíral na rakovinu, miloval mě a vešel do mé ložnice a viděl bundy, co jsem měl na sobě ve videoklipech, oblékal si je a byl v sedmém nebi. Řekli mi, že nebude žít. Že může jakýkoliv den zemřít. Řekl jsem „podívej, chystám se vystupovat v tvém měste“ Myslím, že to bylo Kansas City. „Za tři měsíce začínám své turné v Kansas City. Chci, aby jsi přišel. Dám ti tuhle bundu.“ on řekl „ty mi ji dáš???“ Řekl jsem „yeah, ale chci, aby sis ji oblékl na show.“ Snažil jsem se, aby vydržel. Řekl jsem“ Až příjdeš na koncert, chci tě tam vidět v téhle bundě a s touhle rukavicí“ a dal jsem mu jednu ze svých štrasových rukavic a já je nikdy nedávám. Byl v nebi. Když jsem přijel do města, byl mrtvý a pohřbili ho v rukavici a bundě. Bylo mu 10. Bůh ví a já vím, že se snažil jak nejlépe mohl, aby vydržel.
R: Zlobíš se na boha, že se dějou takové věci?
MJ: Ne, jen tomu nerozumím. Kéž bychom toho věděli více o druhém břehu. Vím, že to slibuje nekonečný život a pobyt v ráji. Ale proč trpět a proč bolesti před prekročením za bílé světlo, ať je to cokoliv? Měl by to být nejkrásnější zážitek, ať už je to cokoliv. Je to pravdivý příběh. Přál bych si, aby jsi viděl jeho obličej, Shmuley, přeji si aby jsi ho býval viděl.
R: A to byl příběh slibu, že? Řekl jsi mu „slibuji, že kdyz zůstaneš naživu ...“ pravda?
MJ: Yeah. Pokoušel jsem se ho donutit vydržet, oni řekli, že umře a já řekl „můžu s tím něco udělat“ Viš? pokoušel jsem se, aby se díval do budoucnosti a aby ještě vydržel a řekl „obleč si tohle na koncert“ a on byl tak šťastný. Když jsem přijel do města, byl mrtvý. To mě zabilo, zabilo.
R: Jak se cítíš, popiš mi ten pocit alespoň na minutu. Jak se cítíš, když jsi kolem (malé holčičky s rakovinou, kterou s Michaelem známe)
MJ: Zbožňuju ji.
R: Víš, že můžeš s nimi něco udělat a jen to být u nich tak část jejich nemoci odchází. Viš, že starověcí rabíni říkali, že pokazdé, když navštívíš někoho nemocného, bereš si od nich 1/60 nemoci. Ale u tebe je to skoro jako by jsi jim bral 50% nemoci viš? Vím, že to víš.
MJ: Yeah, yeah. Miluju činit lidi ... Nerad vidím jak někdo trpí, zvlášť děti.
R: Cítíš, že máš léčivou sílu, kterou jsi byl obdařen? Nebo je to, protože jsi celebrita? Jinými slovy, když jsi celebrita, když věnuješ dětem pozornost, tak jim to dělá moc dobře. Ví, jak si moc slavný, a cítí se jako „wow někdo tak slavný se o ně zajímá, musím být zvláštní“, ale je to mimo celebritu? Je to něco, co jsi měl v sobě, než jsi byl celebrita?
MJ: Myslí, že je to něco, co se ode mě očekavá, protože vzdycky jsem měl tuhle touhu dávat a pomáhat a činit lidi šťastnějšími.
R: Řekl jsi toto už předtím, když jsi byl chlapeček Michael Jackson
MJ: Ano
R: Kolik jí bylo?
MJ: Nikdy mi neřekla svůj věk. Myslím, že jí bylo kolem 90. Vždycky mi říkala „až půjdu od tebe do důchodu, tak ti řeknu, kolik mi je“, ale když šla do důchodu, stejně mi to neřekla. Byla s námi celou dobu od prvního profesionálního turné Jackson 5 az do mých 18 let. První turné bylo poté, co jsme prorazili s prvním hitem.
R: A učila tě během dne?
MJ: Aha
R: Běžné předměty? Matematiku, angličtinu? učila všech vás 5 dohromady?
MJ: Ano dohromady, tři hodiny. Učila Janet a všechny.
R: Řekni mi o ni trochu víc.
MJ: Ano, Rose letos zemřela. Janet a já jsme ji zaplatili ošetřovatelku a péči v nemocnici a když se jí rozbila televize, nešla elektřina nebo cokoliv v domě, vždycky jsme jí platili účty. Nyní je nemocný její manžel a já se on něj starám, protože byla jako moje máma a staráme se přece o svoje rodiče.
R: Opravdu jsi to tak cítil?
MJ: Rozhodně! Byla víc než učitelka a já jsem na sebe hrozně naštvanej, že když umřela, byl jsem tak daleko. Nemohl jsem se tam dostat. Byl jsem zrovna ve Švýcarsku, když mi zavolala moje sekretářka a řekla, že umřela, a já „ CO? Já jsem ve Švýcarsku. Já nemůžu ... Naštvalo mě to, ale udělal jsem vše, co jsem mohl. Taky bolelo, když jsem za ní přišel a řekl „Ahoj paní Fine, to jsem já Michael“ a ona „ Ty nejsi Michael“ říkal jsem „jsem Michael“ a ona pak „neříkej, že jsi Michael. Ty nejsi Michael“. Prostě se jim to tak nastaví v mozku a nepoznávají vás a to tak moc bolí. Stárnutí není vždy pěkné. Je to smutné.
R: Jak by se dítě s něčím takovým vyrovnalo? Ty jsi zkoušel si uchovat svou mladistvost, svou hravost, všechny ty věci, o kterých mluvíme. Připadá ti stárnutí jako prokletí?
MJ: Ve smyslu, ze začíná chátrat a slábnout tělo. Ale když se lidé vrací do dětství, viděl jsem je, stanou se velmi hraví a dětinští. Mám velmi dobrý vztah ke starým lidem, protože mají dětské kvality. Když jdu do nemocnice, vždycky si najdu způsob vklouznout do jiného pokoje a povídat si se starými lidmi. Zrovna jsem to udělal před dvěma dny, protože jsem byl v nemocnici a oni byli tak sladcí a vítali mě jako ty děti. Prostě řeknou „pojď dál“ a povídáme si. Jsou přirození a sladcí.
R: Takže život je skoro jako kruh. Začínáš jako dítě, pak projdeš tím dospělým obdobím, které není vždy zdravé. Potká tě spousta negativních věcí a v pokročilém věku se vrátíš k té nevinnosti, staneš se opět mnohem více hravým. Máš mnohem více času jako děti. Proto hádám, že si tak dobře rozumí prarodiře s vnoučaty.
MJ: Staří lidé a děti jsou si velmi podobní. Jsou bezstarostní, hraví, přirození a sladcí. Je to prostě duchovní pocit. Nenavstěvuji domovy důchodců tak často jako sirotčince. Spousta z nich má Alzheimra a nepoznavaji. Ale mám skvělý vztah se staršími lidmi. Mám rád, když vyprávějí příběhy z doby, kdy byli dětmi a jak svět vypadal, opravdu to miluji. Před lety byl v New Yorku jeden starý židovský pán, který mi řekl „vždycky buď vděčný za svůj talent a vždycky dávej chudým, pomáhej lidem. Když jsem byl malý, můj otec mi řekl: zabalíme toto oblečení a chleba, položíme před dveře, zazvoníme a utečeme“ a proč utečeme? Protože až otevřou dveře, nechceme aby cítili stud. Mají svou hrdost. Tohle je skutečná charita“ Nikdy jsem ten příběh nazapomněl, je to sladké, že? a on to tak dělal celý život.
R: Takže zkoušel jsi dělat charitativní činy aniž by o tom někdo věděl?
MJ: Ano, aniž bych mával vlajkou. On říkal, že opravdová charita je dávat ze srdce a nechtít za to uznání, takže když utekli, ti lidé nevěděli, od koho to je. Bylo to, jako by to tam nechal bůh víš? Bylo to tak krasné. Nikdy na ten příběh nezapomenu. Bylo mi asi 11 když mi to vyprávěl. Byl starý a moc hodný, pamatuji, že to byl žid.
R: Byla Rose oddaná židovka? Dodržovala svou víru? Nebo byla více světská židovka?
MJ: Co to znamená?
R: Jestli držela Sabbath, jedla jen kosher jídlo a tak?
MJ: Pokud si pamatuju, tak ne. Učila mě hodně o židovství. Nevím, jestli jedla kosher jídlo, ale vždy mi jí bylo líto, protože její syn hrozně trpěl. Byl doktor a brzy zemřel a den kdy zemřel si pamatuji, jak byla hluboce nešťastná a smutná. Byl skvělý doktor, šel na Harvard a byl vysoký a hezký. Měl nějaký nádor na mozku. Nedokážu si představit takhle ztratit své vlastní dítě, když opomenu ztrátu jakéhokoliv dítěte.
R: Zjistil si od ní vše o židovské kultuře?
MJ: Učila mě o židovské kultuře a já nikdy nezapomenu, když jsem byl malý, přistáli jsme v Německu a ona byla velmi zamlklá. Zeptal jsem se „co je špatně paní Fine?“ Víte, jak ditě dokáže vycítit, že s mámou není něco v pořádku. Řekla „nelíbí se mi tady“ řekl jsem: „Proč?“ „Protože tady trpělao spoustu lidí“ řekla. To bylo poprve co jsem od ní slyšel o koncentračních táborech, protože jsem o tom nic nevěděl. Nikdy nezapomenu na ten pocit. Řekla, že tam cítila chlad, že to cítila. Byla tak sladký člověk. Naučila mě úžasnému světu knih a čtení a nebyl bych stejný člověk, kdyby nebylo jí. Moc jí toho dlužím a to je proč jí věnuji své nové album.
R: Myslíš, že tě brala jako svého syna?
MJ: Říkala mi tak. Vždycky, když jsme nastoupili do letadla, bylo vidět těch 7 malých černých dětí a černého otce, všichni na hlavě velké afro a tahle bíla židovka za nimi. Většinou ji zastavovali a ptali se „Kdo jsi“ a ona říkala „ja jsem máma“. Mohla to říct pokaždé a vždy ji nechali jít. Sladká historka. Ona byla vyjímečná. Potřeboval jsem ji.
R: Ukázala ti bezpomíněnou lásku?
MJ: Ano
R: Takže myslíš si, že bezpodmíněná láska muže být mezi lidmi, kteří nejsou pokrevně příbuzní?
MJ: O bože, ano, samozřejmě! Myslím, že jsem se to naučil od ní, viděl jsem to a zažil to. Nezáleží na pokrevnosti, barvě nebo rase. Láska je láska a ta ničí všechny bariéry a ty vidíš přímo naskrz. Vidím to v dětských očích. Když vidím děti, vidím malá bezbraná štěňátka. Jsou tak sladké. Jak jim může někdo ublížit? Jsou užasné.
R: Zemřela tento rok, to znamená, že se musíš vyrovnat s žalem. Jak se dítě vyrovná s žalem? Dítě žije v ráji, perfektním světě, který se snažíme popsat. Dospělí jsou později silně poznamenaní jejich válkami, žárlivosti a cynismem a najednou s tím přichází i smrt, ale i dítě se musí vyrovnat se smrti. Takze vyrovnáváš se se smrtí?
MJ: Ano, musím se s tou smrti vyrovnat a je to velmi těžké.

LÉTA U SVĚDKŮ JEHOVOVÝCH A NÁBOŽENSTVÍ
R: Myslíš si, že nenávist k nafoukanosti je stále pozůstatek tvé náboženské výchovy?
MJ: Hodně mi to ublížilo a hodně mi to pomohlo.
R: Jak ti to ublížilo?
MJ: E.. (dlouhé ticho) Když jsem v minulosti udělal pár věcí, o kterých jsem nevědel, že jsou proti mému náboženství a byl jsem za to pokáraný. Skoro mě to zničilo. U některých věcí, které jsem dělal jako umělec ve své hudbě jsem si nevšiml, že překračují čáru a oni mě pokárali, tak to mi opravdu velmi ublížilo. Málem mě to zničilo. Máma to viděla.
R: Jejich neschválení? Jejich zavržení?
MJ: Když jsem poprvé předvedl Moonwalk, řekli mi, že jsem dělal burleskní tanec a bylo to obscénní a řekli „ Už nikdy takhle nesmíš tancovat!“ Řekl jsem, že 90,9 procent tancování se pohybuje pasem. Oni řekli „nechceme, aby jsi to dělal“. Takže jsem dlouho zkoušel tancovat bez hýbání pasem. Pak, když jsem udělal Thriller se všemi těmi duchy a vlkodlaky, řekli, že je to démonické a částečně okultistické a že bratr Jackson tohle nesmí dělat. Zavolal jsem svému právníkovi, plakal jsem a řekl „znič to video, musíme to zničit“ Ale protože neuposlechl mé přání, máme dnes Thriller. Cítil jsem se kvůli nim tak špatně, že jsem chtěl po mých lidech ať to zničí.
R: Takže ty jsi viděl dvě strany náboženství, milující, která tě naučila nemít rád hrdost a pokoru, ale také jsi viděl něco, co by jsi popsal jako nečestná duchovnost a odsuzování.
MJ: Protože někdy diskriminují špatným způsobem. Nemyslím, že to tak bůh myslel. Jako Halloween, Mnoho let jsem ho neslavil a ted ano. Je to milé jít od dveří ke dveřím a lidé ti dávají sladkosti. Potřebujeme na svetě více takových věcí. Spojuje to svět dohromady.
R: Bereš Prince a Paris na koledu?
MJ: Samozřejmě, máme rodinu, se kterou chodíme po okolí a dávame jim sladkosti. Chci aby viděli, že lidé mohou být milí. Dáme je do tašky a pak ... (šeptá) pak je vyměním za oční bulvy. 
R: Mluvil jsem s Andrew Sullivanem včera pozdě vecer, novinářem, který byl editor The New Republic. Mluvili jsme o homosexualitě na univerzitách a potom jsme mluvili o tobě a on byl velmi překvapen slyšet o tobě hezké věci a řekl: „Proč nic takového nevím?“‚ Řekl jsem „Nevím“ Z tohoto pohledu Michaele, „podstata Halloweenu“ Měl by jsi dělat taková tisková prohlášení. „Podstata Halloweenu je, aby byly děti svědky laskavosti cizích lidí“. Libí se mi to. Je to krásná myšlenka. Povznáší to koledování na něco více než somrovaní sladkostí.
MJ: Pláču pod svojí maskou. Opravdu pláču, když jdu s nimi a lidé říkají „otevři svou tašku“ a já si říkám  podívej, o co si přišel, nevěděl jsem, že tohle ... podívám se jim do tváře a oni ti dávají dárek. To je sladké. Děti přijdou, otevřou svoji tašku a pak říkají „oh podívej se na tenhle maličký“ a to je prostě tak sladké jak odpovídají. Myslím, že je to moc milé. To je ta část Ameriky, na kterou jsem hrdý.

VIDĚL SE MICHAEL VYBRÁN BOHEM? MĚL ZVLÁŠTNÍ LÉČITELSKÉ SCHOPNOSTI?
R: Ježíš řekl „Nechte malé děti, aby se ke mě dostaly“ měl všechny tyto úžasné citáty o dětech a většina svatých byla viděna s dětma. Ztotožňuješ se s takovými lidmi? Cítíš, že ti bůh dal více než talent pro muziku?
MJ: Ano, rozhodně.
R: ... počkej, myslím, že ty máš udělat něco výjmečného na této planetě. To každý člověk. A nemůžeme opomenout fakt, že máš stupeň slávy, jaký tu byl jen zřídka. To je, kdy se z tebe stává učitel Michaele, nejen bavič, musíš se ztotožnit s tím, co to je, jaké pozitivní poselství si přeješ sdělit lidstvu. To je, kdy se z vás celebrit stává spása. Ve skutečnosti si myslím, že slovo bavič je pro tebe trochu urážející. Ty nejsi bavič a měl by jsi vždy usilovat být mnohem víc než jenom bavič. Jak jsi mi řekl již mnohokrát, nikdo by nedělal věci, jako je děláš ty, kdyby byl jen bavič. Eddie Murphy je bavič. Je skvělý, Je zábavný. Ale nikdo netáboří před jeho domem. Ty víš, co tím myslím. Takže je to něco velmi silného takže ty si musíš rozhodnout čeho tím chceš dosáhnout, co blahodárného a božího můžeš do toho vložit. Musí to být něco mnohem většího než jsi ty – cíl, který je vysoký a jde daleko za zábavní průmysl. Vidíš se v těchto slovech? Cítíš, že ti dal bůh léčivou sílu?
MJ: Ano
R: Takže, když si povídš s Gavinem tak ho léčíš, ne jen s ním mluvíš?
MJ: Vím, že ho léčím a viděl jsem děti, co mě prostě zalily láskou. A oni se mě chtějí jen dotknout, obejmout mě a držet se mě a plakat a neodejít. A to mě ani neznají! Někdy vidíš, když jdu ven nebo jsem na otevřeném prostoru. Matky zvedají své děti a dávají mi je do náruče „dotkni se mého dítěte, dotkni se mého dítěte, drž ho“ Není to zbožňování hrdiny, jak se snaží říkat náboženství....není to zbožňování idolu.
R: Není to zbožňování idolu? Proč, protože tě nezbožňují? Protože je jim lépe? Čím jsou k tobě blíže ... cítí se lehčí než vzduch, cítí se jakoby mohli chodit po vodě. Proč to není zbožňování?
MJ: Ano, protože moje náboženství nás učilo, že bychom to neměli dělat. Kdybych šel do svého kostela, nikdy by se ke mě nechovali tak jako v tom tvém.
R: (Když jsem vzal Michaela do synagogy na Sabbath, lidé ho vítali velmi nadšeně. V kostele svědků jehovových se k Michaelovi nikdy nechovali jinak než k ostatním věřícím. Záměrně jsme nikomu neřekli, že přijde, protože jsme chtěli, aby jeho návštěva byla diskrétní a aby zažil krásu a klid Sabbathu nezatížený přítomností celebrity. Ale když ho lidé uviděli, hrnuli se ho přivítat a potřást mu rukou)
MJ: Byli  milí po obřadu. „Ahoj bratře Jacksone, jak ti je?“ Ale objímat mě a říkat „oh, oh, milujeme tě“ to by nikdy neudělali. Cítili by, že je to zbožňování idolu a to nemají dělat. Je špatné, že to zachází tak daleko. Není nic špatného na říkání „děkuji ti, my tě tak strašně milujeme ...“

BOŽSKÉ SPOJENÍ
R: Bavíš se, když vystupuješ a děláš hudbu?
MJ: Ano, miluji to. Kdyby to nebyla zábava, tak to nedělám. Dělám to, protože to opravdu miluji. Není větší slast, než tancovat a vystupovat. Je to jako oslava, když si zachycen na tom místě, kam jdou nekteří vystupující, když splynou v jedno s hudbou, za jedno s publikem, je to jako být v tranzu, úplně tě to dostane. Začneš si hrát jeden na druhého a začneš vědět, kam se chystáš jít dříve než se tam dojdeš. Oni musí poznat, kam tím míříš a odpovědět. Je to jako hrát ping pong. Je to, jako když ptáci migruji a všichni vědí, kam letět. Nebo jako ryby. Jsou telepatické, jsou na stejné dráze. To je to, co se stane, když vystupuješ. Jsi za jedno s muzikou a tancem a muzika a ty jste v tom tranzu. A člověče, ty si je dostal.  Máš je na dlani. je to neuvěřitelné. Cítíš se proměněn.
R: Co je to za energii, která tě tam dostane? Je to božské?
MJ: Je to božské, je to čisté, je to zjevení, bez toho ,aby to znělo duchovně nebo nábožensky, ale je to božská energie. Někteří lidé tomu říkají duše, jako když duše vejde do místnosti. Nekteří na to koukaji skrz prsty. Naboženství na to někdy shlíží skrz prsty, protože se z toho snaží dělat něco démonického, je to kult, je to ďábel. Ale to není, je to božské. Je to čistě božská energie. Cítíš boží světlo. Když dělám některá vystoupeni, jako Motown 25, nebo když jsem poprvé předvedl Billie Jean a Moonwalk, a publikum.. udělám jediný krůček a oni začnou křičet a jen mávneš rukou a ...“aggggghhhhhhhh“ cokoliv uděláš. Jsem s tím úplně v tranzu. Jakoby to cítím, ale neslyším to. Když na konci otevřu oči a vidím ohlasy, tak jsem překvapený, protože jsi byl v jiném světě. Byl jsem za jedno s tím okamžikem, pracovním okamžikem, přímo v tom okamžiku.
R: Takže jsi to nedělal, abys se někomu podřídil. Možná to je tvá síla jako umělce. Nebylo to nikdy o tom, co chtěli lidé, o přizpůsobení, o vycházení vstříc tomu, co lidé chtěli.
MJ: Ne
R: Můžeš lidi naučit, jak se tam dostat? Kdyby jsi měl v srdci jakoukoliv hořkost a nenávist v takových chvílích, pokud jsou, jak říkáš, božské, shledáváš to vyprazdňující (od těch negativ)
MJ: Prostě se to vytratí. Jsi nad tím. Proto to miluji, protože jdeš na místo, kde nikdo nemůže nic dělat. Je to pryč, místo z kterého není návratu. Je to tak báječné. Jsi odnesen. Můžeš to cítit a to neznamená ... a všichni ostatní, kdo jsou tam nahoře s tebou, si na to hrají, publikum si na to hraje ...
R: Michaele, viděl jsem v nějakém článku, že jsi přirovnal tlak na  Ježíše k tomu na moderní celebrity. Vzpomináš si na to?
MJ: Ne, nevzpomínám. Kdy to bylo?
R: Nevím, mohlo to být smyšlené. Máš vztah K Ježíšovi?
MJ: K Ježíšovi, ano, rozhodně. Ale ty věříš v Ježíše, nebo ne?
R: Ne, ne v jeho spasitelství a božství.
MJ: Ty neveříš, že existoval?
R: Oh, věříme, že existoval. Věříme, že byl dobrý člověk, oddaný Žid. Skvělý učitel morálky, ale nevěříme, že byl syn boží nebo spasitel. Byl jsem zrovna v show Larryho Kinga s dcerou Billyho Grahama a mluvili jsme o tom. Cítíš k Ježíši blízký vztah jako k osobnosti? Myslíš, že byl dospělé dítě, protože je popisován jako velmi slušná bytost, která měla krásné  moralní poselství a byl laskavý a zranitelný navenek? Byl jako stereotyp někoho s dítětem uvnitř?
MJ: Ano, rozhodně.
R: A to je to, proč miloval být v přítomnosti dětí?
MJ: Myslím, že kdybych s ním seděl v pokoji, chodil bych všude za  ním, cítil bych jeho přítomnost. Choval bych se prostě jako dítě, jako Ghándí.
R: Vidíš ho se smát?
MJ: Ano, a Ghándí, když se chichotá jako dítě ... to je tak sladké. Tenhle člověk přišel odnikud a vedl celý národ. To je uzasné.  Ghandi byl fenomen. Je to skvelé a ten film byl fenomenální, viděl jsi ho? (potvrzuji, že ano)
R: Jaký biblický příběh shledáváš inspirující?
MJ: Miluji kázání na hoře. Miluji ten příběh, jak se apoštolové mezi  sebou dohadují, kdo je největší a Ježíš povídá „Jestliže se ponižujete, jako toto malé dítě, budte jako dítě ...“ myslím, že to bylo perfektní vyjadření. Návrat k nevinnosti.
R: Řekl ti někdo, že se jim zdá, že se tady (konverzace byla vedena  v Neverlandu) snažíš vytvořit rajskou zahradu, svou vlastní vizi dokonalého ráje, útočiště od toho, co jsi viděl jako šílenost dospělých?
MJ: Jsi první, kdo mi to řekl.
R: Má pro tebe příběh Adama a Evy nějaký zvláštní význam?
MJ: Samozřejmě, samozřejmě.
R: Viděl jsi dětské vlastnosti u Adama a Evy?
MJ: Ano, kéž bych je mohl vidět, bylo to symbolické? Byla to pravda? Stalo se to? Občas jsem zmatený, že jsou tu zadní vrátka. Měl jsem otázky, které často ani starší lidé (Z kostela svedků Jehovových) neuměli odpovědět.
R: Ptal jsi se jich na hodně věcí z bible?
MJ: Oh yeah, Jsem ten typ člověka, co čapne mikrofon a říká „dobrá a  co tohle a co tamto?“ a oni říkali „bratře Jacksone, budeme s tebou mluvit  později“ a narukovali vždy s podobnou vtipnou odpovědí, která to zahrála do outu. (Michael říká, která by neodvezla otázku domů pozn. concorde)
R: Adam a Eva byli vytvořeni jako dospělí, ale jejich situace je  jedinečná, protože jsou také děti. Právě se narodili, takže jejich dokonalost je v tom, že jsou zároveň děti a dospělí. Představují splynutí obojího. Takže tohle je hlavní příběh, který se snažíme rozvinout, o lidech kteří jsou dospělí  navenek, ale uchovávají uvnitř své dětské vlastnosti, takže byl tohle vždy  příběh, který pro tebe něco znamenal?
MJ: Ale co mi nedává smysl, že bůh je testoval zakázaným ovocem.  Když jsi bůh - měl by jsi znát konec. A když jsi bůh, proč testovat, zda jsi vytvořil dokonalé bytosti, které by nebyly schopny udělat něco špatně? A proč je soudit, tlačit do nich takovou zlost, vyhnat je a pokoušet hadem? Udělal by bůh takovou věc? Udělal bych to tvým dětem? Ne, neudělal. Nepokouším se tady odsuzovat boha nebo ho jakkoliv kritizovat. Ale někdy si myslím, že je to symbolika, co nás má naučit pár lekcím. Nevím, jestli se to opravdu stalo. Nevzal bych tvé malé dítě nebo kterékoliv z nich a sledoval je a zkoušel, zda něco udělají dobře nebo špatně. A potom máme dve děti (Kain a  Abel) ... byl to incest? a oni byli dva chlapci, jak mohli mít děti?A na všechno tohle mi nedokázali odpovědět.
R: To jsou otázky, na které jsi se ptal v kostele?
MJ: Aha.
R: Vždycky říkám, že hlavní smysl náboženství je učit se ve dvaceti to, co pochopíš v sedmdesáti. Na druhou stranu náboženství není vytvořeno, aby nabídlo tajemství vesmíru. Je přímočaré a jeho hloubka zvlaště v jeho  jednoduchosti. Buď dobrý člověk, buď se svými detmi, miluj boha.Všechno tohle víš v osmdesáti, ale měl bys to vědět v -nácti a dvaceti, aby si nemařil životem.
MJ: Pravda, vidím to, vidím to. To je to, o čem všichni mluvíme.
R: Takže ty jsi jeden z mála lidí, kteří se zdají velmi nábožensky založení, ale bez praktikování, myslím, že jsi velmi duchovní, ale nedodržuješ mnoho náboženských rituálů. Říkáš mi věci jako „I když jsem kdysi věřil, že bůh je v kostele, nyní věřím, že je všude, je v mém srdci ... Nyni nacházím boha v těch momentech, kdy trávím čas s dětmi, nacházím boha v nevinnosti.
MJ: Yeah to je pravda, to je pravda.
R: Podívej, ty jsi velmi věřící, ale je velmi důležité se spojit s bohem i přez rituály. To je jako s mou ženou Debbie. Ona je víc duchovní než já. Cítí boha více než já. Musím dělat některé věci, abych ho cítil častěji. Nejsem tak čistá duše jako ona. Jsem velmi rozdílný.
MJ: Takže vy chodíte do ... uh ...
R: Chodíme do synagogy každý týden, ano.
MJ: Každý týden?
R: Rozhodně.
MJ: Který den?
R: Páteční večery a soboty.
MJ: Opravdu?
R: Ano samozřejmě. Pamatuješ na tu bohoslužbu u nás doma?
MJ: A všechny vaše děti taky chodí?
R: Ano, samozřejmě.
MJ: A jak dlouho tam jste?
R: Pátky je to asi na hodinu. Pak asi tři hodiny v sobotu ráno. Potom v sobotu odpoledne další hodinu.
MJ: A děti vydrží 3 hodiny? Jsou hodné?
R: Ano.
MJ: To je, proč jsou tak dobře vychované.
R: Jsou moc hodné. A jednou měsíčně nejdu do synagogy a zůstanu s nimi doma a
 nacvičujeme jejich modlitby, aby věděly, co říkat v synagoze.
MJ: Takže máte tyhle modlitby?
R: Ano, děláme to doma každý měsíc
MJ: To musí být krásné motlidby
R: Oh jsou krasné, ano.
MJ: Já vím, že musí být krásné.
R: Jsou velmi jednoduché. Židovské modlitby nejsou o velkých věcech, jsou o malých věcech. Modlitby nás učí hledat boha v každodenních  maličkostech. Je všude kolem nás.
MJ: Ale jsou krásné, nebo ne?
R: Jsou o děkování bohu za déšť, za studený vítr. Jsou o děkování  bohu za všechny zázraky v židovské historii.
MJ: Wow
R: Židé tu byli velmi dlouho, on na nás dával pozor. Jsme prastarý  lid.
MJ: Wow, a Mushki a ostatní chodí taky? i Baba? (Rabínova 3letá  dcera)
R: Baba chodí taky. Nechodí třikrát týdně na Sabbath, chodí jen v sobotu ráno s Debbie, protože Debbie je teď těhotná, a i když chodívá někdy  třikrát, teď jen jednou. My chodíme pěsky, víš? nejezdíme autem.
MJ: Jak daleko chodíte?
R: Není to tak daleko, je to asi půl mile.
MJ: Všechny děti chodí?
R: Všechny.
MJ: Opravdu?
R: V Oxfordu, kde jsem dělal Rabína jedenáct let jsme chdili 3 míle  každým směrem.
MJ: Ty a děti?
R: Vždycky pršelo, vždycky pršelo.
MJ: Shumley, vy jste chodili tři míle?
R: Tři míle.
MJ: A oni si nestězovali?
R: Ne. Někdy si stěžovali, když jsme se vrátili, moc pozdě, protože jsme často jedli se studenty na pátečnim Sabbath a často jsme přišli domů po půlnoci
MJ: Miluju tvoji rodinu.

KARMA A SPRAVEDLNOST
R: Moc se mi líbí, že se v Neverlanu jmenují bezpečnostní služby  bezpečí. Mají to na odzancích, uniformách, čepicích.
MJ: Já nevím.
R: Fakt, že říkají „ Bezpečí“ místo „bezpečnost“ je, jako „ Nejsme tady abychom zachránili svět, ale jednoduše zajistili bezpečí kazdého návštěvníka“ je to méně zastrašující a více lidské. Děti mají velký smysl pro spravedlnost. Nejčastější věc, co slyším od svých dětí je „to není fér“ . Na jednu stranu mají děti tento silný smysl pro spravedlnost a na druhou vidí, jaké dělají lidé hrozné věci a nikdo je nezastaví.
MJ: To se stává pořád. Myslím, že spravedlnost je důležitá, protože ve svetě je tolik nespravedlnosti a já ji nesnáším. „Jsem unaven z nespravedlnosti“ je začátek jedné mé písně, na posledním albu, jmenuje se Scream. Je to první věta, co řeknu. Janet tam má část, kdy říká „Oh můj bože nemůžu uvěřit, co jsem viděla dnes večer v televizi, byla jsem znechucena tou vší nespravedlností“. Protože jsem chtěl, aby to lidé věděli a aby s tím přestali a nevěřím na  karmu. Myslím, že jsou to kecy, protože tolik hrubých, zlých lidí je na vrcholu světa a je jim fajn, lidé je milují a nezáleží na tom, jak moc jsou zlí.
R: Mám rád, když děláš taková silná prohlášení.
MJ: No, omlouvám se ale jsou to kecy. Karma je teorie jako každá jiná, kterou si člověk vymyslel.
R: Karma může být vlastně zlá, protože říká, že handikepované děti udělaly něco špatného v předchozím životě.
MJ: To je dobrý příklad a omlouvám se, že tak mluvím. Ale nenavidím, když kdokoliv řekne něco takového. Dítě udělalo něco špatného v minulosti takže ho bůh hendikepuje? Byli tu všichni ti sirotci na cestě do Ameriky k adopci. Letadlo spadlo. Všechny děti zemřely. Proč? Kdyby jsi byl v nebi a mohl zachránit ty děti řekl bys si „tohle nespadne, mozná jiné, ale ne tohle“ Já bych to teda udělal.
R: Přišel k tobě někdy východní duchovní Guru a řekl ti „ Michaele, děti srážejí náklaďáky, protože byly v minulém životě proklety?“
MJ: Ne, a kdyby to udělali, byl bych velmi rozhořčen a řekl bych jim všechny důvody proč je to jen snůška keců, je to hovadina. Je to teorie jako každá jiná lidská teorie o vesmíru. Někteří lidé věrí teorii velkého třesku, které já nevěřím a někteří věří stvoření, tomu příběhu o Adamovi a Evě, že tento vesmír není jen nehoda. Říct, že vesmír  vznikl velkým třeskem je jako říct si „ok, chci, aby si vzal motor z auta, rozebereme ho na části, vložíme je do vany a můžeš s tím třást“ Můžeš s tím třást stovky let a nikdy se z toho nestane dokonalý motor. Všechny části se spojí dohromady a vytvoří motor, to je, jak když říká teorie velkého třesku, přišla velká exploze a máme děti, stromy, rostliny  a vzduch, který dýcháme a kyslík. Tohle musel někdo vytvořit. Stvořitel to musel vytvořit. Od našich ras přes naše ústa až po nás zažívací systém. Nesouhlasíš?
R: To je to nejpodstatnější na všech vírách, že bůh je počátek života.
MJ: Když jsem chodíval ode dveří ke dveřím pro svědky Jehovovy lidé říkali „jsme ateisti“ já si myslel „cože“? oni tomu nevěří ... Hodně jsem to slyšel a měl jsem bratra který byl ateista, ale myslím, že už není. Tito byl ateista i přes striktní výchovu. Znám pár slavných režisérů, třeba chlápka, co  režíroval “singing in the rain“ a kdo získal akademické ceny, Stanley Donen.
R: Takže jaké jsi používal argumenty pro lidi, kteří ti řekli, že jsou ateisté?
MJ: Snažil jsem se poukázat na zázraky života, děti, pohled do jejich očí, naše těla, jak to všehno krásně funguje, to se přece nemůže stát jen  tak, no tak, nemůže. Pak tam byly otázky jako proč jsme tady a proč je nám dovoleno se ničit navzájem. Jsme jediný druh, co se ničí. Každý druh na této planetě. Nechápu, jak se všechna ta nespravedlnost můze odehrávat. Proč nezastavilo v nebi něco Holocaust nebo některou z velkých genocid, co se dějou ve světě, od  lynčování a otroctví až po velké globální problémy, po Stalina, po ... Nerad to říkám, ale taky po Napoleona. Je chválen za všechnu genocidu, co způsobil (myslí tím všechny války, co způsobil), ačkoliv Hitler je považován za dabila, kterým také byl. Ale jeden to dělal pro vlast a druhý taky! Ale hodně lidí zemřelo za  Napoleona. A Napoleon má spoustu soch.
R: Dobrá, ale nikdo nebyl tak zlý jako Hitler. A Napoleon, ačkoliv  začal mnoho válek, byl stále benevolentní diktátor a v žádném připadě by neměl být porovnáván s Hitlerem. Přece, ve své době byl považován evropskými národy za bestii. Říkali mu antikrist.
MJ: Ale zemřel jako osamlělý muž na ostrově a úplně sám.
R: Baví tě číst o dějinách?
MJ: Moc mě to baví, ale nevím čemu věřit a čemu ne. Protože vím  kolik z toho, co se napíše o mě je převráceně ... o mě ... kolik věcí v dějinách je  převrácených. Protože způsob jakým byla tato země odebrána indiánům a Austrálie černochům a rasová segregace, jak zabili tolik černochů.
R: Jak víš, většina z nich zemřela na nákazu a bakterie. Skoro 90 procent rodilých Američanů zemřelo na evropské choroby. Vidíš, že evropani  mají v krvi tolik nemocí, vytvořili si na to imunitu. Ale původní Američané neměli takovou imunitu a evropske bakterie zabily 87 procent původních obyvatel. Žili v mnohem lepším životním prostředí bez všech těch evropských nákaz.
MJ: Nenávidím to, omlouvám se, nenávidím to.
R: Víš, jak jsem teď byl v Austrálii, vedli jsme tam debatu, zda by měli dostat prapůvodní obyvatele omluvu od vlády.
MJ: Vím o tom vše. Říkal jsem o tom Frankovi pamatuješ? (Frank  Cascio byl s námi v pokoji) Řekli, že když se omluví tak budou muset platit odškodné jako platili židům za holokaust. A oni jim zaplatit nechtějí, takže se neomluví. Udělali chybu, protože se obávali, že nastaví ruku a budou chtít peníze.
R: A myslíš, že by měli?
MJ: Určitě, Uznávám, že Židé stojí za svou minulostí. Ano. Němci jim prý zaplatili 47 milionů dolarů kvůli Holokaustu.
R: Bohužel to nebylo zdaleka tolik. Ale Židé nikdy nedostali zaplaceno za své otrocké práce a nepřijali krvavé peníze za 6 milionů mrtvých. Raději si nechali kompenzovat majetek zabavený a zničený nacisty a jejich kolaboranty, a i tak dostali jen zlomek toho, co ztratili.
MJ: Ale nemám rád, když si lidé do dneška myslí, že všichni Němci jsou zlí, protože nejsou.
R: V bibli je horizontálni, radši než vertikální odpovědnost. Takže, když tě uvidím bít Franka a nezastavím tě, budu spoluviník, protože jsem u  toho byl a vybral si, že tě nezastavím. Ale Prince by za to nenesl odpovědnost jen proto, že je tvůj syn. Nepřenášíme svatost otců na jejich děti. Takže horizontální odpovědnost, ne vertikální. Nemůže být souzen za to, co udělal jeho otec. Takže samozřejmě neobviňujeme dnešní generaci Nemců za to, co udělali jejich rodiče, ale ty, co to připravili, v tichosti sledovali.
(Tak tenhle rozhovor mě zase dostal do kolen 8-o :-( ... Majkí byl tak strašně naivní, ale fakt tak moc věřil tomu, že by dokázal ... lidi obrátit od zla k lásce ... zase sem barevně označila pasáže, které mě totálně odrovnali ... :-( ... bože proč musel odejít tak neskutečně dobrý člověk :-( pa Vaše AmazonkaSue )

RASISMUS, NABOŽENSTVÍ A ANTISEMITISMUS
R: Takže, byl jsi hlasem hodně lidí, kteří byli vynecháni. Jako píseň „they dont care about us“ Hlavní poselství je, že jim nezáleži na kom? na chudých? Na třetím světě?
MJ: No řekl bych, „nezáleží jim na nás“, ke kterým se chovají nespravedlivě, na těch kteří byli zmrzačeni, nazýváni negry, nazývani slovem, kde mě nepochopili, když jsem ti řekl, co říkají „židák“ lidem. Když jsem byl malinký, Židé, měli jsme židovské právníky a účetní a spali vedle mě v posteli a říkali si „židáku“. Zeptal jsem se, „co to je?“ a oni řekli, to je špatné slovo pro Žida, jako pro černocha negr.“ a ja řekl „oooh“. Takže vím, že když byli lidé zmrzačeni, říkalo se jim negr a židák. To je to, o čem mluvím a oni to použili..vyložili si to úplně špatně. Ja bych nikdy ... ty víš?
R: Takže jsi se snažil zastat těch bez hlasů?
MJ: Ano, těch bez hlasů. Nikdy bych neučil nenávisti, nikdy! Takový nejsem.
R: Jsi hrdý na to, že jsi Američan? Když jsi měl všechny ty koncerty v zahraničí v cizích zemích, cítil si něco jako americký reprezentant?
MJ: Doufám, že si nevyložíš špatně, co se chystám říct, ale cítím, že patřím světu a nesnáším si vybírat strany. I když jsem Američan, i když jsem se narodil v Americe a je spousta věcí, na které jsem v Americe hrdý a spousta, na které nejsem...ignorantství...jako ten obraz Normana Rockwella, jak se ta malá holčička snaží dostat do školy a oni na ni házejí věci.  Nerozumím rasismu. Moje máma - a ona je anděl a svatá -vycházela z obchodu a bylo to blok od mého domu v Encinu a byla ve svém Mercedesu. A moje maminka miluje každého, a tenhle bílý muž zakřičí „Vrať se do Afriky, ty negre“ To mě tak strašne mrzelo, že se to mámě stalo...to nebylo víc než před 5 lety, protože záviděl. A znám přiběhy svých bratrů, kteří vyjdou ze svych Rolls-Royců zamknou a když se vrátí zpět, zjistí, ze jim někdo objel auto klíčem, protože ho řídil černý muž. Já prostě všechno tohle nesnáším, protože barva kůže nemá vůbec nic společného s charakterem. Miluji Židovské děti a Německé děti a Asijské děti a Ruské děti. Jsme všichni stejní a já mám dokonalou hypotézu, jak to dokázat. Vystupuji ve všech těch zemích a oni všichni pláčou ve stejném okamžiku show. Smějou se ve stejném  okamžiku. Jsou hysteričti ve stejném okamžiku. Omdlévají na stejném místě a to je dokonala hypotéza. Máme všichni stejné rysy. Protože jsem slyšel, že Rusové jsou namyšlení a Němci nemají pocity a emoce. Byli stejně emotivní (na mých koncertech)...možná i víc. Někteří z mých nejvíce milujících fanoušků jsou z Německa a Ruska. Budou stát venku v zimě a dešti, aby mě zahlédli. Křičí „Chceme uzdravit svět, milujeme tě“ a to jsou mladí lidé, víš, kteří nemají nic společného s válkou a všema těma šílenostma. Oni jsou jiní, víš, nová rasa je jiná. Jsou úžasní. Cítím se jako obyvatel světa. Nemůžu si vybrat stranu, proto nesnáším řikat „jsem Američan“, z tohoto důvodu.
R: Myslíš si, že protože jsi byl první nehorazně úspěšný a slavný černoch ovlivnilo tvou kariéru nad hranice? Některé nespravedlivé věci, co lidé udělali, byly částečně rasistické tak, jak to zažila tvá matka?
MJ: Ano, protože přede mnou jsi měl Harryho Belafonte, měl jsi Sammy Davise Jr., měl jsi Nat King Cole. Měl si je jako baviče a lidé je milovali. Ale nedostali obdiv, lidé kvůli nim neplakali a neříkali jim „Miluji tě a chci si tě vzít“ nezažili lidi si trhat oblečení a všechnu tu hysterii a křik. Nehráli na stadionech. Byl jsem první, kdo prolomil bariéru, kde bíle dívky, Skotské dívky, Irské dívky křičely „ miluji tě, chci tě …“ a hodně bílým médiím se to nelíbilo. To je to, co mi to dělalo těžké, protože jsem průkopník a to je to, proč začali s historkama jako: je divnej, je gay, spí v kyslíkové komoře, chce koupit kosti sloního muže ... cokoliv, co by lidi ode me odvrátilo. Zkoušeli, co jen mohli. A každý by byl mrtvý jako feťák, kdo by si prošel tím co já!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!   
R: Co ti dodalo sílu?
MJ: Víra v děti, víra v mladé lidi. víra, že bůh mi tohle dal z důvodu, abych pomohl mým dětem.
R: Takže i když starší lidi byli podlí, stále si věřil, že mladší generace má více laskavosti v srdcích?
MJ: Rozhodně. Do teď se to snažím vyřešit. Mám v srdci problém s jednou Židovskou věcí. Mám s tím velký problém.
R: Jakou Židovskou věcí?
MJ: Když jsem zjistil počet dětí, které při holokaustu zemřely ... (zacíná plakat) Jaký člověk může něco takového udělat? Nerozumím tomu. Nezáleží jaké jsou rasy. Nedochází mi to. Vůbec tomu nerozumím. Opravdu ne. Jaky druh podmínky ... Nerozumím tomuto druhu věcí. Nařídí ti někdo, aby si tak strasně nenáviděl? Je možné, že by ti něco takového udělali s tvým srdcem? (aby jsi v sobě měl tolik nenávisti) Mě to nemůžou udělat. Mohli by to udelat tobě? Omlouvám se.
R: Mohli by nám to udělat, jen kdybychom se jim zpřístupnili nebo přerušili naše napojení na boha, který požaduje spravedlnost.
MJ: Hitler byl geniální řečník. Byl schopen tolik lidí otočit a zmněnit a nenávidět. Musel být showman a to taky byl. Než začal mluvit, udělal pauzu, napil se trochu vody a pak si utřel ústa a rozhlédl se do kola. To je to, co by udělal bavič, když se snaží zjistit, jak si hrát s publikem. Přešel do té zuřivosti prvních slov a tvrdě na ně udeřil. Ale odkud se to v něm vzalo? Vím, že propadnul ve škole a chtěl byt architektem. Selhal u hodně věcí. Ale myslím, že se to všechno stalo ve vězení, celá ta věc kolem „mein Kampf“, ne? Opravdu tomu věřím.
(Michaelova analýza Hitlera jako showmana byla vinikající, později jsem si pustil spousty hitlerových proslovu a Michael měl naprostou pravdu. Hitler se zvedal k mluvení, pak udělal pauzu, nechal nedočkavý dav bez dechu vyčkávat a až potom pomalu začal)
R: Kde poprvé napsal knihu a začal formovat své nápady?
MJ: Yeah, yeah. Postavil tu nenávist, tak silnou, zatímco Nelson Mandela udělal opak. Stal se z něj ve vězení beránek. Neměl v sobě žádnou hořkost a dodneška, ačkoliv je mu 80 a jeho mládí je pryč ... protože byl tak dlouho ve vězení..ničeho nelituje.
R: Ale je jeho mládí pryč?
MJ: (Ne), on je sladký, velmi dětinský
R: Chichotá se rád?
MJ: Miluje děti, protože když jsem za nim přijel, měl jsem s sebou nějaké děti a lidé říkali, že musí zůstat, ale Michael Jackson může jít dál. Řekl jsem „Jsem si jistý, že panu Mandelovi nebude vadit vidět děti, nepůjdu dovnitř, pokud nepůjdou i děti“ Vzpomínám, že jeho zástupci se na mě takhle podívali (dělá vážný a nedůvěřivý výraz v obličeji) a šli zpátky, pak se vrátili a říkají „všichni pojďte dál“. První věc, co Mandela udělal, že běžel k dětem, zvedal je a objímal. Věděl jsem, že je ten typ človeka a miluje je. Mluvil s nima a až potom mi šel potřást rukou. Věděl jsem, že mám pravdu.
R: Jsi opak Hitlera? Bůh ti nadělil toto obrovské charisma a zatímco Hitler probudil v človeku zrůdu, ty chceš přinést lidem něco z nevinnosti a laskavosti. Nejtemnější, najzákeřnější síly se rozpoutaly mezi Němci za Hitlerova vůdcovství. Používáš to, aby jsi člověku přinesl nevinnost a dobrotu?
MJ: Věřím tomu. Můžeš je změnit, protože jít na mou show je jako náboženský zážitek, protože vejdeš jako jeden človek a odcházíš jako někdo jiný, Opravdu. 
R: Je to jeden z tvých cílů, vytáhnout to z lidi, nejen je pobavit?
MJ: Rozhodně, a děláme to. Kéž by si mohl vidět některé z těch věcí, co jsme udělali na koncertech. Jako když jsme měli na pódiu ten obrovský tank, jako armadní tank a vystoupí z něj voják a na všechny míří. A pak zamíří na mě a pak celé publikum začne bučet. Stává se to v každé zemi... A já vezmu zbraň a položím ji na zem a oni začnou křičet. A pak malá holčička - vždycky tam mám malou venkovskou holčičku.. s květinou, přijde a přinese ji vojákovi, přímo k obličeji a on padne na kolena a začne plakat. A dav pokaždé šílí. Pak začnu s tím proslovem a příjde dopředu malý chlapec a začne s proslovem ve znakové řeči a ty se podíváš do publika a všichni pláčou. A to se děje v každé zemi. Je to část Earth songu. Byl jsem vyslancem dobré vůle po celém světě a šířil toto poselství. Pak zahrajeme Heal the world, děti všech národů kroužící kolem téhle velké zeměkoule a máme velké obrazovky ukazující v pozadí všechny velké vůdce a je to prostě báječné. Když ostatní zpěváci zpívaji o sexu a „chci s tebou skočit do vířivky, baby a celou tě osahávat“ a ... pořád jsem to jen  já, kdo je tiskem bitý jako DIVNEJ. Dává ti to nějaký smysl?
R: Ne, samozřejmě ne, není to dobré.
MJ: Není to spravedlivé, že?
R: Mění se ti to před očima. Co kdyby tomu nerozuměli? Co když jsou jako nacisté, jen zlí lidé?
MJ: Nedokažu si představit, že bych nějakým způsobem nedosáhl na jejich srdce.
R: Takže věříš, že kdyby jsi stál z tvář v tváři před Hitlerem mohl by jsi ...
MJ: Rozhodně, rozhodně. Musel mít kolem sebe hodně prikyvovačů, kteří se ho báli.
R: Věříš, že kdyby jsi měl hodinu s Hitlerem, dokázal bys se dotknout něčeho v něm?
MJ: Rozhodně, vím, že bych mohl ...
R: S HITLEREM? no tak“ MICHAELE!! HITLER??! Takže ty nevěříš, že existuje někdo, kdo je kompletně zlý a není možnost ho napravit? Takže ty neveříš v trestání zkažených..????
MJ: Ne, věřím, že jim musíš pomoct, dát jim terapii. Musíš je naučit, že se něco někde v jejich životě pokazilo, oni nevidí, co dělají. Často nechápou, že je spatné, co dělají.
R: Ale Michaele, jsou tu jasně lidi, kteří jsou nenapravitelní. Jako Hitler. On byl ztělesněné zlo. Nebyla tam žádná lidskost, na kterou bys se zameřil. Mluvil by jsi do propasti, do temnoty, jakou jsi nikdy neviděl. A co někdo, kdo zabil hodně lidí? Nevěříš, že by neměli dostat terapii? Jsou to vrazi a musi čelit extrémnímu trestu.
MJ: Je mi z toho příšerně, kéž by se mohl někdo dotknout jejich srdcí.
R: A co když už to udělali? Co když už své oběti zabili?
MJ: Pokud už to udělali, je to špatné.
R: Chystám se to vyjasnit. Zajímavá věc na tvém pohledu na život je, že se díváš dětskýma očima. Dobrá, na druhou stranu stejně jako pro dítě je těžké pochopit, že někdo může být opravdu zlý - to je to, proč jsou děti tak důvěřivé - ty máš stejný problém. I když ti zlo civí do obličeje, chceš říct, že je v něm něco dobrého. Takže bych nepožádal někoho jako ty, aby vytvořil celý soudní systém trestů, protože to není tvůj přínos světu a na rovinu, odvedl bys špatnou práci. Trest přichází do světa jakmile uděláš dospělá gesta, která jsou zlá, potom potřebuješ potrestat. Ale no tak Michaele, opravdu si myslíš že bys se dostal k Hitlerovi?
MJ: Uhuh, ano
R: Že bys v něm nějak našel něco dobrého?
MJ: Ano, myslím, že bych to zvládl, opravdu si to myslím. Nikdo s ním opravdu
 nemluvil. Myslím, že byl obklopen, a nesnáším, že to musím říct „líbačema pr*eli“, ale to je, co byli. To je, co chtěl. To je, co udělal.
R: Nikdy nebyl odmítnut?
MJ: Němci byli proti němu. Dokonce se ho pokusili zabít, pamatuješ?
R: Yeah, Claus von Stauffenberg, ale on a jeho lidi, bylo jich nejvíce par stovek z populace několika desítek milionů.V tomhle si neporozumíme Michaele. Hitler byl skutečně zlý. Nikdy bys se k němu nedostal. Jediné, co se dá s takovymi lidmi dělat, je zprovodit je ze světa. Takže si ve svém srdci odpustil každému kromě pár lidem z tisku, kteří jsou podlí a těm, co ubližují dětem?
MJ: Ano.

DODRŽOVÁNÍ ZLATÉHO PRAVIDLA - SE VŠEMI LIDMI
R: Vraťme se zpět ke spravedlnosti. Když vidíš, tolik  nespravedlnosti bez východiska ke spravedlnosti, když jsou lidé zabití, ale vrah nikdy  nenalezen, když jsou o tobě napsané odpornosti a lidé tomu věří, a ve skutečnosti to podporují. Jak to děláš, že stále věříš ve spravedlnost.
MJ: Já nevěřím na spravedlnost. Věřím v to, ale neveřím, že ...
R: Ty nevěříš, že čestní budou odměnění a nečestní potrestáni? Že dobří lidé by měli prosperovat a zlí by se měli topit?
MJ: Všechny tyhle věci jsou človekem vymyšleny. Myslím, že zlo je v lidském srdci. To je to, na čem se my dva asi neshodneme. Nemyslím, že je venku nějaký ďábel, který manipuluje s našimi myšlenkami. To je to, co mě naučili.
R: Židé nevěří v ďábla. Takže nebudu nesouhlasit tak moc, jak si myslíš. Na čem se neshodneme je víra, že lidé kteří dělají velmi zlé věci, to dotahnou na takový stupeň, že se z toho stane nerozmotatelná část toho, kým  jsou. Můžou jen začít dělat zlo, ale brzy se sami stanou zlem. Slavný židovský  filozof Maimonedes řekl „Ze zvyku se stává druhá povaha“ a oni splynou v jedno s tím, co dělají. A nikdo, ani ty, se nemůže s nimi propojit. Jsou zlí až do úplného nitra.
MJ: Myslel jsem, že ďábel je velmi zlý. Je v tomto pokoji a je za vším zlem na tomto světě. Ďábel je hrozně zaneprázdněný. Podívej, jak se z každého stává gay a podívej, jak ženy dělají tohle. Myslím, že ďábel je sám člověk.
K TÉ GAY POZNÁMCE, MICHAEL PARAFRAZOVAL, CO ŘÍKAJÍ LIDÉ, KTEŘÍ VŠECHNO SVÁDÍ NA ĎÁBLA, NEVYJÁDŘIL TO JAKO SVŮJ VLASTNÍ NÁZOR. MICHAEL SAMOZŘEJMĚ NIKDY NEPRONESL ŽÁDNOU HOMOFOBNÍ POZNÁMKU, BYLO BY TO NAPROSTO PROTI JEHO PRESVĚDČENÍM. NEODSUZOVAL TAKTO LIDI.
R: Jak si mohou lidé udržet víru ve spravedlnost v takovém zlém světě?
MJ: Dodržuj zlaté pravidlo. Buď hodný ke svým sousedům, miluj je tak moc, jak bys miloval sebe, dělej ostatním radost ...
R: Jak se cítíš, když vidíš lidi, co těží ze zla? Naštve tě to? Říkáš, že neexistuje spravedlnost, že jsou to zlí lidé?
MJ: Naštvu se, Yeah. Ale vím, že svět je takový. To je motiv mých  světových show: Buďte laskaví, uzdravte svět. Pojďme odsud odejít jako lepší lidé.  Pojďme milovat. Je to jako chození do kostela, ale dělám to bez kázání. Dělám to skrz muziku a tanec. Marilyn Manson rika na pódiu „ zabij boha ... vezmi svoji bibli a roztrhej ji ...“, ale média mu na to stále nic neřekla! a to má prsa  jako žena ...
R: Takže, když vidíš lidi, kteří jsou zlí, kteří jsou velmi uspěšní, díváš se někdy na boha a říkáš „to nezvládnu?“
MJ: Ne, protože vím, jak se cítím.
R: Takže co v takových momentech děláš?
MJ: Věřím, že jsou na světě nějací dobří lidé a věřím, že je bůh. Ale nevěřím, že bůh soudí. Nemyslím, že tam nahoře říká „máš pravdu, ale já tě roztrhnu“ Já bych to nedělal.
R: V židovství také neexistuje peklo. Je tu trest formou očistce, ale ne formou zatracení.
MJ: Opravdu? Myslím, že je to krásné, protože nás všechny učili věřit na ďábla a Lucifera na pohřebišti, kde tě nikdy nevzkřísí a kde tě odsoudí. Právě teď, jak mluvíme, padají rozhodnutí. Ježíš dává některé lidi doprava a některé doleva a až nastane konec světa všichni ti lidé nalevo budou pohlceni a budou navždy mrtví. To není fér, že? Na světě je hodně krásných, hodných lidí, nezaleží, jakého vyznání nebo jaké rasy. Kdyby opravdu existovala taková věc jako nebeská spravedlnost, nemyslím, že by to Hitlerovi prošlo tak hladce a tak  dlouho, jak to dělal. A pak tady jsou ti lidé, co říkají „Stalo se to z nějakého důvodu, aby se
svět něco naučil ,aby se to už nikdy neopakovalo“. MOJE NOHO!!!  Nepotřebuješ, aby umřelo milion dětí, aby se svět něco naučil. Tohle nazastávám. Nechali ho, aby mu to prošlo!!!!!!!
R: Jednou tě vezmeme do Auschwitzu s Elie Wiesel, kde mnoho těch dětí zemřelo. Musíš si přečíst tuhle knihu „night“ je to jedna z nejvlivnějsich  knih 21. století. Bylo mu 16, když tam byl, je to nejslavnější člověk, co přežil holokaust.
MJ: On není zahořklý, je v tomhle jako Mandela.???
R: Takže ty nevěříš ve spravedlnost? Viděl jsi to už moc převráceně, abys tomu věřil?
MJ: Věřím, že by měla být spravedlnost, ale nevěřím v systém spravedlnosti. To je to, co bych řekl. Vidíš věci, co se dějí ve světě a jak to lidem  prochází.
R: Většina dobrých lidí, které jsi potkal prosperuje?
MJ: Rozhodně

AMBICE, ÚSPĚCH A UPŘÍMNOST
R: Takže ambice může být dobrá věc, dokud není bezohledná, dokud nezpůsobuje žárlivost a závist?
MJ: Yeah, dokud to někomu neubližuje. Ambice je báječná věc. Vědět, jak funguje mysl a síla myšlenky a jak vytváříme své vlastní životní okolnosti. A znát všechny ty dobroty o mozku, protože nedostáváme manuál, když se narodíme. Musíš najít pravdu života a jakmile to víš, je úžasné, že znáš své možnosti.
R: Takže ty chceš v dětech podporovat ambice, ne je potlačovat?
MJ: Mají je. Jen musí mít vůli.
R: Další věc, mluvíme o upřímnosti. Jedna z nejvíce dětských vlastností je až brutální upřímnost. Někdy bolí říct našim dětem pravdu. Ale vždycky to říkají tak, jak to je. Zvlášť než jsou dost staré na to, aby se naučily lhát. Když jsi tlustý, řeknou, že jsi tlustý, když jsi ošklivý, řeknou, že jsi ošklivý. Když smrdíš, řeknou ze smrdíš. Je to vždy dobré, nebo bychom měli být více diplomatičtí ...???
MJ: Myslím, že je musíme naučit, jak být laskavý a jak neranit city jiných lidí. Včera jsme šli do studia, Prince a já. Jeden z hudebníků, který se mnou pracuje, je tlustý, velice tlustý a Prince řekl „on má břicho, co vypadá jako balón“ řekl jsem mu, „máš pravdu Princi, ale až ho uvidíš neříkej to před ním, mohl by si ho rozplakat“ řekl „dobře, slibuji“. Prostě ho naučit, že nesmí ubližovat lidem.
R: Dobrá, a co dodávat našim dětem odvahu, aby říkaly pravdu? Takže ty neříkáš Princovi, že to není pravda, protože není dětská vlastnost ho nutit lhát. Říkáš prostě, že je někdy lepší držet pravdu uvnitř. Neřekl jsi Princovi „on vlastně takhle vypadá fajn, neni tlustý.“
MJ: Neřekl
R: Takže je důležité být pravdomluvný. Řekněme, že máš hudebníka, který je pomalý a zdržuje celé nahrávání alba. Co uděláš?
MJ: Tím jsem si zrovna prošel s hráči na kordon. Jedna paní hrála úplně mimo rytmus a ja řekl tomu chlápkovi „nechte ji hrát. Ale zítra prostě nemůže přijít“ a neřeklo se jí ať druhý den přijde. Udělali jsme to v tichosti.
R: Takže čelíš občas těmto složitým situacím a děláš to upřímně, ale pokousíš se jim neublížit.
MJ: Musíš to udělat tak, abys jim neublížil!
R: Takže existuje způsob, jak být pravdomluvný, ale bezbolestný?
MJ: Rozhodně. Nechodím na castingy pro moje klipy, zvlášť, když tam mají být děti. Nechci tam stát a říct „Ok, ukaž co umíš“ a pak to udělají, ale nezatelefonuje se jim. Potom by řekli „Michael Jackson mě zklamal“ Mám vždy někoho, kdo každého natočí a já si to pak vezmu domů a rozhodnu se. Nezvládám čelit té jejich bolesti, že nebyli vybráni. Vždycky to tak musím dělat.
R: Takže upřímnost je velmi důležitá v tvé výchově Prince a Paris.
MJ: (otáčí se na Prince) Princi na tom bylo hovínko, je to celé od hovínek nedávej si to do vlasů, je to psí lopatka, nedávej si to na hlavu.
R: Jen tak mimochodem slyšel si, že Paul McCartney měl pravděpodobně jednu z největších sbírek kreslených pohádek? Ty jsi říkal o těchto velkých umělcích, že jsou jako děti?
MJ: Ano, ano. Miluje kreslené pohádky a bere je velmi vážně. Sbírá je. Moje je už větší než jeho, když půjdeš do video knihovny, tak jsou tam řady a řady, Miluju pohádky. Je to pro mě krásný únik, do světa pohádek.
R: Když myslíš na svůj úspěch, říkáš si něco jako „měl jsem štěstí, dostal jsem to od boha, nejsem to jen já, je to dar, nemám právo být arogantní“?
MJ: Yeah, lidé se mě často ptají, jak jsem si to nenechal stoupnout do hlavy. Um, protože to viditelně nejsem já. Takže jak se opovažuješ myslet, že to děláš, nejsem to já, není to Michelangelo. On byl obdařen vniřní inspirací. To byl dar. Myslím, že můžeš něco vytvořit do nějakého rozsahu. Ale být génius, to je jako opravdový dar.
R: Jak rosteme, a naše těla jsou větší, často se zdá, že naše mysl se zmenšuje. Cítíš, že mají děti větší srdce než dospělí? Co způsobuje, že se jim zcvrkává? Proč se tvoje nezcvrklo? Čím více se lidé stávají slavnými, tím méně lásky mají v srdcích a stávají se více sebestřednými. Proč ty ses nestal sebestředným? Proč se staráš o zbytek světa? Máš helikoptéry a soukromá letadla, proč by měli v tvém životě figurovat obyčejné děti?
MJ: Víš proč Shmuley? Kdyby jsi viděl věci, které jsem viděl a procestoval celý svět nebyl bys upřímný ani k sobě ani ke světu, kdybys takový byl. Nedokážu si představit, že by mě nedojaly ty věci, co jsem viděl, jako ta vesnice v Číně, a ty věci, co jsem viděl v Rusku a Německu a Izraeli. Vzpomínám na tohle novorozeně bojující o život, se všema těma hadičkama v nose, v Izraelské nemocnici. Jak by nemohlo tvé srdce něco takového poznamenat? Řekl jsem každému, dětem, každému „pojdte sem, tohle musíte vidět“ Protože myslím, že pochopili citlivost, jak jsou děti důležité, pomáhat ostatním, informovat svět, pro sociálně slabé. Být materialista a pořád ukazovat tento smysl sobectví je něco, co odsuzuji.
R: Takže proč ti nestoupla sláva do hlavy? Jsi pyšný na to, že nejsi arogantní. Jak sis udržel svou citlivost? Proč ti to nestouplo do hlavy? Proč navštěvuješ sirotčince? Jak se ti to stalo? Jak jsi zůstal velký a neodsuzující, když se z tebe měl stát vetší sobec? Stalo se to všem ostatním. Jsem si jistý, že jsi to viděl i u svých přátel, kteří měli úspěch.
MJ: Na to se težko odpovídá. Jsem prostě více citlivý a vnímavý na lidskou bolest a lásku. Myslím, že je to prostě uvnitř mě ...


BOLEST Z VYSTUPOVÁNÍ, TLAK ZŮSTAT NA VRCHOLU
R: Máš vždycky pocit, že se ujišťuješ, že jsi vždy musel vystupovat, žádný odpočinek, že jsi nikdy nedostal čas, kdy by sis mohl jen hrát a nemusel jsi se bát a dělat dojem?
MJ: Miluju umění. Miluju ho až moc. Máma to o mě vždy vědela. Miluju malování, sochaření a všechny ty věci. Vždycky jsem dostával A v umění a angličtině. To byly dva předměty, kde jsem dostával A+ . Neměl jsem moc normální školy bez soukromé učitelky, ale ty roky, co jsem měl, učitelé mě vždy dávali ostatním za příklad dobré angličtiny a dobrého vyprávění příběhu, protože jsme vždycky museli psát na stejné téma. Ale nutili mě chodit před tabuli - to jsem nesnášel - a číst moji povídku třídě a dostával jsem velký potlesk. Ne za to, kým jsem byl, ale protože se jim opravdu líbilo, co jsem napsal. Měl jsem portfolio všech těchto věcí, protože jsem také umělec, a rád kreslím a maluju. A někdo mi to ukradl a to mi zlomilo srdce, protože jsem si to chtěl vždycky uchovat. Jednoho dne se to někde objeví, jsem realista, nejsem abstraktní. Jsou lidé, do kterých jsem zamilován, totálně, zemřel bych pro ně. Miluji Michelangela. Miluji Charlieho Chaplina celým srdcem. Miluji Walta Disney. To jsou lidé, z kterých šílím... to jsou mí lidé. Miluji velikány.
R: Je tu ten obrovský tlak. Musíš být vždy ten Michael Jackson 100 miliónů prodaných alb?
MJ: A média čekají s kudlama  
R: Až povolíš?
MJ: Rozhodně. Zkoušejí mě roztrhat, takže to musí být podle očekávání, podprůměrné. Já do toho dávám vše, co mám.
R: Takže tě to vyčerpává?
MJ: Yeah. Protože, když jsi nejprodávanější umělec všech dob, lamač rekordů, tak čekají...jsi cíl !!!!!!.
R: Co ti dává odpočinout, co ti dává sílu? Jsou to Prince a Paris?
MJ: Prince a Paris a všechny děti světa. Nejen Prince a Paris, všechny děti.
R: Cítíš, že pokud nebude příští album úžasné, tak že nebudeš výjmečný?
MJ: To by bylo pro mě příšerné (kdybych nevystupoval tak dobře, jak bych chtěl), protože na sebe vyvyjím opravdu velký tlak a dávám ze sebe to nejlepší. Tu nejlepší formu, nebo to medium, s kterým pracuji. A dávám na sebe velký tlak. Takže stalo li by se to, kdyby se to stalo, tak by to pro mě bylo psychicky znicujici.(prostě perfekcionalista)
R: Ale cítíš, že by tě lidé stále milovali, kdybys už nebyl tak uspěšný? Cítil bys se pořád milován? Dítě se musí cítit milováno, i když se mu ve škole nedaří.
MJ: Ano, díky minulé tvorbě. Ale neutěšilo by mě to. Snažím se neohlízet na minulost.
R: Myslíš si to, protože některé věci, co jsi mi popsal, velmi složité dětství bez narozenin, bez vánoc, že to je to, proč je pro tebe kariérní úspěch tak důležitý?
MJ: Pravděpodobně. Myslím si to.
R: Nemyslíš, že se moc trestáš a to je to, proč je tam tolik bolesti ? Hodně se trestáš, když věci nejsou dokonalé?
MJ: Opravdu. Vím, že je to pravda. Radši budu jediný za to odpovědný, protože mám poslední slovo a poslední střih. O bože, ale kdyby se to stalo, nevím, co bych si počal.
R: Ale nevidíš Michaele, že to je to ... přes co se musíš přehoupnout.??
MJ: Já vím, ale nedokážu se přes to dostat. Jsem to já ... Nejsem tak stavěný.

MISTR MYSTERIE
R: Dobrá, chci s tebou mluvit o něčem, co je pro tuto knihu zásadní. Po všech těch věcech, které jsem od tebe viděl, tak ti musím říct, že jsem nikdy neviděl nikoho, kdo tak rozumí síle mysterie, jako ty. Jinými slovy, v Židovství jsou mysterie velmi důležité. Prorok Isaiah říká, že andělé Seraphin mají 6 křídel. proč 6? dobrá, se dvěma si zakryjí obličej, se dvěma nohy a se dvěma letí. Není to úžasné? Andělé jsou tak cudní, tak záhadní, že použijí křídla k tomu, aby se zakryli.
MJ: To je krásné.
R: Hodně jsem o tomhle napsal ve svých knihách Michaele. Tajemství je jedno z hlavních složek, které předepisuji pro vztahy. Svaté je vždy záhadné. Je to vždy zakryté. A svitek Torah a svitek bible, který čteme v synagoze, je schován a přikryt několika vrstvami. Jako když Rebecca potká Isaaca v bibli, než se zamilují a vezmou se, první co Rebecca udělá je, že si zakryje obličej. Stejně tak, když Mojžíš vidí hořet les. Co je první, co udělá? Odvrátí se a zakryje si obličej před zrakem boha.
MJ: Miluji tyto příběhy ...
R: Takže v bibli je záhada velmi důležitá. Nikdy jsem neviděl nikoho, kdo rozumí síle záhad tak jako ty. Dám ti pár příkladů a chci, aby ses k nim vyjádřil. První. Moje děti se prochází po Neverlandu a všude jsou tam sladkosti. Moje děti to milují, protože to nikdy neviděli, je tam stroj na pop corn a na cukrovou vatu, a pokud je to kosher tak sní tohle pak tamto ... a ačkoliv Prince a Paris jsou tím vším obklopeni, říkáš jim „ne, jenom na narozeniny“. Grace nám řekla, že nemají dovolené kolotoče, aby je to neomrzelo. A kdykoliv jdeme do FAO Schwartz, Prince si může koupit hračky, ale musí počkat ... než si je otevře. A zvláště pokud jde o kariéru, tak jsi pochopil sílu nebýt na očích. Jako teď, když si vezmu všechny ty nové hvězdy, dokonce N‘Sync a i Britney Spears (se kterými jsme se s Michaelem setkali včera v hotelu) a díval jsem se na ně v ENTERTAIMENT TONIGHT a udělali rozhovor a já řekl „Můj bože, jste kratkozrací (slepí), měli byste dělat to, co Michael. nikdy nebýt všudypřítomný“ ale oni nemůžou, protože tak nutně potřebují pozornost, že nedokážou zůstat v pozadí. Takže dvě věci, na které se tě chci zeptat. Povídej mi o záhadách a co pro tebe znamenají a jak jsi zjískal tu disciplinu zůstat v pozadí když víš, že tě chce kazdá tv show. Myslím tím, bože, tlačí na nás všechny americké televize, aby s tebou zjískaly rozhovor. Kde se v tobe bere ta disciplína? Tohle je zvlášť důležité zmínit Michaele, protože lidé, tví odpůrci tě budou kritizovat a říkat věci jako „Michael je dítě, chová se jako dítě“ ačkoliv jediná definice zralosti zahrnuje oddalování požitku a sebekontrolování!!!!!
MJ: Děkuji ti.
R: A tvoje kariéra je na tom postavena. Neříkám ti to, abych ti lichotil. pravda je, že jsem tím oslněn ... Tak mi povídej o záhadách. Jak to víš? Sílu tohoto, která je ukryta.
MJ: Wow ty jsi tak všímavý. To je úžasné, jak si všímáš detailů. Um..studoval jsem ... miluji psychologii, miluji kouzla, miluji ... miluji opravdovou krásu. Miluji opravdový talent. Miluji, když je něco zazračné, když je něco tak krasné, že to nemůžeš pochopit. Co miluji na Halleyově kometě, a tohle vždy říkám svému právníkovi, Halleyova kometa není větší zázrak než Měsíc nebo Slunce. Ale děláme z ní velkou věc, protože jí vidíme jen jednou za život a všichni jsou tam venku, aby to viděli. Víš astronomové a fanoušci a lidé a je to tahle věc, která krouží po sluneční soustavě, ale vidíš to jednou v životě. Kdyby se to dělo každou noc, tak to nikoho nezajímá, ale mě přijde Měsíc taky zázračný. Vždycky mluvím o jelenech, kočkách a psech a hodně lidí řekne „ támhle je jelen, támhle je ... „, protože jsou plaší, jsou vždy ukrytí. Je vzácné spatřit jelena a vážím si toho, lidé by si měli vážit skutečných schopností a já vždycky říkám, nezáleží na tom, jak jsi talentovaný, ale když budeš každý den v televizi, tak se lidem okoukáš. Musíš vědět jak si hrát se svým publikem. Musíš to vědět a je to pravda, Shmuley. Ale není to jen hra. Pro mě je to skutečné, je to pro mě skutečné, opravdu je.
R: Jak to víš? Například já se to musel naučit. Píšu o tom v hodně svých knihách, ale začal jsem rozvíjet většinu nápadů od jiných spisovatelů, filozofů, myslitelů, atd atd.
MJ: Když zůstaneš záhadný, lidi budeš více zajímat, yeah
R: Podívej, když si žena vždy sundává tričko nikdo se jí nebude chtít dívat na prsa.
MJ: To je pravda.
R: Ale, když to udělá jednou za čas, to je to, co to dělá více vzrušující. To to dělá erotické ...
MJ: To je pravda.
R: Ale, když je to každý den ...
MJ: To je pravda.
R: Jako když jdeš k africkým domorodcům a ony jsou nahoře bez, nic to není.
MJ: Nic, nic. Nech něco představivosti. Věřím v to a lidé jsou všichni ...
R: Naučil tě to někdo?
MJ: Ne, ne, to jen, dívam se ... učení z přírody a jen se dívat a studovat, být skutečný pozorovatel. A umm a můžeš někomu říct „tady je 6 dveří, můžeš otevřít kterékoliv z nich, ale neotevírej ty páté, ať se stane, co se stane“ Samozřejmě, že se každý zeptá „co je za dveřmi číslo 5?“, protože je to velká záhada ... a každý chce vysvětlit ty dveře číslo 5 ... a já to miluju, není to jako hra, ale chci aby lidé oceňovali talent a dovednosti. Dělám jen jedno album za 5 let. Jiní umělci dělají album každý rok a moje alba přetrvávají a překonají prodejnost všech těch ostatních. A lidé na to čekají. ( Michael v té době dokončoval album  Invincible), je to jako horečka, oni čekají a čekají. Je důležité čekat.
R: Takže co na tom schování způsobuje, že to přemůže to odhalené? O čem je oddalovat něco, co lidé chtějí hned?
MJ: Já jen, já miluji, já opravdu miluji sílu záhad, opravdu. Myslím, že je to velice silné.
R: je to duchovní? Co je to?
MJ: Je to duchovní, je to, lidé vyčarují všechny ty nápady, lidé si to sami vytvoří. Vykouzlí si všechny ty nápady ve svých hlavách o tom, co se asi děje. Myslím tím, říkávali, Howard Hughes, je tam nahoře a vlastní hotel, ale zůstává na tom patře a nechodí dolů. Je ve tmě, je v rohu postele s dlouhýmï nehty a vlasy až sem a je závislý na IV. Takže mozek prostě blázní čarováním všech druhů šílených historek a to miluju. Miluju Howarda Hughese, protože sehrál tuhle velkou věc. Myslím tím, pro mě je mistrem záhad. Ale nevím, tohle je poprvé, co to říkám Shmuley, Miluju Howarda, on je génius.
R: Kvůli čemu? Protože znal sílu záhady?
MJ: Jak si hrát s lidma, yeah. Věděl, jak zaujmout veřejnost. P. T. Barnum byl v tom velmi dobrý.
R: Je to jen záležitost ustupování? Je to tak jednoduché? Například tahle kniha zároveň s knihou „the rules“ a debatoval jsem s lidmi, co to napsali dvakrát. A oni řekli, že „pokud chcete získat nějakého muže, aby si vás vzal máte dělat nedostupnou. On vám zavolá a vy řeknete „ promiň, ráda bych šla na večeři, ale mám moc práce“. Nechává zprávy na záznamníku, ale nikdy mu nevoláte. „Slyšel jsi o té knize? Je to velmi kontroverzní kniha. Je to tak jednoduché? Ja jsem kritik „the rule“ věřím, že manipulace je nejhorší přístup ke vztahům a je mnohem lepší alternativa, jmenovitě pro ženy, aby si udržely přírodní ženskou záhadu.
MJ: Nesouhlasím, rozhodně nesouhlasím. Záleží to na jednotlivci.
R: Ale u tebe, když říkáš, že je to o hře s veřejností, je to tak jednoduché jako ustupování odtažení a oni chtějí víc? a víc způsobů, jak se objevíš?
MJ: Je to rytmus a načasování. Musíš vědět, co děláš. Jako když mě nikdy nevidíš na cenách, jak říkám „nominováni jsou ...“ a žádají mě o to pokaždé. Teď už se ani neptají. Ví, že to nedělám. Nebo hostovat v show, nebo říct něco jako „brzy se objeví Michael Jackson, aby představil píseň roku“ Nikdy mě neuvidíš se tam objevit a dělat nominace. Nedělám to. Už to po mě ani nechtějí. Není to to, co dělám.
R: Nikdy neuděláš něco, co tě degraduje. Buď je to o tobě nebo to není o tobě.
MJ: Yeah, a snažím se říct, že nejsem bůh nebo svatý ...
R: Ale ani se nechystáš podceňovat.
MJ: Ale chystám se, chci ... víš? Lidé by tě měli respektovat víš? Schopnosti a talent a je to všechno původ dobra, opravdu, protože mé poselství je pro dobro.
R: Souhlasím s tebou.
MJ: Ale opravdu, snažím se jen pomáhat a chránit ...
R: O tomhle je mimochodem celá kniha, jak jsi se naučil sílu schovaného a tajemného. Podívej na New York. Právě jak mluvíme, jsou tam stovky tisíc žen, které se chtěji vdávat, ale muži s nimi nechtějí, a víš, že jedna z hlavních příčin je, že sex budou mít tak jako tak.
MJ: Uh huh
R: Proč bys si ji bral, když ji můžeš mít bez toho? Kdybys si chtěl půjčit z banky 10 milionů dolarů od manažera banky a on řekne „tady Michaele, tady je 10 milionů dolarů“ řekl by si potom, ohh zapomněl jsem na ručení, tady to je“? dobrovolně by jsi to neudělal. Takže rozumíš, co říkám? A oni by se nikdy nemusely vdát a stovky žen za mnou chodí, pláčou a píšou o tom, jak jsou osamělé. Neznají sílu záhady. Jdou do postele na prvním rande, neví jak se držet zpět. Nikdy si je nemusí zjískat. A to je mimochodem to, co se stalo Madonně. Madona se přeexponovala. Je stále celebrita, ale už není, co byla.
MJ: Yeah, já vím.
R: Ona se ani nepřeexponovala skrze tv a muziku Michaele, nebylo to proto, že by dala moc rozhovorů. Radši odhalila své tělo. Byla sex symbol. Lidé chtěli vědet, jak vypadá její nahé tělo a udělala tu blbou, slizkou, nechutnou knihu a jediné, co jsi musel udělat, je koupit si tu knihu. Záhada byla navždy pryč.
MJ: Já vím, já vím, přesně tak.
R: Jen málo lidí dnes rozumí síle záhady. Ty tomu rozumíš, protože v tvé nátuře je intuitivní duchovost, která je opravdový dar. Protože tohle porozumění záhadám a tvé porozuměni síle načasování nám pomáhá pochopit svaté. Bůh se zjevuje jen sporadicky a ve velmi vybraných momentech.
MJ: Miluju to. To je jedna z oblíbených věcí, nad kterými přemýšlím.
R: Jak skrytý bůh je.
MJ: Jak skrytý.
R: Musis ho najit.
MJ: Vidíš skrze něj všechny zázraky, ale nevidíš jeho obličej, víš? Vidíš skrze děti.
R: Což tě nutí se o něj více zajímat?
MJ: Yeah
R: Chceš ho najít?
MJ: Nutí tě to hledat ho a najít ho. Rozhodně, miluju to. a někteří lidé jen zvednou ruce a řikaji „o čem tohle všechno je, tenhle celý vesmír a kde je on? Chci s ním mluvit a co je to?“ ty víš, že to miluju. On je jedinečný. On je. On je člověk.
R: Takže tohle je, jak zamezíme, aby se lidé nudili. Nejprve než se přesuneme k nudě. Takže ty si podvědomě znal tajemství načasování, záhad ? Prostě jsi to věděl?
MJ:Yeah, to je pravda Shmuley.
R: Není to jako, že si tě manažer vzal stranou a řekl „Michaele můžeš být velká hvězda, ale nepřeháněj to“
MJ: Ne, v žádném případě.
R: Tví bratři tomu nerozuměli?
MJ: Ne, nerozuměli. Na vše by skočili během vteřiny. Kdyby někdo řekl „chci udělat zítra rozhovor o stylu oblečeni Michaela“ „jistě“ Protože jen chtějí být v televizi, být v televizi. Myslím, že tě lidé více ocení, když si zachováš odstup..víš?
R: Držet se stranou?
MJ: Držet se stranou a pracovat na sobě a dát si jistou dávku urovně a nechat je po tobě toužit a jen ... Já miluji brány, brány u domu. Miluji obrovské pilíře a brány. Nevíš, co je vzadu za cestou, Vidíš jen ty ,,víš, řekneš si „bože, kdo tady bydlí?“ zbožnuju to. Víš, nikdy to nevidíš, ale vidíš ty brány a to miluji.
R: ale brány do Neverlandu jsou tak jednoduché?
MJ: Tak jednoduché, to je jaké jsem je chtěl. Protože nechci, aby mě brána reprezentovala, víš, je to čin skoro psychologický. Chtěl jsem, aby měli dojem jako, skoro ... jaké je to slovo? Ummm Nemůžu přijít na slovo, co hledám. Chystal jsem se, aby lidé rozrazili ty dveře a opravdu je mít trochu rozpadlé a plesnivé, tak psychologicky, že se opravdu cítíš, že jedeš na ranč, a jak se dostaneš za tu zatáčku chci to změnit na technicolor, jako čaroděj ze země Oz v Black or white.
R: To je přesně to, co se stalo nám. První, co jsme řekli když jsme dorazili „tohle nemůže být jeho ranč, co jsou ty jednoduchá vrata?“ Pak projedeš a vidíš značku „welcome to Neverland“ a pak bum!
MJ: Yeah
R: Udeří tě to.
MJ: To je, podívej, to je podstatné pochopit v showbusinessu, když se otevřeš příliš PRÁSK!! Co uděláš potom? Když moc zesílíš nemáš už pak kam jít. Nemůžeš to dělat. To je to, proč vždycky říkám, v zábavních parcích, chlápek, co vytvořil horskou dráhu, nejdříve jedeš nahoru, cestou nahoru a říkáš „o můj bože, proč jsem to udělal?“ a pak tě to veze kolmo dolů, a pak trošku nahoru, pak dolů.. a on je skutečný showman, muž, co dělá ty dráhy. Poznáš vrcholy a údolí, pak tě vezme kolmo velmi rychle a nahoru a hlavou dolů. Je showman. Ten chlápek je showman, protože chápe synkopování a rytmus a strukturu a to je důležité. To je pro umělce velmi důležité a většina dnešních umělců o tom nic neví.
R: Oni se všichni přeexponují.
MJ: Totálně, totálně.
R: Je to tvé největší profesionální požehnání, že ses narodil s tím rytmem? Měl jsi prostě to přírodní načasování a pochopil to?
MJ:Yeah, yeah, myslím.
R: Je to část tvé lásky k bohu a jeho neviditelnosti a všeho toho, že ses nějakým způsobem proklepal k duchovní záhadě a znáš sílu záhady?
MJ: Yeah, myslím, yeah, Jak to říkáš, to je něco ... jako způsob kterým mluvíš. To je síla boha v tobě Shmuley. Opravdu, nikdy jsem nikoho neslyšel mluvit jako tebe, to je úžasné. To je jako by bůh právě skrze tebe pracoval. Myslím to tak, když jsem na pódiu je to stejné. Nepřemýšlím nad tim, co budu dělat, já nevím, co budu dělat.
R: Jen se dostaneš do zóny načasování
MJ: Dostaneš se tam. Spojíš se v jedno s tím, co ti dal bůh. Je to mezi tebou a bohem a publikum je přímo tam s tebou. Jak to popíšeš? ... myslím, jak to rozpitváš? jak to analyzuješ? opravdu to nejde. Lidé se ptají: Jak to děláš? „dobrá cvičím a trénuju“ . Dobrá takhle ne.

RADY NA SLÁVU
R: Takže včera se na tebe přišli podívat N‘Sync. Hlavní zpěvak Justin Timberlake a nevím, kdo byl ten druhý týpek. Jak se jmenuje?
(Michael mě pozval do své hotelové suity, abych potkal Britney Spears a Justina Timberlaka, kteří se zastavili, aby ho viděli a druhý den spolu hostovali na American Music Awards. Britney Spears jsem do té doby zrovna nemusel za její sexualizaci mladých amerických dívek. Přesto jsem se přemohl a stručně si s nimi promluvil o naší snaze, aby se rodiče více věnovali svým dětem. Nikdo z nich nevypadal, že by ho to nějak zajímalo a opravdu jsme si nesedli. Justin řekl něco o kontaktování jeho manažera nebo agenta. Byli tam, aby se sešli se superhvězdou. Nechci, aby to vyznělo jako nadávka, ale přišli mi nezajimaví a zapomenutelní)
MJ: Wade je choreograf..
R: Oh, takže Wade není z N‘Sync?
MJ: Ne je choreograf Britney Spears a N‘Sync. Já učil Wada
R: Opravdu?
MJ: Yeah, učil jsem Wada. Všechno, co vidíš dělat BS a N‘S je ode mě, protože jsem učil Wada. Wade je z Austrálie a jo ho přivedl do Ameriky.
R: Takže je jejich choreograf?
MJ: Yeah a dělá hudbu. Byl v mém vydavatelství, dali jsme mu smlouvu v MJJ. On rapuje, dělá všechno.
R: Takže byl tady s BS, jednou z největších hvězd součastnosti a tím leadrem NS Justinem T a jejich partnery. Když se na ně podíváš a ty jsi s nimi dlouho mluvil, co bys jim řekl, na tohle téma, co se o něm snažíme mluvit v této knize, dětských vlastnostech? Upozornil bys je na něco, co by se mohlo stát v jejich kariérách? Máš nějakou radu, co by si jim dal?
MJ: Pokuste se zůstat dítětem, jak dlouho to jen jde. Nepospíchejte do dospělosti. Neuspěchejte to, netlačte na to. Nezkoušejte byt cool a.. běžte do Disneylandu, vyražte si, užívejte si mládí, protože staří budete...Myslím, víš, uchovejte si nevinnost. Bavte se a buďte sami sebou.
R: Takže co bys řekl těmto umělcům, co jsou mladší než ty? Řekl bys jim jen buďte také hraví, neberte to moc vážně? Ještě něco bys jim řekl? Neberte se příliš vážně nebo tak něco?
MJ: Ne, řekl bych jim vždy zdokonalujte své umění, vždy. Velmi pevně věřím v tvrdou práci, ale užívat si to, víš? Jako být lehkomyslní, hraví a mít i nějakou zábavu.
R: A co jak mi vždycky říkáš, jak jsi pyšný, že tvá show je rodinná show, že tvé koncerty jsou vhodné pro děti.
MJ: Oh, yeah
R: BS byla těžce kritizována, že na jedné z posledních předávání cen skoro udělala na pódiu striptýz.
MJ: Oh..Yeah, yeah, yeah
R: Svlékla si tohle a tamto a prostě to odhodila..Myslíš, že potřebuje používat tolik sexuality, aby vyslala své poselství? Nebo, že kdyby byla opravdu talentovaná, tak by to nepotřebovala? Poradil bys jí na to něco? Nebo je to součást show a není to velká věc?
MJ: Umm, Nechci ji za to odsuzovat, protože je to pro show. Ale musí si uvědomit, víš, že tam má děti, které chtějí být jako ona a oni udělají cokoliv, co udělá ona. Nevím, někdy si umělci neuvědomují nebezpečí toho, co dělají. Kdybych se nechal vyfotit s cigaretou, kolik dětí by začalo každy den kouřit? Víš, musíš nad tím přemýšlet. A já rozumím, dobře, je to jen video, jen hraju roli, ale jsi jako jejich bůh. Myslím tím...
R: Vždycky jsi cítil tento smysl pro zodpovědnost?
MJ: Uh huh
R: Vždycky jsi vědel, že lidé budou napodobovat to, jaký budeš na fotce.
MJ: Yeah, a rozumím proč někteří umělci můžou být občas trochu kontroverzní. Chápu to. Víš, když začne tisk moc mluvit o tom, že přišla z Mickey mouse klubu a že je roztomiloučká Britney, může si myslet „ Můžu jim dát, svléknu si tohle a jsem ostřejší, jsem tvrdší, jsem ... víš? takže to chápu. Myslím, že hluboko uvnitř je hodný člověk, víš?
R: Takže bys jí řekl, nech si oblečení na sobě, protože jsou děti, které chtějí být jako ty a ty máš odpovědnost?
MJ: Yeah, protože mám rád hranice.
R: Vždycky jsi chápal důležitost zodpovědnosti, když ses stal slavným? Věděl jsi, že máš velkou odpovědnost jako ikona a tvůrce trendů?
MJ: Yeah, protože nemyslím, že bych kdy udělal na pódiu něco útočného ... nikdy. Jako někteří, mluvil jsi o Bobby Brownovi, že vezme dívku na pódium a začne ji osahávat, víš, úplně před všema a policie ho nekolikrát zatkla. Jako mít sex přímo na pódiu a všechny ty děti v publiku. Moje show je naprosto odlišná.

SEXUALITA A CUDNOST
R: Ve snaze uchovat si své dětské vlastnosti v životě, Michaele, vyhnul ses otevřené řeči o sexualitě. Jako, když se tě Oprah zeptala na tvůj sexuální život a ty jsi odpovědel něco ve smyslu „ jsem gentleman a nemluvím o tom“. Cítíš, že bychom měli být více uctiví k sexuální stránce našich životů? Stalo se to moc otevřené? Myslím tíim, ty jsi ovšem stydlivý na toto téma.
MJ:Yeah, já jsem od přírody, um, protože si myslím, že je to ...
R: Soukromé?
MJ: Yeah, to je můj osobní názor. Jiní lidé, kteří jsou exhibicionisti, víš naturalisti, kteří jdou ven nazí, tak na to pohlíží jinak. Um, já nevím, v tomhle jsem jiný.
R: Nemusíme zneužívat naši sexualitu, abychom zvýšili prodej vstupenek nebo prodej desek?
MJ: Ne, to je šílené, jako někteří zpěváci, kteří si vycpou kalhoty, to je šílené. Tomu nerozumím. To mi přijde nechutné, když to dělají. Nechci ani, aby se mi někdo díval tam dolů ... jako hledat to. To bych se tak hrozně styděl, o bože.
R: Není to jen znamení nejistoty? Myslí si, že netancují tak dobře, tak chtějí upozornit na jiné věci.
MJ: Yeah
R: Byl by tvůj vzkaz pro někoho jako Britney Spears „podívej, jsi krásná a talentovaná. Nemusíš se svlákat. Jsi tak talentovaná, že se na tebe budou lidé dívat i když si nic nesundáš. Jako Madonna, která je často kritizována, že má užitek z toho ze dráždí, že po ni muži touží, aby byla populární.
MJ: Yeah, uh huh. Aha

OBAVY
R: Žiješ ve strachu? Víš jako, že lidi se tě chystají zastřelit, když to řeknu metaforicky. Bojíš se toho.
MJ: Ne jako umělec. Jsem jako lev. Nic mi neublíží. Nikdo mě nezraní bez mého dovolení. Nedopustím, aby mi to vadilo, i když mi bylo ublíženo a cítil jsem bolest v minulosti, samozřejmě, byl jsem hodně z toho ušetřen.
R: Takže teď nežiješ ve strachu?
MJ: Ne
R: Myslíš, že nás děti učí, jak se nebát? Na jednu stranu se bojí, bojí se psů, tmy a mnoha dalších věcí. A na druhou stranu se nebojí milovat a potřebovat.
MJ: Posloucháme, diváme se, učíme se. Otevíráme svá srdce a otevíráme svou mysl, naše duše. Ano můžeme se učit, ale musíš zjistit ...
R: Dospělí žijí ve větším strachu než děti.
MJ: Rozhodně...nervová zhroucení. A vytvořili své vlastní okolnosti mnoha způsoby. Obávat se něčeho až ti to zlikviduje zdraví. Když děti něco opravdu moc chtějí, tak si o to budou říkat dokud to nedostanou, protože nemají jinou možnost, jak toho dosáhnout. Než se jim vzdáš, což je velmi sladké, tak rozkošné. Vždycky jim říkám „Jestli je to ta nejvetsí věc, které se bojíš, tak jsi štastný člověk. Jestli je to tvůj největší problém, pak máš štěstí“ Zjistíš v budoucnu... pro ně je to důležité v ten moment, což je sladké. A může to být úplná maličkost. Sladké  
R: Takže pointa, na kterou jsem se snažil poukázat je, že na jednu stranu jsou věci, které tě děsí (Michael mi řekl o svém strachu ze psů) a to jsou klasické dětské strachy, a mimochodem tvoje láska ke strachu je velmi podobná přiběhu Adam a Evy. Bůh jim řekl „tohle ovoce je nebezpečné“ a to je to, které chtějí jíst. Na druhou stranu se bojíš zlých psů.
MJ: Yeah. Nemám rád tenhle druh věcí, to mě děsí. Nebo když odeženeš maminku pumy od svých mláďat ... Nevím jestli jim říkají tygříčci nebo jak ... a ona je vyhnána a je velmi teritoriální, nechodíš tam. Nepřekročíš tu lajnu. Nechápu, když lidé vezmou zbraň a zabijí tu mámu ... a slůňátka dělají pokaždé stejný tanec. Vydávají ten pískot a chodí dokola zmatené kolem mrtvé mámy uprostřed, chodí dokola jako by se měli zbláznit. A já nechapu, jak to člověk může udělat. To mě tak moc trápí. Je to smutné.
R: Byl si na safari, když jsi byl v Africe?
MJ: Yeah, yeah
R: Dostal ses blízko nějakých nebezpečných zvířat?
MJ: Yeah
R: A nebál ses ...?
MJ: Ne. Ne, já miluju safari, moc je miluju.
R: Takže vidíš protiklad tohohle strachu. Bojíš se věcí jako pavouci, věcí kterých by se báli děti, ale nebojíš se lva.
MJ: ne, ne. Jsem tím fascinován.
R: Myslím, v Neverlandu jsem tě viděl asi stopu od kobry, pamatuješ?
MJ: Yeah, yeah. A chřestýši. myslím, pohladili jsme chřestýše. A ti jsou velmi, vysoce, vysoce ... nebezpeční ... Myslím, mužou tě zabít.
R: A ničeho takového se nebojíš?
MJ: Jsem fascinován věcmi, které jsou nebezpečné pro člověka jen se podívej na žraloka. Proč nás tak fascinují žraloci? Protože tě můžou zabít. A ty křičíš „Žralok!“ a všichni „ Kde?, co? Kdo?“ Víš, řekneš „ barracuda“ a nikoho to nezajímá, řekneš „kreveta“. Je to o nebezpečí a legendě, je to o folklóru a já tohle všechno miluji... Myslím, že se mi na tom líbí to, co PT Barnumovi. Víš, věci, které zajímají lidi, miluju tyhle...to je to, co miluju na kouzlech a Howardu Hughesovi. Všechno to zbožnuju.
R: Z čeho máš tedy největší strach? Já vím, že se bojíš zlých lidí. Nemáš rád zlé lidi.
MJ: Nemám rád velké, zlé, vysoké chlápky kteří jsou jako agresivní. To je to, co mi znechutilo, ty víš koho. To mi ublížilo, když se mě zeptal, vůbec se mi to nelíbilo. Jak může mít lidská bytost v sobě tohle, aby byl tak krutý? Jestli to byl jeho pocit, ať si to nechá pro sebe, ať to neříká.
R: Nemáš rád vysoké, zuřící, agresivní muže ...?
MJ: Ne. V mém životě byli zlí. Ačkoliv bylo tam pár dobrých. Ale vysocí se mi znechutili.
R: Ale tví bodyguardi jsou vysocí ...
MJ: Jsou vysocí ...
R: Ale jsou všichni hodní ...
MJ: Ujišťuji se, že jsou hodní. Musí být gentlemani. A všichni ví, že když k nám příjde dítě, nepošlou ho pryč. Když dítě požádá o autogram, tak mu musí rozvinout červený koberec laskavosti. Všichni to ví. Velmi důležité. Myslím Brendo se podepisoval jen malým dětem. Pokud nejsi malé dítě, tak se nepodepíše. Myslím, že je to roztomilé víš?
R: Čeho se ještě bojíš?
MJ: Čeho se ještě bojím? Um ...
R: Psů. Nechápu, proč se děti tak bojí. Jednou jsme dětem poušteli DVD a byla tam příšera a Baba začala křičet a brečet a utekla z pokoje, a vždycky přetahuje večerku, ale teď řekla „chci jít do postele“ a šla spát. Prostě to nesnášela.
MJ: Co to bylo za pořad?
R: Myslím, že Man in Black nebo tak něco.
MJ: Ohhh. na DVD? Ale ostatním dětem se to líbilo? Věděly, že je to film a ne opravdové?
R: Yeah, Nenechávám je dívat se na takové věci, ale dostaly to a díval jsem se s nima ... Baba uviděla prvního týpka a ...
MJ: Yeah, to není pro Babu, Není to pro ni. Prince a Paris mají rádi Jurský park, i když je tam násilí a zbraně. Ale chci, aby viděly skvělé filmy, pokud jsou skvělé. Ne moc, ale ty velké, umělecká díla.
 
ŽIVOT V AKVÁRIU
R: Co celebrity? Co negativní věci spojené s celebritama? Jaké jsou negativa, být celebrita? Co nemáš rád na tom, že jsi tak slavný, jak jsi?
MJ: Nelíbí se mi, když se z tebe stane ikona, když jsi celebrita a pak se staneš ikonou, mezinárodním fenoménem - což se stalo mi - a nestydím se to říct - je v tom závist. Viděl jsem obrovskou závist.
R: Cítíš to kolem nějakých dalších celebrit? Je to hmatatelné, nebo to cítíš z povzdálí.
MJ: Viděl jsem to, ale jakmile tě potkají tváří v tvář, vždycky, vždycky se změní. Uvidí, že vůbec nejsem takový. Měl jsem lidi, kteří se přede mnou rozplakali. Byli tam fanoušci a jsou dva druhy fanoušků, Fanoušek, který řekne „OMG! OMG !OMG !“ omdlí a musíš ho držet. A pak je fanoušek, který řekne náhle rovnou „Ahoj“ a já „ahoj, rád tě poznávám, jak se jmenuješ?“ řeknou ti jméno, ale vůbec nemají názor. Jsem k nim prostě přirozený a vstřícný a pak vidím, jak začínají plakat. Říkám „proč pláčeš?“ a oni „protože jsem si nemyslel, že budeš tak hodnej“ a odchází jako jiný človek. ‚Říkám „Dobrá, jaký jsi myslel, že budu?“ a oni „Já myslel, že budeš namyšlený a arogantní“ říkám „prosím, nikdy nesuďte človeka, nejsem nic z toho“. Udělalo to na ně takový dojem. Jsem si jistý, že tě milují ještě víc, když odchází. Prostě přirozenost.
R: Byl jsi vždycky schopen roztavit tvrdé srdce laskavostí a láskou?
MJ: Yes
R: A co žárlivost od jiných celebrit?
MJ: Rozhodně. Obdivují tě a ví, že jsi užasný, protože si přejí být v tvých botách. A Madonna je jedna z nich. Žárlí. Ona je holka, je žena a myslím, že to je to, co jí vadí. Myslím, že ženy nekřičí pro jiné ženy, a muži jsou moc cool, aby na ni křičeli. Já dostávám to omdlévání a ovace a ona ne.
R: Nemá žárlivost žádnou roli? Nežárlil jsi nikdy, ve své kariéře na někoho, kdo tě donutil tvrději pracovat?
MJ: Nikdy nežárlil ... jen obdiv, naprostý obdiv.
R: Takže obdiv může přinést lepší cíle než žárlivost, protože je pozitivní, ne negativní. Takže ty by ses podíval na Freda Astaira a řekl „Chtěl bych to umět udělat“.
MJ: Ano, rozhodně. Kompletní inspirace, nikdy žárlivost. Je to špatné, ale lidé jsou takoví, že? Je to pravda? Nemůžou se lidé na někoho skvělého podívat a začít totálně žárlit ...!!!!!
R: Jistě. A ty si to nikdy necítil?
MJ: Nechápu člověka, co to dělalá ...
R: Pro tebe to vždy byla inspirace? Uctíval a obdivoval jsi ty s velkým talentem?
MJ: Může člověk žárlit na boha?
R: Jistě. Podívej na Stalina a Hitlera. Pokoušeli se být bohy. Chtěli rozhodovat o životě a smrti,
MJ: Wow
R: Co ještě nemáš rád na tom být celebrita ...
MJ: Být slavný
R: Nelíbí se ti, že nemůžeš chodit po ulici?
MJ: NE ... vychutnávám si, když mě lidé poznávají a jsou hodní a říkají „ahoj“ a je tam dav nebo něco.
R: Když jsem byl s tebou v autě a odjeli jsme z hotelu, Michaele, dvakrát jsme viděli mladé černé dítě na kole, jak nás pronásleduje zhruba 4 míle těma nejzákeřnějšími ulicemi New Yorku, jen aby dostal tvůj autogram. A ty jsi zastavil auto a ujistil ses, že dostal tvůj autogram. Taky jsme videli 3 další děti, které nás po večeři s prezidentem Clintonem pronásledovali pěsky skoro míli dokud jsi řidiči neřekl „stop“ a dal jsi jim ty autogramy. Takže vidíš lidi dělat takové věci?
MJ: Oh bože, Shmuley, někdy jsou jich stovky. Je to trilionkrát horší než jsi viděl. Začnou ničit věci a promění se to v davové šílenství.
(Byl jsem s Michaelem, když opouštěl Carnegie Hall po naší prezentaci na Valentýna 2001. A můžu potvrdit, že ho málem roztrhali na kusy)  
R: Takže si užíváš, že tě lidé poznávají dokud jsou hodní?
MJ: Myslím, že naše práce celebrity, myslím, že každý, kdo byl bohem obdařen nějakým talentem - ať je to sochař, spisovatel, malíř, zpěvák, nebo tanečník - má přinášet nějaký způsob úniku a radosti davům lidí. Je to naše práce, přinášet radost.
R: Jestě něco nenávidíš na slávě? Očividně nesnášíš také bulvár, že?
MJ: Nenávidím je. Nenávidím je, že dělají takové věci. Myslím, že rasizmus, žárlivost a prostě nenávist ... zlo ... jsou toho součásti. Léčí si frustraci na lidech, kteří se snaží dělat dobro a to je smutné, Jestli tomu někdo věří, tak jsou jako šílení. Myslím, kéž by tady byla možnost se těchto věcí zbavit.
 

LÁSKA MICHAELA A JEHO FANOUŠKŮ: OBOUSMĚRNÁ SILNICE
R: Nech mě se zeptat na tohle. Dávno, že jsi byl znevýhodněn jako dítě, nedostal jsi lásku, kterou jsi potřeboval, jak se vyrovnáváš s tím, co jsi nedostal?
MJ: Myslím, že hudba a tanec mi hodně pomohly jako terapie. Moct vyjádřit své pocity skrze písně a své emoce skrze pódium a dostavat všechnu tu lásku tisícinásobně od fanoušků zpět.
R: A to ti vykompenzovalo to, co jsi nedostal?
MJ: Yeah, protože když ke mě přijde fanoušek, myslím to upřímně, když k tobě někdo přijde a řekne „Já tě tak moc miluji“ tak se cítím v srdci tak dobře. Nikdy by mě to neomrzelo.
R: Opravdu? Necítíš někdy, že ten bláznivý fanoušek, stalker zachází moc daleko?
MJ: Ne, ani náhodou! Prostě to miluju, Já prostě miluju svoje fanoušky! Miluju je do jednoho a co dělá mé srdce štastné je, když vidím, že podporují mou víru v rodinu a děti. Mají ty velké transparenty s dětma a jsou se mnou, pochopili to, víš? Oni chápou, co říkam ...
R: Takže, co jsi nedostal od rodičů, dostáváš od fanoušků, ale je tu jeden velký rozdíl. Od rodičů se očekává, že dostaneš bezpodmínečnou lásku i když si ji nezasloužíš. Matka Billa Clintona, Virginia Kelly, byla jednou dotázána, kterého syna víc miluje. Billa, na kterého je velmi hrdá jako na prezidenta USA nebo Rogera, který měl drogové problémy a byl obviněn, že je ztroskotaný otec.
MJ: Jedno z jejich dětí?
R: Roger, Billův bratr.
MJ: Je závislý na drogách?
R: Určitě, myslím, že byl i ve vězení za obchod s drogama.
MJ: Opravdu?
R: A byl povaleč, neplatil alimenty a takové věci, a oni se ji zeptali „ Jeden syn je troska a druhý je prezident, milujete více Billa? a ona řekla: „Co? zbláznil jste se? Já miluju obě své děti, miluju je stejně. Takže tady musí být rozdíl Michaele, mezitím jak tě milují fanoušci a jak rodina. Rodiče tě milují bezpodmínečně, ale fanoušci tě milují, protože umíš zpívat a protože umíš tancovat, nebo cítíš od fanoušků bezpodmíněnou lásku?
MJ: To je těžké, protože nejsem v jejich kůži. Umm, myslím si, že poté co objevili jaký jsem, co k ním cítím a snažím se, aby se cítili dobře, milují mě bezpomíněně. Já vím, že mě milujou...cítím to, vidím to. Pojď někdy se mnou a půjdeme ven a potkáš mé skalní fanoušky a to něco uvidíš. Je to neuvěřitelné. Je to jako náboženský zážitek. Oni spí na ulicích, drží svíčky a mají tam sebou rodiny, je to prostě tak nádherné. Miluju vidět, jak přichází děti, to činí mé srdce štastné.
R: Takže nejdříve tě milovali kvůli písním a tanci, ale pak se dostali za ten bod.
MJ: Yeah, oni objevili jaký jsem, co se snažím říct... V hudbě je poselství, ktreré je víc než jen beat a rytmus. Má to nějakou opravdovou hloubku.
R: Proč máš tak fanatické fanoušky? Můžu ti říct, jak jsou fanatičtí? Ani jsem ti to neukázal, ale ten jeden článek, co jsem o tobě otisknul, po Neverlandu a tvých narozeninách, způsobil tolik stovek dopisů emailem. Polovina z těch lidi má vlastní Michael Jackson stránky. To je něco jako stovky a stovky webových stránek o Michaelu Jacksonovi.
MJ: Yeah, yeah.
R: Jak si to vysvetluješ? Každý má fanoušky. To je jako, když jsme minule mluvili o Spice Girls. Jistěže měli fanoušky, ale kde jsou jejich fanoušci teď? Proč jsou ti tví tak skalní?
MJ: Myslím, protože oni, Byl jsem obdařen darem, který mi dal bůh a nejsem „dnes tady, zítra pryč“ umělec a to dovoluje lidem, veřejnosti, se mnou růst. Když se mnou vyrůstají je to větší emocionální kontakt a oni se cítí se mnou propojeni, jako bych byl jejich bratr. Lidé ke mě přicházejí a řeknou „Michaele“ začnou mluvit, chytnou mě prostě jako by byli můj bratr nebo sestra. A já hraju jako kdyby, víš, musíš s tím souhlasit. Oni opravdu cítí, že jim patříš.
R: Znal jsi je celý život?
MJ: Yeah, celý můj život a musím s tím přímo souhlasit, protože jsem na jejich stěnách, poslouchají mě každé ráno a obrázky jsou všude. Je to jako kaple a někteří věřící říkají, že je to zbožňování idolu, ale já nevěřím, že je to zbožňování idolu.
R: Dobrá, proč to není zbožňování idolu?
MJ: Nikdy jsem nenapsal ani neslyšel (fanoušky tvrdit, že jsem bůh), možná tam byly nějaké banery s nápisy „jsi bůh“. Máme takové záběry, ale neukazujeme to v televizi. Máme banery co to říkají. Nemyslím si, že je to špatné, protože o čem mluvím je láska, pojdme obnovit rodinu ...

AMBICE A TRPĚLIVOST, ŽÁRLIVOST A ODPUŠTĚNÍ, VZTEK NA MÉDIA
R: Vidím, jak by lidé udělali cokoliv, aby získali kus tebe. Chtějí se svézt na tvé slávě. Chtějí být s tebou viděni a vyfoceni. Ale jsou tu lidi, kteří se k tobě dostali blízko a pak tě zranili, kteří ti ublížili, kteří tě zažalovali. Máš nějaké příhody, kdy k tobě přijdou a řeknou „Je mi to líto, využil jsem tě, omlouvám se“? Máš nějaké příhody o odpuštění?
MJ: Kéž by. Kéž by byli lidé tak zlatí, aby přiznali své vlastní pochybení.
R: Ani jeden, nikdy? Nikdo k tobě nikdy nepřišel a neřekl „promiň Michaele, ale včera na večírku jsem tvrdil, že tě znám líp než ve skutečnosti. Použil jsem tvé jméno, abych se dostal výš“? Slyšel si historky jako kde někdo říká „Oh ano, mluvil jsem s tímto chlápkem. Říká, že tě taky zná. Říká, že je tvůj nejlepší kamarád a ty jsi o něm nikdy ani neslyšel?“
MJ: To se mi stává pořád. Někdy, abych jim nezlomil srdce souhlasím jako, že vím, o kom mluví, protože tu osobu nechci ztrapnit.
R: Takže řekneš „Yeah, yeah vím, o kom mluvíš“ ?
MJ: I když si ve skutečnosti říkám, nevím, o kom safra mluvíš.
R: Nikdo z těch, co ti kdy ublížili nepřišel a nežádal o odpuštění? Žádný reportér, co by přišel a řekl „já jsem to napsal, omlouvám se“? Řekl jsem žurnalistovi z novin „ Jak můžete napsat, že prezident Clinton (na andělském plese) se veřejně distancoval od Michaela, když ho zmínil třikrát ve své řeči?“ „omlouvám se, dostal jsem špatnou informaci“ byl to slušnej kluk. Řekl, zítra to opravím“. Ale nikdy jsi nemusel ve svém živote někomu odpustit. Odpustil jsi lidem, kteří ti ublížili?
MJ: Do obličeje?
R: Ve svém srdci ...
MJ: Samozřejmě
R: Viděl jsi někoho podlého a stejně jsi jim odpustil.
MJ: Ano, protože mě učili být biblický: „odpusť jim, protože neví, co činí“ a ty to víš.
R: Myslíš, že jsi kvůli tomu lepší osoba?
MJ: Yeah
R: Takže nemáš v srdci na nikoho žádnou zlost?
MJ: Mám vztek na média. Jsem velmi rozhořčen, rozčílen a naštvaný na ně a jsem naštvaný na ty, kdo vědomě přivodí bolest dítěti, aby mu ublížili. Příběhy o tom, co dělají dětem ve válce. Vždy se pokouším a hledám způsob, jak s tím něco udělat.
R: A co odpuštění? Jsou lidé, co ti ublížili. Děti bojují, ale nenesou následky. Můžeš odpustit lidem z celého srdce, lidem, co ti ublížili?
MJ: Ano
R: I když jsem si nevšiml tohle. Ale když jsem před tebou zmínil Roseanne Barr, protože jsem často hostem její show, později jsem viděl, že měla k tobě negativní poznámky bez zřejmáho důvodu.
MJ: Byla na mě hrubá. Proto jsem váhal.
(Roseanne je má přítelkyně a připravoval jsem jako její dcery celoživotní pořadatel na její agenturní talk show. Roseanne, která je židovka, chtěla, aby si její dcery vzaly židy, protože je velmi oddaná matka, chtěl jsem ji zapojit do naší dětské iniciativy. Když jsem to zmínil před Michaelem utichnul. Byl to znak jeho gentlemanství, že přede mnou nemluvil špatně o mé kamarádce. Později mi někdo sdělil důvod Michaelova váhání, protože Roseanne nedávno měla o Michaelovi jednou negativní poznámku. Přitom ale, jak znám Roseanne mohla to udělat z legrace)
R: Mohl jsi mi to řict.
MJ: Nenapadl jsem ji zlomyslně.
R: Viděl jsem to. Můžeš jim odpustit? Nemají v srdci špatný úmysl.
MJ: Víš, „oni neví, co činí“ . Slova Ježíše. Ani mě neznají. Není podstatné to, co dělají. Jak to můžou říct...ani mě neznají? Věříš něčemu, co jsi přečetl?
R: Takže je to totalní odpuštění?
MJ: Ano, protože Roseanne za mnou později přišla, jako štěňátko, chválila mě a mrzelo ji to.
R: Máš další příklady?
MJ: Madonna se nikdy neomluvila. Ona žárlí.
R: Ona chce být nejvetší hvězdou na svetě?
MJ: Ano, ona žárlí.
R: Nemůžeš to pochopit, řekl bys „na co žárlíš? ty si děláš svoje věci a já zase moje ...“
MJ: Ale na druhou stranu příjde na můj koncert a brečí. Přišla tam a tečou jí slzy z té písně a prezentace té pisne. Jsou v ní nějaké dobré vlastnosti.
R: Ma dobré vlastnosti. Ale říkáš, že je nekdy maskuje svou žárlivostí. Ale když to někdo udělá, ani tě nemusí žádat o odpuštění, protože ty jim stejně odpustíš?
MJ: Ano
R: Viděl jsem, že jsi zahájil jednání s Jay Leno. Šel jsi na charitativní akci s Elizabeth Taylor a měl jsi na sobě červený oblek.
MJ: Hnědý oblek.
R. Takže jsi videl Jay Lena a ...?
MJ: Seděl u mého stolu s prezidentem Fordem, Sylvesterem Stallonem, Elizabeth Taylor a Sydney Poitier. Když si přišel sednout tak jsem přešel za něj a začal ho jako ze srandy škrtit (protože má vždy hnusné fóry o Michaelovi ) a on „ Urrrrggghh Urrrggghhh“ a pak řekla Elizabeth „Říkal jsi odporné věci o Michaelovi“? a on „huh“? Později večer mi potřásl rukou s vřelým výrazem v očích a další den poslal do kanceláře dopis, kde bylo „Michael říkal, že přijde do show. Můžete to připravit tak, ať ho můžeme mít v show?“ Nikdy jsem to neřekl. Takže nevím, jak s tím naložit. Ale místo, abych si ho vzal na stranu a řekl mu taky nějaké hnusné věci, neudělal bych to. Nemohl jsem si pomoct, musel jsem mu udělat, co jsem udělal. (směje se)
R: To je roztomilé. Všichni to viděli?
MJ: Yeah, viděli to. On má velkej krk, nemohl jsem dostat ruce dokola. 
R: Co máš na Elizabeth tak rád ? Je jako tvůj nejbližší přítel už mnoho let. Co má v kontextu s těma detskýma vlastnostma?
MJ: Jsme oba ze stejného místa ...
R: Je oddaná, že?
MJ: Ona je oddaná. Jsme ze stejného místa. Dokáže vycházet ze světa, z jakého jsem přišel. Je zvědavá. Jen se jí podíváš do očí a víš. Je to jako mluvit telepaticky. Cítíš to, je to pravda, beze slova a cítil jsem to, už když jsem ji viděl poprvé. Je to jako se Shirley Temple. Jsme ze stejného světa.
 
ROZHOVOR S KATHERINE JACKSON
R.Rabín
KJ.Katherine Jackson
R: Chci jen, aby tohle bylo více konverzace. Především jsem tě chtěl poznat a je to velké potěšení. Jsem přítel Michaela. Pořád o tobě mluví. V podstatě jsi jedna z hlavních postav v knize
KJ: O opravdu?
R: O on tě zbožnuje. Když jsme navštívili Neverland, tak jsme viděli vláček Katherine, horu Katherine. A když o tobě mluví, tak zavře oči a skoro upadne do nějaké nadšené extáze.
KJ: (směje se) On je tak hodnej synáček, opravdu je moc hodnej.
R: Oh on tě zbožuje. Myslím, že jsi jedna z největších matriarch v Americe. Kdo může tvrdit, že má rodinu, která toho tolik dosáhla, jako ta tvoje? Musíš být velmi hrdá na své děti.
KJ: Jsem. Jsem na ně velmi hrdá. Ale, víš, musíš zaplatit cenu.
R: Když budeš chtít, abych vypnul nahrávání, řekni, rád to udělěm.
KJ: Myslíš kdykoliv budu chtít?
R: Ano
KJ: To je v pořádku. Zeptej se na cokoliv, jsem připravena.
R: Myslela jsi zaplatit cenu za slávu?
KJ: Yeah, když přijde na slávu, musíš za to platit. Něco je dobré něco je spatné. Lidé rádi slyší špatné věci. Lidé si o tobě vymyslí věci a to bolí, protože najdeš hodně lidí ... jdou do televize a říkají o tobě tolik věcí, že to ani sám nevíš. A není to pravda a to je, co se děje. Takže musíš být silný, abys tím prošel.
R: Jak si vysvetluješ neuvěřitelný talent ve vaší rodině?
KJ: No, Vždycky jsem milovala hudbu. Můj manžel taky. Moje sestra a já, když jsme byly mladé, tak jsme zpívavaly a nyní je na tom vtipné, můj otec, pochází z Indiany ... východní Chicago, Indiana. Tam jsem vyrostla. Otec měl vždy naladěnou radiovou stanici - neměli jsme v té dobe televizi- měli jsme naladěnou stanici „Supper time frolic“ A každou noc to tak bylo a bylo to všechno západní country. On (její otec) dal mému synu Titovi kytaru. Poté, co jsem se vdala a přestěhovala do Gary, můj otec koupil Titovi kytaru jako dárek. A kluci, co dělali, poté, co dostali televizi, koukali kdykoliv dávali „Temptations“ to bylo v 60 letech.
Opravdu to začalo, když jsem s nima zpívala.
R: To jsem nečetl. Ty jsi s nima zpívala?
KJ: To jsi nečetl? Ano, Ne, ne, ne profesionálně.
R: Ne, chápu. Doma ...
KJ: Když byli malí, když byli velmi mladí. Myslím, že Michael tou dobou ještě ani nebyl na svetě ... Museli jsme platit za měsíc televize, víš, jak to koupíš a pak platíš tolik měsíčne. A naše televize se pokazila a sněžilo a byla zima a neměli jsme ... děti neměly co dělat. Takže jsme zpívali písničky. Byly to písničky jako „old cotton field back home“ Nevím jestli se ti líbí tyto lidové písničky. A s manželem jsme jeste před svatbou zpívavali jen tak kolem domu a nic nedělali a vždycky jsme milovali hudbu a manželova rodina byla velmi hudební. On hraje na harmoniku, hrával na kytaru a jeho bratr hrál na saxofon a další bratr na trombon a můj táta na kytaru, Takže my milujeme muziku a hádám, že to vyšlo odsud.
R: Takže to nevidíš jako něco genetického?
KJ: No, mohlo by to být, protože můj děda nebo praděda, řekla bych děda, máma mi říkala historky o tom, jak zpíval z dřevěného okna a mohl jsi slyšet jeho hlas, jak se ozýva skrze krajinu a nedalo se tam nic jiného dělat. Byla to nejlevnější věc, jak se mohl člověk zabavit a jeho rodinu, protože černé rodiny neměly moc peněz v té době, tak se bavily muzikou. Kytary a harmoniky.
R: Takže myslíš, že ty rodiny byly šťastnější než ty dnešní s penězi?
KJ: Oh yeah, myslím si to. Opravdu tomu věřím. Protože i když jsem byla v Gary myslím, že jsem byla svým způsobem šťastnější. Jsem šťastná, ale...rodiny jsou si blíž a myslím, že každá rodina cítí, že chudí jsou si blíž.
R: Jedna z otázek, co mám ... Začneme nejdřív u Michaela. Chtěl mě s tebou seznámit taky, protože několikrát řekl, že ty mi můžeš říct některé věci, co on mohl zapomenout. Například, co ho udělalo takovým, jaký je? A nemyslím hudební stránku. Většina Hollywoodských hvězd, které vydělaly mnoho peněz a kdo jsou slavné po celém světě jsou arogantní a sebestředné. Nezajímají se o děti. To je to poslední, co je zajímá. Zaprvé Michael bydlel doma ješte, když mu bylo kolem 27, což je úžasné. Myslím, kdo někdy slyšel o ... Macaulay Culkin se odstěhoval, když mu bylo asi 11. Jak si vysvětluješ jeho jemnost, ušlechtilost, jeho lásku ke zvířatům, dětem, jeho vnímavost světa? Je jako chlapec, věci ho překvapují a lekají. Jak si to vysvětluješ?
KJ: Víš všechny tyhle otázky je těžké odpovědět. Ale mívali kočky a já řekla „Můžete mít kočku, ale nemůžete ji brát dovnitř“ a takové věci než jsme se přestěhovali do Kalifornie.
R: Takže to demonstroval už v ranném věku.
KJ: Miloval zvířata už od malička a Janet byla další, kdo je miloval už od mala. Nemáme pravidlo, ale zvířata musí být venku. Zvířata prostě utíkají volně. Zvířata všude. Když jsme přijeli do Kalifornie, tak mohl mít zvířata, takže měl hady a ovci. Tady v Encinu jsme měli malou Zoo. Měli jsme žirafu. Milovali jsme tyto věci. Myslí, že proto, že ... řeknu, čemu věřím. Když jsme byli zpátky v Indianě, bylo to opravdu špatné místo. A manžel by nedovolil dětem jít ven a ... být se sousedníma dětma.
R: Proč nic z tohoto nestouplo Michaelovi do hlavy? Proč zůstal doma? Řekl mi „jsem staromódní, zůstaneš doma, dokud se neoženíš“ vštípila jsi mu tu myšlenku ty? Michael je převelice jemný a citlivý člověk. Kde se to v něm vzalo?
KJ: Nerada to říkám.
R: Jsou všechny tvé děti takové?
KJ: Většina z nich, ano. Řekla bych - a nerada to řikám. Pořád jsem mu říkávala, že je moc jako já a nechtěla jsem, aby takový byl.
R: To je přesně to, co říká on.
KJ: (směje se) Říkávala jsem mu „Nechci, abys takový byl, jsi chlap. Musíš být silný. Ale on je tak něžný. On je prostě mírumilovný člověk.
R: Takže říkáš, že jeho křehkost a něha pochází od tebe !!! Lpěl na tobě mnohem víc než na svém otci.
KJ: Oh yeah
R: Takže si tě vzal za příklad.
KJ: Oh yeah.
R: A on stále věří v to, být mírumilovný. Raději se zraní, než aby způsobil bolest.
KJ: Nic špatného.
 
NABOŽENSTVÍ V ŽIVOTĚ KATHERINE A JEJICH DĚTÍ
R: Jsi tak mírumilovná kvůli své náboženské víře? Michael mluví o tvé víře pořád.
KJ: Ne vždycky jsem byla taková. Nebyla jsem celý život svědek Jehovův.
R: Nebyla jsi ?
KJ: Ne byla jsem babtista, chodili jsme do kostela každou neděli a byla jsem v dětském sboru.
R: Takže jsi byla babtistka?
KJ: Ano, chodila jsem do kostela, ale nelíbilo se mi, co jsem tam viděla.... tak jsem odešla
R: A kde to bylo?
KJ: ve východním Chicagu v Indianě.
R: Bylas vdaná?
KJ: Byla jsem už vdaná.
R: Takže ses přidala k svědkum Jehovovým až jako teenager.
KJ: Ano.
R: Ale tví rodiče cítili, že je to něco, co nechtěli.
KJ: Pravda.
R: Takže ti to vymlouvali. Ale zůstalo ti to uvnitř. Takže když jsi měla více volnosti a nezávislosti, vdala ses mladá?
KJ: V devatenácti.
R: 19? Moje žena se vdala v 19, moje matka se vdala v 19. Je to jako číslo v rodině.
KJ: Mmmm
R: Takže ses v 19 vdala a rovnou jste jeli do Gary?
KJ: Gary? Ne, po svatbě jsme zůstali dva měsíce a až potom jeli do Gary.
R: Takže tam ses opět setkala se svědky Jehovovými ?
KJ: Ano. Svědci Jehovovi je naboženství, které jede striktně podle bible a věří v konání dobra. Pokud spácháš cizoložství nebo něco takového, tak tě vyloučí. Věřím v to kvůli hodně věcem. Věřím, protože je to skutečně náboženství. Stvořitel se o tebe stará a každý den zkoumáme písmo svaté.
R: Každý den máš co číst?
KJ: Aha
R: Starý a nový zákon?
KJ: Aha
R: A bereš ty knihy všude s sebou?
KJ: No, tuhle ne (ukazuje na knihu). Ale tyhle jsou jen svědectví lidí o tom, čím si prošli.
R: Vydal se tvůj manžel taky touto cestou?
KJ: Taky studoval, ale nepřidal se. Myslel, že je to pro něj moc striktní.Moje nejstarší dcera se přidala, Michael byl taky nějakou dobu.
R: jine děti ne?
KJ: Ne.
R: Takže proč to bylo? Proč někteří ano a jiní ne?
KJ: Myslím, že byli, ale nikdy jsem je do ničeho nenutila. Bylo to na nich.
R: Takže v nějakém věku jsi mluvila s Michaelem o náboženství a on to přijal?
KJ: Ne, myslím, že to chtěl a šel se mnou do Kingdom Hall
R: Byla jsi pyšná, že se stal svědkem Jehovovým?
KJ: Moc pyšná.
R: A v té době byl už slavný? Nebo byl jestě chlapeček?
KJ: Byl už slavný, protože Jackson 5 byli velmi slavní.
R: Dobrá, takže to bylo už v době Jackson 5.
KJ: Ano, ano.
R: Ale byl jediný z J5 kdo se přidal?
KJ: Jediný.
R: A chodíval s tebou o nedělích do kostela?
KJ: Oh ano, aha. A chodil i sám.
R: Poprosil jsem Franka, aby ti ukázal tento krásný článek, který jsme s Michaelem napsali o průkopnictví a Sabbath. Krásný článek (Bylo to publikováno na slavném duchovním webu Beliefnet.com)
KJ: Oh opravdu?
R: Oh, bylo to všude.
KJ: Oh. Opravdu?
R: Bylo ohromné. Je škoda, že ti neukazuje tyhle věci. Byl to nádherný článek.
KJ: Oh, proč mi to neukázal?
R: Je to krasný článek o tom, jak se mu líbil Sabbath.
KJ: Mhmmm
R: Takže by šel s tebou. Řekl mi, že se mu na tom líbilo, že se k němu nechovali jinak než k ostatním. Že i když byl superstar, říkali mu bratře Jacksone.
KJ: Aha
R: Chovali se k němu jako ke každému.
KJ: Ano
R: Líbilo se to Michaelovi? Že mohl byt konečně sám sebou?
KJ: Ano, myslím
R: Taky mi řekl, že byli velmi hodní. Že když ho následovali reportéři do kostela, tak z toho nedělali velkou věc. (směje se) v článku píšeme ze srandy „dokonce i reportéři jsou děti boží“
KJ: (směje se) To je pravda.
R: Takže ze všech těch dětí pouze málo z nich se dalo na náboženství a Michael byl jeden z nich ačkoliv byl velká hvězda. Vždycky mi v našich rozhovorech připadá, že Michael má v sobě přirozenou duchovnost, že je od přírody blízko k bohu.
KJ: Ano, aha
R: Viděla jsi to na něm už od mala?
KJ: Aha
R: Modlil se než šel spát?
KJ: Ano, věřím, že ano. Jako mám některé děti...Nevím jestli oni dokonce, nevím, nemůžu říct, protože...
R: Chce se ti o tomhle mluvit?
KJ: V pořádku. Ale vím, že Michael je duchovní. Vždycky byl tiché, milující dítě. A on prostě miloval lidi, miloval děti. A my jsme spolu sedávali, jen jsme seděli a plakali, když jsme viděli...protože je to velmi smutné a já věděla, víš ... a on mi vždycky říkaval „Já vím, že nemůzu vyléčit svět mami, ale můžu  alespoň ... můžu začít.“
R: Včera jsme se s Michaelem bavili, že svědci jeh ... neslaví narozeniny.
KJ: Ne
R: A je pro to důvod?
KJ: Ano ... Ježíšova smrt je ... jediný svátek kde ...
R:dobrá, takže Velikonoce. Říkáte tomu velikonoce nebo jinak?
KJ: Neříkame tomu nijak ... neslavíme velikonoce.
R: To je z mrtvýchvstání. Oslavujete jen den, kdy zemřel.
KJ: Ano

VZTAHY A RÁDOBY PŘÍTELKYNĚ
R: Děti si vždycky hrají na svatby. Řeknou, že se zabouchly do někoho ve třídě. Děti se zdají od přírody romantické. Byl jsi vždy romantický?
MJ: Ne naschvál, ale ne neromantický, nemyslím si. Prostě sám sebou.
R: Děti mají vždy svou dětskou lásku a zabouchnou se do sebe. Vždy si nechávají vzkazy ve třídě.
MJ: Myslím, že je to sladké a roztomilé
R: Vytváříš rád romantiku? Jsi dohazovač?
MJ: Ne, to nedělám. Na to jsem šíleně stydlivý, abych dělal takové věci. Jsem hodně jako moje máma. Ptávali jsme se ji „libáš Josepha?! A ona „Neptejte se mě na takové otázky“ a my „mami, dáváš mu pusu?“ a ona „Nechci o tom mluvit“ a my „ Jak jsi ho poznala, kdo si chtěl koho vzít?“ a ona „Nechci o tom  mluvit“.
R: Takže jsi byl stydlivý a cudný ve věcech tykajících se lásky a  romantiky.
MJ: Ano, nemluvíme o tom.
R: Byl jsi dvakrát ženatý Michaele. Věříš stále na romantiku, nebo jsi měl nějaké špatné zkušenosti, po kterých je těžké věřit?
MJ: Ne, ne věřím v to, ale jsem stydlivý. Nikdo z nás nepozval rodiče na svatbu. Nevěříme na to. Jsme moc stydliví. Neodvážil bych se ani za milion let mít mámu na svatbě. Neumím si představit, jak jdu uličkou a máma tam sedí. To je to, proč se všichni brali v tajnosti a máma to čte v novinách a nevadí ji to. Protože jsme jako ona. Udělala by to samé.
R: Takže láska je něco, co musí být skryté a utajené?
MJ: Yeah
R: Dobrá, také věřím, že romantická láska rozkvétá v utajení. Ale nemůžeme to přehánět. Tví rodiče by rozhodně měli být na tvé svatbě. Takže romantika je něco, v co věříš, ale byl jsi naučen se za to stydět?
MJ: Jsem stydlivý. Nevím, jak jsem v tom dobrý, protože se stydím. Jsem v tom úplně jiný. Slyšel jsem kluky velmi poeticky s holkama a „Oh baby, tohle a tamto“ Nejsem takový. Jdu přímo k pointě a řeknu to jednoduše.
R: Takže co děláš ve věcech jako hudebních videích, kde se od tebe očekává předstírání romantiky a scény s láskou a tak?
MJ: To je to, proč vybírám holky do klipů, protože je má práce si myslet, že jsou rozkošné. A můžu to dělat, pokud se mi skutečně líbí, jako některé, co vidíš v klipech. Vybral jsem je, protože se mi skutečně líbily a způsobil  jsem tím pozdější problémy, protože mě začaly opravdu mít rady a já nechci,  aby to bylo vážné a někdy je z toho problém.
R: Pravděpodobně tomu čelíš pořád, nejen protože jsi slavný, ale jsi  typ muže, kterému chtějí být ženy nablízku - něžný, hodný, který se nebojí  ukázat své emoce. Ženy umírají pro muže, kteří se nebojí ukázat svou  zranitelnost v době, kdy vetšina hollywoodských mužů jsou sebestřední a zahledění sami do sebe, nemůžou to udělat. Takže často zjišťuješ, že se to stává, že jsou  ženy prilnající?
MJ: Co tím myslíš?
R: Jak jsi řekl, předpokládá se od toho profesionalita. Prostě něco natáčíš se ženami, ale potom se do tebe zabouchnou.
MJ: Ano, stává se to.
Jak jim řekneš, že ty pocity neopětuješ?
MJ: Když mě vidí utíkat jinudy. Yeah. Některé mě následují po celém  světě a je to tak těžké.
R: Možná je to nutí tě honit ještě víc, protože se jim pravděpodobně líbí ta chlapecká stydlivost. Samozřejme některé ženy mají rády „bad boys“, ale ze stejného důvodu jich hodně miluje stydlivé kluky. Stejně jako věří, že můžou udolat Bad boye, věří v to stejné u stydlivých. Myslí si „Jen já ho můžu vyndat z této skořápky“ Ale předpokládám, že když před nimi utíkáš po celém světě, tak jim to dojde. Ale nikdy jim to neřekneš přímo?
MJ: Ne, protože to by je moc bolelo.

KDYŽ MICHAEL OPUSTIL SVĚDKY JEHOVOVY
R: Jak Jsi se cÍtila když se Michael začal distancovat od SJ?
K: Cítila jsem se opravdu špatně, protože mě to moc trápilo. Plakala a modlila jsem se kvůli tomu. Cítila jsem se opravdu špatně, když je opustil, nebylo to z jejich strany. A on si myslel, že to bude lepší, protože si myslel, že bude moct dělat některé věci a.....
R: Jaká byla jejich hlavní námitka? Že byl pop hvězda a už tam nezapadal?
K: Zapadl by. Ale hádám, opravdu nevím proč opustil SJ.
R: Opustil je sám od sebe.
KJ: Pravda.
R: A do té doby s tebou pořád chodil o nedělích do kostela?
KJ: Ano.
R: Takže odešel a neprobral to s tebou?
KJ: Ne. Slyšela jsem to později. To je to, co moc bolí. Ne, že byl... Nechtěla jsem vidět, jak se sám od sebe zříká náboženství.
R: Pravděpodobně cítil, že mu to dá velkou uměleckou svobodu
KJ: Asi jo.
R: Jako s Thrillerem, musel udělat tu věc na začátku.
KJ: Aha
R: Zavolala jsi mu a řekla, že by si to měl rozmyslet?
KJ: Ne, ne. Dozvědela jsem se to až poté, co to udělal a to už bylo pozdě.
R: Ale cítíš stále, že on...Připadá mi, že má stále velmi spirituální jádro. Mluví se mnou o bohu pořád.
KJ: Ano, ano. On opravdu má. A přeji si, aby se vrátil
R: Mluvis s nim o vychove Prince a Paris s nějakou duchovní tradicí?
KJ: No, nosím literaturu Grace.
R: Správně
KJ: A nosím malou... máme knihu biblických příběhů pro děti a Grace jim to čte. Nemyslím, že má Michael něco proti tomu.
R: Dobře. Jak se stával Michael více slavným, viděla jsi na něm nějaké změny, vzdálení od..?
KJ: Náboženství?
R: yeah
KJ: Ne neviděla jsem nic proti..Ne neviděla. Jedinou věc, co dělal bylo jak tancoval Billie Jean. Vždycky říkavali jak... jak se chytal v rozkroku a tak.
R: Pravda. Vždycky se mnou o tomhle vtipkuje. Směje se tomu.
KJ: Já vím (směje se)

POSKYTOVÁNÍ POCITU BEZPEČÍ
R: OK. Ochraňovala jsi Michaela víc, protože byl velmi křehký? Cítila jsi potřebu se o něj více starat?
KJ: Ano. Byl velmi silný ve smyslu starání se o sebe v různých případech, ale hádám proto jsem mu blízká, protože jsem cítila, že je křehký. Jako, když o něm mluvili v souvislosti zneužívání dětí a každý mi říkal „Nic neříkej, uděláš to ještě horší“ a já „Nemůžu to udělat horší, než to je. Nezáleží mi na tom, co říkáte,  jdu do televize“ a šla jsem, protož on potřeboval, aby mu někdo pomohl, aby ho ochraňoval před těmahle věcma. Ne, že bych ho mohla ochránit, ale alespoň se pokusit něco napravit. Mluvila jsem, i kdyz mi nevěřili. Ale všichni to udělali pro peníze. Věděli, že lžou a já šla znovu do televize a řekla „tito lidé pracují pro mě, ne pro Michaela“. Lidé se snaží získat peníze jakýmkoliv způsobem.
R: A když byl mladší, také jsi cítila potřebu ho ochraňovat? Okamžitě jsi viděla, že je ze všech devíti dětí než byl křehčí než ostatní, citlivější než ostatní, jemnější než ostatní?
KJ: Víš, vidím ho více citlivého než ostatní, ale... Myslím, že je svým zbůsobem silný když musí být. Nevidíš to? nebo vidíš?
R: Oh, Rozhodně, viděl jsem to včera. Řekl jsem ti to. Michael a Frank měli ten rozpor o tom kolik toho můze zítra udělat v Carnegie Hall. Rothodně je velmi silný, když musí.
KJ: Aha, takový on je.
R: Takže jsi to také viděla. Viděla jsi křehkost a zároveň silné jádro.
KJ: Křehkost, ale síla také. Je velmi lehké mu ublížit, víš, protože lidé si o něm myslí různé věci nebo říkají věci. Ale myslím, že už je tak nějak silný, protože už na něj bylo hozeno tolik věcí.
R: Rozhodně.
KJ: On má pevnou skořápku.
R: Musel toho vydržet hodně. Rozhodně. Když si vybral, že zůstane doma....byl už velký, dokonce po Thrilleru, byl již jedna z největších hvězd na světě.
KJ: Aha
R: Můžeš o tom mluvit? O tom všem? Přišlo mi to velmi dojemné, že v této době jdou lidi na školu tak v sedmnácti a už nejsou nablízku svým rodičům... a pak je tu tento kluk, který si mohl viditelně dovolit žít kdekoliv jen chtěl. Ale chtěl žít doma. Um, takže mluvíme o Michaelovi doma. Jako tvé děti...tvé děti se ženili velmi brzy, myslím starší kluky.
KJ: Ano
R: Michael ne
KJ: Ne
R: A byla jsi štastná, že ho máš doma?
KJ: Ano, ve skutečnosti jsem chtěla, aby žádné z dětí neodešlo, ale  takové jsou matky.
R: Pravda
KJ: Víš, ale stejně musí odejít.
R: Takže řekla jsi mu „to je dobře, že zůstáváš doma. Máš pravdu, tohle je dobré rozhodnutí. Zůstaň tu, dokud se neoženíš?“
KJ: Ne
R: Nebo řekla jsi mu „jsi super hvězda, opravdu bys měl ...“
KJ: Ne, ne. Nikdy jsem nevěřila v tlačení na děti, aby odešly, víš jako matka ptáků ... víš, vyhodit ven a říct leť? Ale věřila jsem, že budou silní a budou schopni jít, ale kdykoliv budou připraveni ... 24 ... 25
R: Vždy cítil potřebu se o tebe postarat?
KJ: Řekl „Chystám se ti koupit dům“

BÝT MATKOU MICHAELA
R: Říká mi hodně historek o tom, když byl malý, o tobě. Například řekl, že vždycky tancoval..
KJ: Aha
R: A byly po něm ošoupaná místa.
KJ: Mhmmm (směje se)
R: A každý by řekl „Michaele, přestaň tancovat“ nebo „děláš moc velký hluk“ a ty jsi říkávala „ne, nechte ho tancovat“.
KJ: Ano
R: Připisuje ti zásluhu za objevení jeho hudebního talentu více než komukoliv jinému
KJ: Oh, opravdu?
R: Yeah, vždycky mi to říká. Jedna z historek, které máme v knize je, že vždy tancoval, a nechával stopy a dělal hluk a ty jsi vždy řekla „Ne, nechte Michaela tancovat. Vždy nechte Michaela tancovat“.
KJ: Ano.
R: Pamatuješ si to?
KJ: Ano, ano. Myslím, že Michael se s tím narodil, protože ačkoliv byl ještě maličký, tříletý, a ostatní děti zpívavaly a on ... To je to, co mě upozornilo, že je zpěvák. Byl v rohu a oni zpívali a vyšel z něj perfektní souzvuk a já si říkala „Můj bože, kde se to v něm vzalo?“ a potom, když mu bylo kolem 5 let, oni přemýšleli, jaký udělat taneční krok do téhle choreografie. A on to dělal. Říkal jim „Ne, udělejte tohle a udělejte tamto“
R: Skoro jako by to měl uvnitř?
KJ: To měl. Měl to v sobě. Nevím, odkud to přišlo a jak to začalo ... Jako některé věci, co vidíš na Princovi a nemůžeš tomu uvěřit. A to je, jak to bylo s ním.
R: Bylo tu něco zrovna před týdnem: říkali, že Michaelova brada byla chirurgicky implantována a že vypadá směšně. Jak se cítíš jako matka, když slyšíš takové věci?
KJ: Když o něm lidé řikají věci?
R: Když čteš ty věci ... cokoliv
KJ: Rozčiluje mě to … naštve mě to
R: Ale také si říkáš „věřím v boha a všechno má svůj význam“? Hledáš sílu v duchovní víře a  na ničem z toho nezáleží, boží vůle bude vykonána?
KJ: Cítím to tak. Nevím, jestli bych všechno, co se děje kolem Michaela a rodiny, zvládala, nebýt víry. Opravdu to bolí. Ale musíš se za to modlit. To je jediná možnost jak můžeš..
R: Takže to je ... co ti pomohlo se přes to dostat?
KJ: Ano
R: A řekla jsi Michaelovi v roce 1993 nebo v jiných takových časech „musíš být blízko boha. Potřebuješ víru. To je ... co tě z toho dostane?“ To nejsou peníze nebo úspěch u fanoušků, že je to silný vztah s bohem?
KJ: Pravda, pravda, to je. A cítím to, a cítím to. Uh (povzdechne si), no, nemůžu to říct.
R: Dobrá, většina lidí, jak se stávají více slavní, jsou méně pobožní. Je to trend. S tebou to vypadá, že čím více úspěšná se rodina stává, ty se stáváš více věřící.
KJ:Aha, ano. Nic jiného tam venku pro mě není. Jsem hrdá na svoje děti, hrdá na to, co dělají a mají na to talent. Ale pokud cokoliv jiného ve světě, není nic ... protože Satan je ... a ty bys mi nevěřil ...
R: Oh, prosím, mluv otevřeně.
KJ: Mhmm
R: V mé víře jsou věci, se kterými bys nesouhlasil. (oba se smějí) Ale oba jsme věřící lidé.
KJ: Dobrá, ja věřím, že satan je bůh systému. Důvod proč to říkám je, že ... všechny zprávy, co slyšíš, špatné zprávy ... všichni lidé dělají šílené věci. A bible mluví o dětech, poslední dny, o dětech, které nejsou respektovány, milovnících peněz radši než milovníků boha, a jak děti nerespektují své rodiče a rodiče své děti. A to je, co se děje. Nemyslíš?
R: Rozhodně. Dobrá, tohle je ... proč bys měla přijít zítra večer (Na přednášku Michaela a mě v Carnegie Hall). Bude to velká rána proti Satanovi. Opravdu by si měla přijít. Nemůžu souhlasit vic. Co mě táhne k Michaelovi, a ty bys měla vidět řec, co bude mít zítra) jak mluví tak dojemně o tom, že nikdo už nevečeří společně s dětma a nikdo už jim nečte před spaním, A pokaždé, když by se střílelo ve škole, zavolal by mi domů, když byl v Kalifornii a já v New Jersey, a říká „Slyšels  to? Další dítě zastřeleno.“ Nyní v Americe, řekneš si „Oh další dítě zastřeleno“ a otočíš stránku na další příběh. Ale Michael plakal.
KJ: Mhmm, mhmm. To je Michael.
R: Na moje narozeniny jsme přivedli dítě s leukémií. Michael přišel na moji party a ona seděla vedle něj, tahle sedmiletá holčička. A když mu matka řekla její příběh, Michael plakal jako malé dítě. Bylo to neuvěřitelné. Děláš to taky?
KJ: Ano, dělam.
R: Takže je opravdu nejvíc jako ty. Když ho chci pochopit, musím pochopit tebe.
KJ: Aha. Nesnáším to na sobě a Janet to taky děla. (směje se)
R: Michael mi o tobě řekl, že neumíš říct nikomu ne. Lidé tě o něco požádají a ty nemůžeš říct ne. (směje se)
KJ: Mhmm, je to těžké. A on je stejný a řekla jsem mu, že se musí naučit říkat ne.
R: Pochází to od tvých rodičů? Byli velmi milosrdní?
KJ: Mhmm, ano. Zvlášť moje matka. Můj otec taky.
R: Takže jsi předala tuhle tradici laskavosti na své děti. Laskavost byla nejdůležitější věc.
KJ: To je to, co jsem se cítila. Někdy, když jste chudí a nemáte co dát, dáváte lásku, dáváte sebe. Když jsem vyrůstala, vždycky pozvali lidi na jídlo, to je vše, co měli.
R: Chovají se k tobě v kostele jinak, jako k matce Jacksonů?
KJ: Oh ne, ne, ne, ne, ne
R: A líbí se ti, že můžeš být sama sebou?
KJ: Ano, líbí se mi to. A máme v kongregaci dívku, která vždy sedí vedle mé a kamarádky a byla na turné s Dianou Ross. A uh ona ... (pauza nahrávání) jmenuje se Linda Lawrance a jak viš museli ukoncit turné a jela na turné s Dianou, vzala místo Mary. A cestovala jako nadřízená. Víš měly toho hodně před  Dianou a chovají se k ní stejně. A moje dcera je v kongregaci a chovají se k ní stejně.
R: Která? Rebbie?
KJ: Rebbie
R: Ona bydlí taky ... bydlí blízko tebe?
KJ: Dříve, teď bydlí v Las Vegas.
R: Chci se zeptat také na tuto otázku ... Můžu to vypnout nebo ne. Ale Michael měl mučivý, měl mučivý vztah se svým otcem. Neříkám nic nového. Myslím tím, že tohle už vyšlo na povrch v rozhovorech a tak.
KJ: Aha
R: Pravděpodobně víš, že tam uh ... Nevím, jak moc mluvil o svém otci na veřejnosti, ale jedna ze slavných věcí, co řekl, že když jeho otec vešel do pokoje, tak cítil, že se pozvrací, protože se ho tak moc bál, Pamatuješ si to?
KJ: Já vím, yeah, vzpomínám, když to říkal. Říkával mi to a když jsem za ním jezdila vždycky říkal „neber s sebou Josepha“ já říkám „proč“ a on řekl „Doslova jsem ...“
R: Můžu to vypnout, jestli chceš.
KJ:Ano, můžeš prosím?
R: Samozřejme.

MATEŘSKÉ TYPY
R: Je pro tebe jednodušší být nablízku mateřským typům jako Elizabeth Taylor, tvoje maminka, kterou vždycky chválíš a tvá sestra Janet? Zjistil jsi, že ženy jsou více jako děti než muži? Jsou laskavější, méně soutěživé, méně zlé? Samozřejmě jsi potkal ženy, které byly mužsky agresivní, jako Madonna. Řekl jsi mi, že umí být zlá. Je to ženský charakter, nebo cítíš, že má v sobě mužské rysy? Je pro tebe jednodušší být blízko žen?
MJ: V některých případech ano, v některých ne. Záleží na věku. Viděl jsem některé ženy, které byly kruté a podlé a později se z nich staly dámy. Najdou se a stanou se z nich dobří lidé. Viděl jsem to na ex manželkách mých bratrů, které byly příšerné. Byly jako noční můra, když byly mladé. Časem a věkem se z nich stali dobří lidé. Ale byly příšerné, prostě příšerné. Ale časem to z nich vyprchalo, to je to, co se mi líbí, když se z nich stanou opravdu dobří lidé.
R: Ale intuitivně, připadají ti ženy, že s nima lépe vycházíš? Jsou něžnější než muži? Myslím tím, mě se zdají ženy od přírody živitelkami, více noblesní, mající urozenost duše, musím ti říct.
MJ: Pokouším se k tobě být opravdu upřímný.
R: Ale hodně z tvých nejbližších přátel se zdají být ženy.
MJ: Ženy jsou něžnější než muži, to je pravda
R: Myslíš, že dětská hvězda roztomilá jako Shirley Temple, myslíš, že chlapecká hvězda by byla tak roztomilá?
MJ: Yeah, ale neměl by stejně ... Shirley měla něco, co člověka rozzářilo a vykouzlilo úsměv na tváři.
R: Ochraňuješ Paris víc, protože je malá holčička?
MJ: Paris se dokáže sebe zastat ... někdy dokonce víc. Prince se sebe nezastane. Lidé ho mohou pošťuchovat a on se za sebe nepostaví. Ona si nenechá od nihoho nic líbit. Ona bojuje. Je neústupná, velmi neústupná. Prince se nechá od lidí využít a neřekne nic.
R: Je víc jako jeho táta, jako ty.
MJ: Byl jsem takový. Máma mi vždycky říkala „nenech lidi, aby ti ubližovali. Jseš moc jako já“ Křičela „ Jsi moc jako já. Nechci, aby jsi byl jako já, Moc trpím“, protože lidé tě zneužívají.
R: Ale ty jsi se nikdy nezatvrdil. Vypadá to, že se radši necháš využít, než abys
někoho využil. Bolí to být využit, ale bolí to míň než být agresivní, zlý člověk. Nečestná duše je forma vnitřní korupce a dělá to nemožné být šťastným. Všimni si, že zlí lidé nikdy nevypadají šťastně. Jsou nešťastní a hledají  způsob, aby ostatní lidé byli stejně nešťastní.
MJ: Yeah, já budu radši trpět. Nerad to říkám, protože jsem hodně trpěl. Bože, jak já trpěl. Ale radši bych trpěl.
R: Viděl jsi ošklivou stránku lidí.
MJ: Viděl jsem nejhorší ... noční můru na lidské poměry, lidskou duši. Nikdy by mě ani nenapadlo, že bežný člověk by byl schopný se tak chovat.
R: Děti ti to nikdy neudělaly, Michaele. Nikdy jsi neviděl jejich ošklivou stránku? Pokud nebyly navadeny rodiči.
MJ: Dokud se skupinka dětí nepopichuje, aby jen na sebe udělaly dojem, měly špatnou výchovu. Kdybych vychovával děti, aby dělaly věci, o kterých slyšíš v novinách, byly by to uplně jiné děti. Nenapadlo by je udělat takovou věc. Kdybych vyrůstal na Jamaice měl bych jiný akcent. Kdybych byl anglické dítě, nebyl bych ... je to všechno o prostředí. Ale genetika hraje velkou roli a učení a držení v náruči doteky a dívání se do očí a říkání „miluji tě, potřebuju tě, jsi tady, protože tě miluju“. Jako, říkám Princi a Paris, „Víte, proč jsem vám tohle koupil?“ a oni „Protože mě miluješ“ já říkám „ano, to je proč jsem to koupil.“ Musí to vědět, Kéž bych to slyšel častěji. Moje máma je skvělá. Ona je svatá, ona je opravdu svatá.

ŽENY A DŮVĚRA - LISA MARIE PRESLEY A ŽENY JEHO BRATRŮ
R: Co si myslíš o mužích, kteří jsou nevěrní svým ženám?
MJ: Nemyslím si, že je to dobře. Ale chápu to. Vím, že je to divná odpověď.
R: Vidíš, jak se do tebe ženy zamilovávají jako do mega hvězdy, takže neodsuzuješ muže, kteří jsou nevěrní, protože někdy to přičítáš ženám, které se podbízejí?
MJ: Nesoudím je, protože ženy můzou dělat některé věci, které dělají muže velmi nešťastné. Viděl jsem to na svých bratrech. Viděl jsem bratry křičet, v slzách a trhat trávu z trávníku z frustrace z jejich žen.
R: Myslíš, že hodně jejich žen zajímal více jejich úspěch než oni?
MJ: Rozhodně. Šly po penězích. To je to, proč jsem si řekl, že bych se nikdy neoženil. Vydržel jsem nejdéle. Zůstal jsem doma u rodičů dokud mi bylo 27, 28.
R: Takže byla část přitažlivosti k Lise, že měla své vlastní peníze a slávu, takže ses nemusel bát, že by s tebou byla z jiných důvodů?
MJ: Rozhodně! A nevzala si ani penny, když jsme se rozvedli. Nechtěla nic. Vydělává kolem miliónu dolarů ročně z Elvisovych prodejů a má vlastní věci. Neni tady, aby brala.
R: Takže to znamená, že byla vlastně jediná dívka na celém světě, kterou sis mohl vzít, protože i bohatá žena by si vzala tvé jméno. Potřeboval jsi někoho s penězma a jménem. Potřeboval si Presley nebo McCartney nebo tak něco.
MJ: Já vím. Lisa byla skvělá, byla dobrý člověk. Ale je težké mě připoutat. Nedokážu zůstat dlouho na jednom místě a proto nevim, jestli můžu být opravdu ženatý.
R: Chtěl jsi být otcem jejjich dětí?
MJ: Ano
R: Jsi stále v kontaktu s dětma?
MJ: Ano
R: Ale manželství je moc omezující?
MJ: Ano. Nevím, jestli mám dostatek disciplíny, protože jsem takový tulák. Mám takový život, že jsem stále v pohybu a ženy to nemají rády. Chtějí, abys byl na jednom místě, ale já musím cestovat. Byl jsem ve stejném  měste, jako mám dům a já se přihlásím do hotelu, jen abych cítil, že někam jedu. Můj dům je hned vedle. Prostě jsem pořád na nohou, cestuji.
R: Zvykl sis na to. Je to tvůj životní styl.
MJ: Miluju být na cestách, miluju to.
R: Dělá na mě dojem, že kamkoliv jdeš bereš s sebou děti. Takže jsi na cestách, ale je to jako by se tvá domácnost hýbala s tebou. Prince a Paris nejsou bez domova, protože jejich zdroj bezpečí je stále s nima. Ale co rodiny, co na to nemají zdroje a většina nemá? Nemají peníze, aby létali s dětma sem a tam. Obchodníci, kteří musí cestovat, letí ekonomickou třídou, aby si to sami mohli dovolit a nemůžou si s sebou pořád brát děti. Měli by cestovat?
MJ: Je mi líto jejich dětí. Je mi líto jejich dětí. Vždycky se ptám pilotů a stewardů, jak to dělají? Děti trpí, rozhodně, trpí tím.
R: Nedělal bys to Princi a Paris, kdyby tím trpěli. Děláš to, protože máš zdroje, je brát všude s sebou.?
MJ: Nemohl bych jim tak ublížit.
R: Chtěl bys jim najít někoho jako Rose Fine, trochu mateřský typ?
MJ: To by bylo hezké, to by bylo sladké. Pokud by osoba byla úplně jako paní Fine, která by jim četla a učila je, že nejsou rozdíly a že jsme všichni stejní lidé. Vždycky mě štípala do tváře a já nechápal proč. Říkávala, že mám krásné ruce. A já říkal „proč, nevypadají všechny stejně?“ ale teď už vím, co tím myslela, protože to dělám svým dětem. Štípu je takhle do tváře protože jsou tak sladké (směje se). Nikdy jsem nepochopil, proč mi to dělala. Pak vyrosteš a zjistíš, že je to roztomilý způsob jak říct „miluju tě“.

ZABOUCHNUTÍ A DĚTSKÉ LÁSKY
R: Co po tobě chtěla včera Cindy Crawford?
MJ: Viděl jsem Cindy z dálky několikrát, byla s jinými muži, a setkali jsme se na jiných funkcích...z dálky, Myslím, že si myslela, že tohle je její šance mě opravdu potkat. Asi mě obdivuje. Hodně lidí přichází. To co jsi viděl, nic nebylo.
R: Viděl jsi celebrity se takhle chovat, jako smečka psů. Honící někoho, kdo je slavnější, to je degradující.
MJ: Ano! Je to horší.
R: O čem s tebou mluvila?
MJ: (napodobuje ji) „Jak se máš?“ a já „mám se dobře“ „oh, jseš si jistý, že se máš dobře? Oh, já prostě miluju tvou práci a to, co deláš, jak dlouho budeš ve městě?“ řekl jsem „pracuji tady, nahrávám.“
R: Myslíš, že tam byl romantický zájem?
MJ: Yeaah. Trochu si to myslím
R: Zvala tě na rande?
MJ: Tyhle holky flirtujou ... flirtujou. Ona je pěkná.
R: Bylo to nestydaté. Bankéř, který seděl s náma u stolu mi řekl „Cindy Crawford je z blízka jen další dívka“ Já řekl „co tady dělá?“
MJ: Viděl jsi přijít Donalda Trumpa?
R: Teď je velmi zajímavý muž.
MJ: Žena, kterou jsem opravdu měl rád a respektoval byla princezna Diana
R: Proč?
MJ: Protože měla úroveň a upřímně se starala o lidi a o děti o nepříjemnosti, co se děly ve svetě. Nedělala to pro show. Líbí se mi, jak nechávala čekat své děti ve frontě na kolotoč nebo něco.
R: Můžeme říct, že tam byl romantický paprsek přitažlivosti? Nebo to nechceš říct? Chceš říct, že byla velmi zvláštní žena?
MJ: Myslel jsem, že ... byla velmi zvláštni.
R: Byla ženský typ ženy?
MJ: Velmi ženská a na úrovni. Rozhodně byla můj typ a nelíbí se mi většina dívek. Jen velmi málo žen se mi líbí a sednou. Je potřeba velmi zvláštní rys udělat mě šťastným a ona ho měla. Rozhodně.
R: Kvůli jeji lásce k dětem?
MJ: Je težké najít odraz v zrcadle. Lidé vždycky říkají, že protiklady se přitahují a taky si myslím, že je to pravda. Ale já chci někoho, kdo je hodně jako já, kdo má stejné zájmy a chce pomáhat a musí se mnou chodit do nemocnic a starat se o Gavina (Michaelův pozdější žalobce). To je to, proč jsi viděl Lisu Marii a mě při takových věcech. Taky jí to zajímalo.
R: Premýšlel jsi někdy, že bys pozval princeznu Dianu na rande?
MJ: Rozhodně !!!
R: Tak proč jsi neměl odvahu se ji zeptat?
MJ: Nikdy v životě jsem se holky nezeptal. Ony se musí zeptat ... mě :-))
R: Opravdu?
MJ: Nemůžu pozvat holku na rande.
R: A kdyby se te zeptala?
MJ: Rozhodně. Šel bych. Brooke Shields se mě zeptala pokaždé, když jsme byli spolu viděni. Pokaždé to byl její nápad. Mě se Brooke taky líbila. Hodně se mi líbila.
R: Má ráda děti?
MJ: Ano. Moje první holka, Tatum O“Neal, ona vyhrála Academy award za Paper moon.... bylo mi 16, jí 13. A já jsem byl naivní. Chtěla dělat všechno a já jsem vůbec nechtěl sex, protože jsem musel dodržovat spoustu pravidel jako svědek Jehovův. Řekl jsem „zbláznila si se?“ jedno z nich bylo, být na každého milý. Když jsem držel Tatum za ruku bylo to kouzelné, lepší než cokoliv, lepší než líbání, cokoliv. Ona, Ryan a ja jsme šli do klubu a sledovali kapelu a pod stolem mě držela za ruku a ja tál. Bylo to kouzelné. Ohňostroje uvnitř mě. Bylo to vše, co jsem potřeboval. Ale pro dnešní děti to nic neznamená. Ona vyrostla moc rychle. Nebyla nevinná a to já mám rád (tu nevinnost). Nyní Brooke Shields, byla jedna z mých životních lásek. Hodně jsme randili. Její fotky byly všude na mé zdi a zrcadle. Byl jsem s Dianou Ross na Academy Awards a ona přišla a říká „Ahoj, já jsem Brooke Shields, půjdeš na afterparty?“ řekl jsem „yeah a roztál jsem“ Bylo mi kolem 23 ... během Off the wall. Říkal jsem si „ví, že mám její fotky po celém pokoji?“ a šli jsme na party a ona říká „Zatancuješ si se mnou?“ a šli jsme na parket. Dali jsme si cisla a já byl vzhůru celou noc, točil jsem se dokola ve svém pokoji, tak šťastný. Měla úroveň. Měli jsme jeden spor, když se dostalo na vážné intimnosti a já couvnul. Lisa.... jsme stále přátelé, ale vyhýba se mi. Zrovna si změnila  číslo a nemáme teď svá aktualní.
R: Můžeš hned vidět nevinnost?
MJ: Ihned, ačkoliv je to těžší u žen, protože jsou tak uhlazené. Ale u mužů to můžu většinou říct, protože jsou více otevření, jako štěňátka, zatímco ženy jsou víc jako kočky. Víš, jako když si byl na dovolené a vrátíš se domů a štěňátko je všude kolem tebe zatimco u kočky je to jako „ Hej, nepotřebuju tě. Přijď si pro mě a zvedni si mě“ Mají postoj. Šly by za tebou i kdyby tě neviděly 3 měsíce. Ženy jsou velmi chytré. Walt Disney vždycky říkal, že jsou chytřejší než muži a vždycky zaměstnával více žen.


PŘEMÝŠLENÍ O DOKONALÉ ŽENĚ
R: Stejný princip nepřeexponování se. Poradil bys ženám ve vztazích stejnou věc? Řekl bys dnešním lidem, kteří už se spolu nudí „víš, 50 procent manželství končí rozvodem a mnoho z nich, protože žena s mužem už jsou ze sebe unaveni. Omrzeli se a nudí se. Řekl bys, že kdyby bylo více tajemství, kdyby se naučili držet v pozadí a nechat místo k objevování pro toho druhého, pak by bylo v jejich vztahu víc dobrodružství?
MJ: Yeah, Yeah. Myslím, že odcházet je dobré. Jak se říká, „Absence dělá srdce laskavější“. Naprosto v to věřím. Odcházet je velmi důležité. Nechápu, jak můžou být lidé celý den spolu a být naprosto v pohodě. Myslím, že je to sladké a krásné ...
R: Viděl jsi taková manželství?
MJ: Viděl jsem páry, ano, dělají to. Protože tvořivě musí udělat tolik věcí.
R: Takže ženy, se kterýma jsi randil, ty, co byly chytré a nevnucovaly se ti, byly ty co tě více zajímaly, ty co nebyly úplně dostupné a musel si je trošku lovit?
MJ: Ty co byly na úrovni a tiché a ne na všechen ten sex a všechny šílenosti, protože já na to nejsem.
R: To jsou ty, co tě nejvíce zajímají?
MJ: Aha. Nerozumím ve vztazích hodně věcem a nevím jestli někdy budu. Myslím, že to je to, co mě zraňuje ve vztazích protože nechápu, jak mužou lidi dělat některé věci, co dělají.
R: Podlé věci?
MJ: Podlé věci a vulgární věci s jejich těly. Nechápu to a ublížilo to mým vztahům.
R: Takže láska je pro tebe něco velmi čistého?
MJ: Velmi čistého. Některé věci mě šokují.
R: Co to bylo na Dianě, ten typ ženy, její důstojnost, druh nevinnosti? Vidíš to v lidech často, že k nim mají vztah?
MJ: Ne, nevidíme to a to je to, co miluju. Myslím, že se opravdu zajímala o lidské pocity a opravdu se pokusila udělat ze světa lepší místo. Opravdu věřím, že její srdce bylo jiné než u ostatních. Můžeš to vidět na některých fotkách, kde se dotýká těch malých dětí a ony jí sedí na klíne a ona je drží. To není falešné. Můžeš to vidět. Když vidíš vycházet královnu a má ty rukavice a mává z dálky, můžeš vidět srdce. Můžeš to vidět. Strč si peníze tam, kde máš ústa a běž do těch chatrčí a běž do těch příkopů (kanálů) sedni si s nimi a přespi tam. To dělávám, to je to, co dělám. Pamatuješ, jak jsi řekl, že si mě viděl na fotce v nějaké chatrči, v chatrči nejaké paní. Chodím tam a dotýkám se lidí a vidím je.
R: Když jsi na schůzce, jsi schopný rozpoznat, kdo je namyšlenej obchodník, manipuluje, lže, za jakoukoliv cenu, a ty, co jsou čistí, více nevinní, se kterými chceš obchodovat? Vidíš to hned? Nebo naopak koukáš dětskýma očima a vidíš dobro v každém, což je to, proč někdy narazíš na lidi, kteří nejsou nejhodnější?
MJ: To je taky pravda. Funguje to oběma způsoby, ale můžeš to detekovat a cítit v jiném člověku. V obchodě s vinylama v LA pracuje človek a musí mu být kolem padesátky a má duši jedenáctiletého chlapce. Vždycky na něj zírám a on na mě a je mezi náma něco jako telepatie. Mluví jako dítě a jak hýbe očima. Říkám si „to je zajímavé“ Rád bych ho lépe poznal a zjistil, co to je. Myslím to vážně. Je to úžasné. Cítím to rozhodně v dětech, samozřejmě. Navazuje to na to a děti to můžou říct.
R: Je to skoro jako úleva. Je tu někdo, kdo mi rozumí?
MJ: Yeah. Jejich oči se rozzáří když přijdeš a chtějí si hrát a cítí to.
R: Michaele, nikdy si nepotkal takovou ženu, která by milovala stejné věci, která by si s tebou zahrála na schovávanou, která by milovala, hrát s tebou bitvy s balónky?
MJ: Jestě ne. Ty, co jsem měl žárlí na děti. Všechny z nich. Začnou žárlit na své vlastní děti a začnou s nimi soutěžit, to mě dost štve.
R: Teoreticky, kdyby si byl Adam v zahrádach Edenu a našel jsi takovou Evu, byla by to tvá idealní žena?
MJ: Rozhodně. Nenašel jsem ženu, co by si chtěla hrát ... myslím, že víc mužů je na flákání se. I když jsou mnohem starší, třicátníci, a žena přijde a řekne „Co to děláš? Nedělej to. Zbláznil si se?“ a ten chlápek řekne „co, my se jen bavíme?“
R: Ženy skoro cítí, že je to nedospělé když se tak chovají, ne?
MJ: Ano, ale když se podíváš do historie, nikdy neuvídiš ženu jako skutečného masového vraha.
R: Ano, ale ony si nehrají jako muži.
MJ: Já vím, že ne.
R: I v ranném věku si hrají s panenkama a dělají svatbu pro Barbie a Kena. Jinými slovy kvintesencni věc je, že když kluci po sobě střílí, holky říkají „nedělejte to“ I tam chtějí být starší. Je to skoro proti jejich  pohlaví. Našel jsi někdy dívky, co by měly rády kanadské žertíky jako ty? Našel jsi ženu, která by sbírala komixy?
MJ: Je to rarita. Kdybych takovou našel, zblázním se. Zvlášť pokud by měla ty vlastnosti a byla krásná uvnitř. To by byl pro mě běh domů. To je to, proč kluci chodí ven. Protože to můžou dělat.
R: Když myslíme na matky a otce, mámy jsou velmi dobré na domací úkoly a výživu. Ale hraní je to, co dělají otcové. Lehnou si na zem, zašpiní se, perou se, staví s něma hrad z písku. Není to zajímavé? Tvoří to nerovnováhu v obsahu knihy. Na druhou stranu jsou to dívky, které se ve škole vysmívají chlapcům, že jsou nevyspělí. „podívejte na ty kluky, podívejte, jak se chovají“ Možná by se potřebovaly ženy naučit umění hravosti stejně jako muži.
MJ: Myslíš, že to mají v sobě zapuštěné biologicky? Biologicky, jako plemeno, nemyslíš, že ženy jsou prostě jiný druh?
R: Rozhodně jsou jiné, ale otázka je „Proč si nechtějí hrát?“ Vtipné na tom je tohle: Když si hrajou je, když flirtujou. Jinými slovy, když je honíš po pokoji a je v tom něco romantického budou s tebou běhat, smát se a chichotat. Ale jen, když je to romantické. Nedělají to mezi sebou. Nevidíš dvě holky běhající po pokoji, hrající na schovávanou, nebo, že se mezi sebou perou, kromě toho když jde o kluka. Hodně fanynek, které zajímáš, by udělaly všechny tyhle věci, jen aby jsi byl šťastný. Ale nevíš, jestli to dělaly, protože je to opravdu bavilo. Zdá se, že jen romantika dělá ženy hravé. Když se zamýšlíš nad Billem  Clintonem, nemyslíš, že je dost hravý? Chodí do McDonaldu a běhá a ...
MJ: Jezdí na kole po Bílém domě. Viděl jsi to? Jel na kole po bílém domě, aby se dostal na další schůzku. Skvělá fotka je ve Vanity Fair. Umíš si představit Hilary, že by to dělala? Ne, ani za milion let. Umím si představit malé holky, které by se připojily. Holky, co jsou uličnice.
R: Dobrá, když jsou uličnice. Ale jak jsou starší, hraji si pořád stejně?
MJ: Myslíš, že je to v jejich srdcích, že jsou prostě sami sebou a důstojné?
R: Na co se ženy těší víc než na cokoliv ... až se zamilují. Netěší se stejně na hraní. Ale jakmile jsou jednou zamilované, beztarostná hravost končí.
MJ: Já si musím hrát
R: Je rozdíl v tom, jaký vztah k tobě mají mužští a ženští fanoušci?
MJ: Někdy. Ale dnes zjištuji, a je to to pravda, dnešní kluci se opravdu mění a viděl jsem, jak se to stávalo za mou kariéru. Kluci na mě křičí se stejným obdivem jako ženy v mnoha zemích. Nestydí se. Křičí „Miluju tě“. Máme kluky, co nás honí kolem.
R: Ale fanatici jsou ženy.
MJ: Yeah, ony jsou věrné, ženy. Vždy byly věrné. Jsou to aktivistky. Budou se s tebou za mě hádat :-D
 
OSAMĚLOST, TOUHA PO DĚTECH, A MYŠLENKY LMP NA DRUHOU ŠANCI
R: Nech mě se zeptat na osamělost. Takže kamkoliv cestuješ ty, díky bohu, máš doprovod. Lidi, se kterými jsi už dlouho, Frank a Skip (Michaelův bodyguard velmi příjemný a slušný člověk z New Orleans) Ale pořd to není jako mít manželku nebo něco. Býváš osamělý? Nebo se toho v tvém životě děje tolik, že se to nestává?
MJ: Jako osamělý kvůli ženě? kvůli kamarádovi? jako tak?
R: Yeah
MJ: Prošel jsem dvěma težkými rozvody a zrovna jsem se dostal z toho druhého. I když jsem byl ženatý s těma ženama chodil jsem do postele s trápením, s pláčem.Trápil jsem se. Plakal jsem včera večer, když jsem šel spát a nespal jsem dobře. A pláču, Shmuley, protože cítím tohle.... a nezkouším, říkám ti nejupřímnější pravdu a jestli mi nevěříš zeptej se Franka. Frank věděl, jak jsem se trápil. Prostě jsem cítil všechnu bolest dětí, co trpí, a hrozně to bolelo. To je, proč se snažím dostat ke každému dítěti, o kterém vím, že má bolesti, od (Michael zmiňuje holčičku, co bojuje s rakovinou a potkal ji u nás doma) po Gavina /Michaelův pozdější žalobce) Snažil jsem se volat, vytáčet a probudil jsem se a první věc, první osoba, které jsem zavolal bylo k té malé holčiče a ona už byla mrtvá, Zranilo mě to. Ale myslím, že je to odkud vychází má pravá láska Shmuley. Když můžu pomoct takto, jsem v pořádku a nepotřebuju  romantickou lásku. Víš, když potkám někde nejakou holku a myslím, že je hezká, tak je to fajn. Myslím tím - půjdu na rande nebo tak. Na tom není nic špatného. Jenifer Lopez vypadala jednou velmi dobře, byl jsem v šoku, protože jsem si nikdy nemyslel ... že vypadá dobře (Michael se směje, jak to říká)
R: Vzdal si, že by ti ženy rozuměly. Trváš na tom, že děti ti lépe rozumějí?
MJ: Není lehké se mnou žít jako manželka. Nejsem jednoduchý a vím, že nejsem. Protože dávám všechen svůj čas někomu jinému. Dávám ho dětem, někomu nemocnému, muzice. A ženy chtějí být středem. A pamatuju, jak mi Lisa Marie říkala „nejsem kus nábytku, nejsem kus nábytku prostě nemůžeš ...“ a já říkal „nechci, abys byla kus nábytku“ víš a volaly nějaké nemocné holčičky a ona se  naštvavala a zavěšovala telefony. A víš, já cítím, že je to moje mise, Shumley. Musím to dělat.
R: A co kdybys našel ženu, která je tak jemná, užasně něžná?
MJ: Jako Matka Tereza nebo princezna Diana nebo... to by bylo skvělé. To by bylo dokonalé.
R: Bylo by to lepší, než to dělat sám?
MJ: Rozhodně a Lisa byla dobrá na chození po nemocnicích. Oni přivazovali miminka k postelím nebo zamykali. My je jdeme odemknout ... jdeme a osvobodíme všechny ty deti. Nesnášel jsem to a ona, ona se mnou objevila spoustu nespravedlnosti. Země jako Rumunsko a Praha, Československo a všechny tyhle, Rusko. Měl bys vidět, co dělají těm dětem v těchto ... byl bys šokován. Přivážujou je ke zdem jakoby byly zvířata a jsou nazí a spali ve sve moči a výkalech. Je to tak smutné, udělalo se mi z toho zle. Takže jsme přivezli oblečení a hračky a jen lásku a lásku. Miluju je a každý den jsem se vracel je navštěvovat, objímal je a chtěl jsem si vzít všechny do Neverlandu.
R: Když se z tebe začínala stávat dětská hvězda, všiml sis, že ti uniká dětství? Vyhrál jsi soutěž v osmi letech. V roce 1964 jsi byl vybrán hlavním zpěvákem kapely. Byl jsi z toho vzrušený nebo ses bál? Myslíval sis „kam to všechno směřuje?“
MJ: Nemyslel jsem na to. Nemyslel jsem na budoucnost. Bral jsem každý den jak přišel. Věděl jsem, že chci být hvězda. Chtěl jsem dělat věci a dělat lidi šťastnými.
R: Věděl si za jakou to bude cenu vůči tvému dětství?
MJ: Rozhodně ne, rozhodně ne.
MICHAEL DO TELEFONU: Řekni klukům, ať nechají hudbu k nim promluvit ne jako na to hned skočit. Několikrát si to poslechni a nech melodii ať se sama vytvoří. Tak je to, ať nechají muziku k nim promlouvat. Dobře? Nashledanou.
R: Je tvůj sen, že jednou všechny ty děti přijedou a budou žít v Neverlandu a budou žít šťastně?
MJ: Ano.
R: A kdybys měl zdroje opravdu by si ...
MJ: Udělal bych to, Shmuley. Udělal bych to. Miloval bych to.
R: Lisa Marie byla dobrá alespoň na návštěvy. Takže neměla problém jít a dělat nějaké soucitné věci, jako dávat těm dětem lásku a pocit vyjímečnosti?
MJ: Neměla s tím problém, ale ona a já jsme měli pár velkých neshod, protože je velmi majetnická na své děti. Její děti byly (její hlavní zájem) ... a já řekl „ne, všechny děti jsou naše děti“ a ona to nikdy neměla ráda, když jsem to říkal. Byla na mě hrozně naštvaná. Plus jsme měli jednu hádku, když v Londýně dva malincí kluci a jedno další ditě zabili jiné dítě a já se je chystal navštívit, protože královna jim udělalila trest jako dospělým. Byli to 10 a 11 letí chlapci a já se je chystal do vězení navštívit. Ona řekla „Ty idiote! Pravě je odmeňuješ za to, co udělali“ Já řekl „Jak si to troufáš říct? Vsadím se, že kdybys se dozvědela o jejich životě, zjistila bys, že neměli kolem sebe rodiče, žádnou lásku, nikoho, kdo by je držel, díval se jim do očí a řekl miluju tě, zaslouží si to a i když dostanou doživotí, chci jen říct, miluji tě a držet je“ ona řekla „No mýlíš se“ a já „ne, ty se mýlíš“. Pak vyšla na povrch informace, že pocházeli z rozvrácené rodiny a nikdo se o ně nestaral. Jejich jedinou chůvou byly filmy jako Chuckie s bodáním a zabíjením. A to je, jak se k tomu stali předurčeni.
R: Přiznala, že si měl pravdu?
MJ: Ne, Myslí si, že odměňuji zlé děti.
R: Chtěla, aby jsi byl otcem jejich dětí?
MJ: No, na to se jí jednou ptali. Ptali se jí v televizi a ona řekla „Ne, oni mají otce, jejich otec je Keogh“ ten druhej chlápek. Ale já jsem byl hrozně hodnej na její děti. Každý den jsem jim něco nosil a oni na mě čekali v okně a objímali mě. Miluju je. Moc mi chybí.
R: Zvykla si na život v Neverlandu, nebo to bylo pro ni moc izolované?
MJ: Lisa nebydlela v Neverlandu. Navštěvovali jsme Neverland tak... Bydlel jsem u ní ve měste a jednou za čas jsme jezdili do Neverlandu, bylo to jako velká víkendová zábava.
R: A jejim dětem se to líbilo?
MJ: Děláš si srandu? Byly jako v nebi.
R: A byl jsi šťastný, že jim to můžeš ukázat?
MJ: Mm hmm.
R:Mělo to pro tebe hned větší význam, když jsi měl rodinu, které jsi to mohl ukázat?
MJ: Ano, ano. Je to místo pro rodiny, spojit je dohromady. spojovat lidi skrze lásku a zábavu a přírodu. Sbližuje rodiny, Neverland. Je to uzdravující.
R: Když jsi si tak zidealizoval rodinu, bylo to těžké, když sis později musel projít rozvodem?
MJ: Kterým?
R: S Lisou
MJ: Zda to bylo pro mě těžké?
R: Viděl jsi to napsané na zdi? Že jste rozdílní? Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo 8. Takže já si opravdu, opravdu romantizoval manželství.
MJ: Opravdu?
R: Oh fenomenálně. To je, o čem jsou mé všechny knihy, o manželství. Protože jsem se nemohl vyrovnat ...
MJ: Takže věříš na manželství a tohle všechno? Miluješ manželství.
R: To je to, v co věřím na světě nejvíc. Věřím v rodinu, opravdu.
MJ: Já taky, Shmuley.
R: To je, co jsem neměl. Dokonce jsem o tobě napsal v jedné z knih v souvislosti s manželstvím, ačkoliv to bylo předtím, než jsme se potkali. Byla to hlavní pointa. Kapitola jedna, úplně první kapitola. Jak to začíná? „V srdci našich životů je silné a mocné tajemství. Michael Jackson vystupuje z letadla a třicet tisíc fanoušků čeká na jeho přílet. Připadá si čarovně vyjímečně. Všichni vzrušeně vykřikují jeho jméno. Vzali si volno z práce, aby ho po příletu přivítali. Ale potom ze stejného letadla vystoupí pan Jones. Na něj nečekají tisíce fanoušků. Ve skutečnosti jen jedna žena, paní Jonesová, která na něj čekala. Ale zatímco každý prochází kolem, i když Michael Jackson projde kolem, všechny je ignoruje. Pro ní je pan Jones mnohem důležitější, více vzrušující než největší světová popová hvězda“ Použil jsem tě jako příklad, jak manželství udělá z jednoho človeka celebritu. Jinými slovy, pro moji ženu jsem celebrita. Čeká na mě až přijdu domů a má moje fotky na zdi, víš? Cítíš se vyjímečný pro tu osobu. A v životě to, co potřebuješ, je jeden opravdový fanoušek.
MJ: To je pravda.
R: A tajemství života je, že nepotřebuješ třicet tisíc, sto tisíc. Ty to maš, Michaele. Ale můžeš spočítat na jedne ruce lidi, co to mají. Ale myšlenka manželství je, že máš jednoho fanouška. Jednoho velkého fanouška, pro kterého jsi na prvním místě. A to je vše, co potřebuješ. Jeden upřímný a milující fanoušek, který tě miluje takového, jaký jsi, radši než desítky tisíc lidí, co tě milují za to, co děláš. To byla první myšlenka v nejdůležitější knize, co jsem napsal, Kosher sex.
MJ: To je krásné Shmuley. Děkuji ti.
R: Nevěděl jsem, že se někdy potkáme, ale mluvil jsem o tomhle. Tvé jméno jsem použil na každé přednášce po svetě, jinými slovy, moje celá pointa byla, že se jedna osoba cítí jako hvězda stejně jako Michael Jackson.
MJ: To je krásné.
R: Ale jsem velký věřící v manželství. Takže, když se tvoje manželství s Lisou začalo rozpadat, bylo to velmi těžké? Tvoje idealizování rodiny, vše, co jsi chtěl založit si rodinu, zvlášť protože jsi věděl...
MJ: Já jsem chtěl děti a ona nechtěla.
R: Cítila, že má svoje děti.
MJ: Yeah, a ona mi slíbila, než jsme se vzali, že úplně první věc, co uděláme, že si pořídíme děti. Takže jsem měl zlomené srdce a chodil dokola a držel jsem panenky a plakal jsem, tak moc jsem chtěl děti. Takže jsem byl predurčený nemít děti. Zklamalo mě, že nemohla dodržet slib, co mi dala, viš? Po rozvodu  pořád někam chodila se mnou. Mám všechny ty dopisy kde je „ Dám ti devět děí, cokoliv budeš chtít“ a samozřejmě média neznají všechny ty historky a ona to zkoušela měsíce a já se prostě stal v ten okamžik tvrdohlavý. Zavřel jsem svou mysl nad celou věcí.
R: Takže si myslela, že se dáte zase dohromady?
MJ: Uh huh
R: Ale děti byly hlavní, hlavní problém?
MJ: Samozřejmě
R: Ona měla svoje děti a bylo.
MJ: Ona měla svoje děti a já chtěl, abychom se cítili jako jedna velká rodina a měli jich víc. Jen. ... můj sen je mít devět nebo deset dětí, to je, co chci.
R: Jsi stále velmi mladý, myslíš, že se to stane?
MJ: Yeah
R: Pak to ale znamená znovu se oženit.
MJ: Yeah
R: Rád to uděláš?
MJ: Uh huh ... nebo adoptuju.
R: Je možné, Michaele, že přitahuješ špatný typ žen, protože jsi celebrita?
MJ: Je to těžké. To je, proč je to těžké, je to pro mě těžké, Není jednoduché být ženatý jako celebrita.
R: Myslíš, že si můžeš vzít jen celebritu, protože tě nepotřebují tak moc?
MJ: To dle mého názoru pomáhá. A oni chápou, čím si procházíš. Byly tam.
R: Pomůžou ti, ze správného důvodu?
MJ: Yeah, nejde jim o to, víš, co jsi vydělal nebo, víš? (zpívá) „Thats what you are ...“ (vyhrál za to Grammy)
R: Pravda, pravda


MŮŽOU NÁS DĚTI NAUČIT LÁSCE?
R: Myslíš, že nás děti můžou naučit lásce?
MJ: Ano, na různé způsoby, protože jsou tak laskavé. Mohou nás naučit jejich laskavosti a čisté nevinnosti. To je, proč je tak miluju. Říkal jsem jednou Frankovi „Franku, já jsem zamilovaný do nevinnosti, to je, co miluji. To je, proč tak miluji děti“ Bůh je nevinnost. Být tak nevinný a dosahovat věcí s takovým sladkým pohledem na život, s opravdu jen sladkým.... Když se děti procházejí kolem domu a ty se zeptáš „co děláte?“a oni „nevím, hrajeme si“ to je tak hezké, miluju to. To je, proč na obraze (co má Michael na zdi v Neverlandu si hrají stovky dětí) jedno dítě křičí do větru, protože se prostě cítí tak dobře. Prostě křičí, aby křičel. Miluju to. Romantika. Romantika.
R: Skoro tak, jako veří na lásku, nebojí se, že si ublíží. Lidé se dnes bojí milovat.
MJ: Jsou láska a romantika odlišné věci? To je, proč bývám zmatený. Vidím romantiku jako něco, po čem se moc touží.
R: Vidíš romantiku, jako chtějí v Hollywoodských filmech?
MJ: Ano, Velmi.
R: Děti jsou trochu romantické. Zažívají romantiku ve školce.
MJ: Myslíš jako zabuchnutí do jiného dítěte?
R: Ano
MJ: Ano, dělají to. Můžou tě naučit být milující a sladký tak, že pravděpodobně...dávají šanci každému a já učím Prince a Paris, aby milovali každého.

ELIZABETH TAYLOR: ZVLÁŠTNÍ POUTO
MJ: Elizabeth je velmi dětinská. Když řekne „nechci tohle dělat“  tak nic nenaděláš. Když vyšel film život brouka, donutila mě si zorganizovat rozvrh, abychom se na tu pohádku mohli jít podívat. Takže jsme museli jít do veřejného kina asi okolo 1:00. Nutí mě chodit každý čtvrtek, protože říká, že jsem moc  samotář. Každý je v práci, takže tam nikdo není a nikdy neplatíme... přicházíme bez ničeho a oni vždycky říkají „oh, můj bože Elizabeth Taylor a Michael Jackson“. Dostaneme zadarmo popcorn, všechno. Moc se jí líbil Život brouka a miluje Neverland. Chodí na kolotoč a ruské kolo, ale ne na adrenalinové atrakce. Má i jiné dětské vlastnosti. Naši otcové si byli velmi podobní, tvrdí, težcí, brutální. Je hravá a mladistvá a veselá a najde si důvod zasmát a zahihňat se, i když má bolesti. Je vždy připravena si zahrát hru nebo si zaplavat. Je moc hodná na děti. Miluje hračky a kreslené filmy. Spoustu jsem se toho od ní naučil. Vypráví mi o Jamesu Deanovi a Clarku Gablovi a Spencerovi Tracey a Montgomery Cliftovi, protože natáčela s těmito lidmi. Říká mi jací jsou doopravdy, kteří byli hodní lidé a kteří ne. Byli jsme v Singapuru - byla se mnou po většinu Dangerous turné- a rozhodli jsme se, že chceme jit do zoo. A vyšli jsme si, měli jsme soukromou prohlídku a bavili jsme se. Je kmotrou Paris a Prince a Mac je jejich kmotr. Prostě si uchovala vlastnosti té malé holčičky. Té, co vidíte v „Jane Eyre“ a „Lassie come home“. stále to tam je. V jejich očích. Má tuhle záři jako dítě. Je to tak sladké. Ale Shirley taky. Říká „ty to chápeš, že?, jsi jeden z nás“ Elizabeth a já jsme jako bratr a sestra, matka a syn, milenci...je  to potpourri...je to něco zvláštního. Vždycky si fňukáme do telefonu...“ potřebuju tě ...“ „Oh, taky tě potřebuju“. Můžeme si povídat o čemkoliv. Vždy byla moje nejvěrnější kamarádka. Říká, že mě zbožňuje a udělala by pro mě  cokoliv. Řekla, že Hollywood musí pro nás dva napsat film. Musíme prostě udělat něco dohromady.
R: Žárlíš, když randí s jinýma chlapama? Vdávala se na tvém dvorku.
MJ: Jestli žárlím? Ano a ne. Vím, že kdybychom někdy udělali cokoliv romantického, tisk by byl tak zlý a ohavný a říkal by nám „divný pár“. Obrátilo by se to v cirkus a to je ta bolest. Víš, někdy ji tlačím na vozíku, když nemůže chodit. Nic jim do toho není, co mezi náma je. Já musím být s lidma, jako jsem já. Nějaký rapper mi řekne „pojďme si povyrazit, pojďme do klubu“ a já řeknu „co? pojďme si vyrazit? to si nemyslím“ tyhle ty věci nejsou party pro mě. Na tom turné mě krmila, protože jsem nejedl. Když jsem velmi rozrušený, tak přestanu jíst, někdy až dokud neupadnu do bezvědomí. (Michael byl v té době nařčen z obtěžování Chandlera, proto byl tak rozrušen). Vzala lžici, otevřela mi pusu a donutila mě jíst. Řekla mi, že mě nenecha jít bez ní a doktori jí radili, aby nešla. Jela do Thajska a doprovázela mě celé turné až do Londýna. Skončil jsem u Eltona Johna a on byl moc sladký jak mě schoval. Je jeden z nejsladších lidí, co můžete potkat na této planetě. On a já jsme se postarali o Ryana Whita, o všechny jeho léčebné výlohy. Pak mi to začali dávat nitrožilně. Procházím těmihle vážnými krizemi s jídlem, kdybych mohl týdny nejíst. Beru věci, abych si udržel váhu. Co mi  vadí, že musím mít na talíři něco, co bylo živé a teď je mrtvé. Chci být vegetarián, ale musím jíst kuřata a ryby.

MICHAEL A SHIRLEY TEMPLE BLACK: SPŘÍZNĚNÉ DUŠE ČÁST 1
R: Mluvíme o Shirley Temple. Řekla ti, že v tobě našla spřízněnou duši protože jste oba dětské hvězdy?
MJ: Rozhodně
R: Takže jsi s ní domluvil sraz?
MJ: No, její dobrý kamarád je i můj kamarád. znám ho 25 let a on je takový blázen. Ale stala se z něj velmi vlivná osobnost, produkuje hodně show a dělá všechny události a je skvělý. Takže jsem tam šel s ním. Chodili jsme hodně do rekvizitárny, protože já miluju filmové rekvizity. Každý den jsem tam byl v převleku, ale myslím, že všichni věděli, že jsem to já. Ale byla to sranda. Bylo to fajn s Shirley Temple.
R: Jak dlouho jsi s ní byl?
MJ: Pár hodin. Šel jsem k ní domů. Když jsem odcházel, cítil jsem se jako pokřtěný, opravdu. Nevěděl jsem, že se s pláčem zhroutím, když ji uvidím a prostě jsem se zhroutil. Řekl jsem „nevíš, jak jsi mi zachránila život“. ona „co tím myslíš?“ já řekl „tolikrát jsem byl v koncích a cítil se na odhození ručníku do ringu a jen jsem se podíval na tvou fotku, cítil jsem naději, že to můžu přežít“ ona řekla „opravdu?“ a já řekl „yeah“. Měl jsem chlápka, co se mnou cestoval. Jeho práce byla vyzdobit hotelový pokoj obrazky Shirley, než jsem tam dorazil. Dělal jsem to několik let. Takže když jsem vešel do pokoje, viděl jsem ji. Měl jsem ji na zrcadle v zákulisí. Měla takovou radost. Řekla „Mám tě ráda, chci abychom si byli blíž. Chci, abys mi zavolal, chápeš?“ podívala se na mě „promiň, že jsem vyrostla“ já „není se za co omlouvat, protože já vím jaké to je, byl jsem tam“ Jednou jsem byl na letišti a tohle nezapomenu do konce života - a byla tam paní a říká: „Oh Jackson 5, oh můj bože“! Kde je malý Michael? Kde je malý Michael?“ a já: „tady jsem“ a ona „Urhhhhg! co se stalo?“ chtějí, abys zůstal mladý a maličký navždy. Prochazíš tím bolestivým stádiem a oni chtěji, abys zůstal malým. Ona to měla blbé, protože to pro ni byl konec filmové kariéry. Ale já přešel na jiné věci. Většina dětských hvězd začne být  sebedestruktivních. Zničí se tím tlakem.
R: Jakým tlakem?
MJ: Tlakem, že byli tak milováni a dosáhli věku, kdy je studia už nechtějí. Veřejnost už je nepoznává. Jsou minulost. Hodně z nich nepřežije 18 nebo 19, nebo ve dvaceti ... to je pravda jako všechny děti „našeho gangu“. Bobby Driscoll, který hrál „so dear to my heart, song of the south“ zemřel v 18.
R: Diskutovali jste o tom?
MJ: Ano, diskutovali.
R: Jak přešla ze stavu být velká hvězda po stárnutí a už nebýt ta roztomilá?
MJ: Řekla, že byla velmi silná a bylo to velmi těžké a hodně plakala. A ty se hodně napláčeš. Já se sakra hodně naplakal. Ona byla opravdu silná a je to težké. Píše další knihu. Jednu už napsala. Dělá další. První se jmenovala „dětská hvězda“. Nečetl jsem to, ještě na to nejsem připravený.
R: Cítíš, že ona je jeden z mála lidí, kdo ti rozumí, protože jste oba neměli dětství?
MJ: Zeptal jsem se „líbilo se ti to?“ ona řekla, že jo a já, že jsem to taky miloval. Miloval jsem být na pódiu a vystupovat, ale jsou i tací jako Judy Garland, kteří k tomu byli dotlačeni, kteří to nechtěli. Elizabeth tím prošla. Prošla si peklem a nazpět a byla detská hvězda a to je, proč si tak moc rozumíme. Opravdu si rozumíme.
R: Jsou všechny dětské hvězdy jako ty? Všechny mají rády děti?
MJ: Všechny mají rády děti. Mají kolem sebe ty věci na hraní a chovají se jako děti, protože nikdy nedostali šanci být děti. Všichni mají doma tyhle zábavné věci a nikdo tomu nerozumí. Nikdy o tom nevyšla kniha, protože je nás jen pár, kdo to zvládli a můžou o tom mluvit. Není to jednoduché ... opravdu to není jednoduché.
R: Takže se v její přítomnosti cítíš jistý? Řekl jsi, že ses cítil pokřtěn. Cítíš se obnovený v její společnosti?
MJ: Mmmmmm, yeah (Michael začíná plakat) Já nevím, jestli mi rozumíš.
R: Abych byl upřímný úplně ne, ale chtěl bych.
MJ: Opravdu mi nerozumíš?
R: Pokoušel jsem se. Jen mi vysvětli odkud vychází ta bolest? Můžeš to vysvětlit, nebo když jsi s Shirley, tak nemusíš. Ona prostě rozumí?
MJ: Je to jako telepatie. Cítíš toho druhého mluvit a díváš se do očí a cítíš se navzájem. Zvedneš to a detekuješ tak rychle. Je to jako tichá komunikace. Opravdu to tak je. A věděl jsem to, hned jak jsem ji uviděl . Stejně je to s Elizabeth.
R: Co je zdroj tvé bolesti Michaele? Když se takhle zhroutíš, co bolí?
MJ: Co bolí je to, že se to všechno stalo tak rychle a čas tak utekl. Cítíš, že jsi promeškal spoustu věcí. Nic z toho bych nezměnil. Ale bolest vychází z faktu, že jsi ve skutečnosti ani neměl šanci udělat důležité … prostě věci a to bolí. Jednoduché maličkosti, jako ty neznáš ... Nikdy jsem neměl narozeniny, vánoce, přespávání u kamarádů nebo něco z těch jednoduchých zábavných věcí. Nebo jít do supermarketu a jen si něco dát do košíku, víš prostě takové běžné věci, jako jít do společnosti a být normální.
R: Takže celý svět touží být před sto tisícem lidí na koncertě a ty toužíš po maličkostech, co dělají všichni ostatní?
MJ: To je, proč když se přátelím s lidmi, většinou to nejsou celebrity, je to vetšinou nějaká prostá rodina někde. Chci vědět, jaký mají život. To je, proč jsem spal v té chýši v Číně nebo nějakých hliněných domech v Jižní Americe. Chci vědět, jaké to je. Spal jsem na šílených místech, kde mi lidi říkají „zbláznil jsi se?“ a já odpovídam „ne, chci vědět, jaké to je“.
R: Co cítíš, že jsi ztratil? Cítíš, že jsi ztratil něco podstatného pro život? Je to jakože ve svém dětství můžeš být milován, aniž bys si to musel dokazovat. Je to to, co ti chybí? Že jsi vždycky musel pracovat, byl jsi hodnocen, souzen, sledován. Byl jsi věc zájmu?
MJ: Ano a ty se unavíš a zeslabuje mě to. Nemůžeš jít někam, kde nezmanipulujou,
co uděláš nebo řekneš, to mi hrozně vadí, a ty nejsi vůbec jako ta osoba, o které píšou, vůbec.
Říkat „Whacko“ to není hezké. Lidé si myslí, že je s tebou něco špatně, protože si to vymysleji. Vůbec nejsem takový. Jsem opak.

MICHAEL A SHIRLEY TEMPLE BLACK: SPŘÍZNĚNÉ DUŠE ...   ČÁST 2
R: Někdo kdysi řekl, že podstata osamělosti je pocit, že ti nikdo nerozumí. Jsi na tom svém místě osamělý právě z tohoto důvodu?
MJ: Ano, samozřejmě.
R: Jsi tam sám a cítíš se dojatý, když jsi s někým jako Shirley Temple, protože ona je taky na tom osamělém místě?
MJ: Ano, ona to chápe. A můžeš s ní mluvit. Je těžké, aby to jiní lidé pochopili, protože tam nebyli. Musíte si to zažít, dotknout se toho, abyste vědeli, jaké to skutečně je.
R: Zachovala si Shirley Temple své dětské vlstnosti? Nebo jsi jí to naučil?
MJ: Bylo to tam, přišla ke dveřím v zastěře. Vařila v kuchyni a když jsme se najedli, držela mě na stole za ruku, jako by vědela, co má dělat, víš? Potom jsme sedeli u stolu a povídali si, jen jsme seděli a povídali. Koukal jsem se na ty úžasné obrázky. Měla v knihovně fotky ze všech filmů a byly to originály fotografa Hurrella, nejlepšího fotografa a ty si procházíš tyto věci a je to báječné. Má každý kostým který kdy měla ve filmu. Má všechno. Slíbil jsem ji, že udělám muzeum pro dětské hvězdy a ona mi dá všechny ty věci a já seženu další věci a bude to pocta pro dětské hvězdy. Lidé neví, co se jim stalo.  Nemyslím, že lidé vědí, že Bobby Driscoll byl rok nezvěstný a nikdo ho nepoznal. Jeho vlastní rodina nevěděla, že byl v bezejmenném hrobě po předávkování heroinem. On byl Disneyho velikán, hlas Petra Pana. Hrál v „So dear to my heart“. Vyhrál Academy award za „the window“ a „song of the south“. Já jen vidím ty děti a můzu se do nich vcítit.
R: Chystáš se ji znovu navštívit?
MJ: Oh Ano. Chystám se ji pozvat na Neverland. Řekla mi, ať nezapomenu pozdravit Elizabeth. Pořád se na ni ptá.
R: Znají se?
MJ: Párkrát se viděly a byly spolu. Ale řekl jsem to dnes Elizabeth a ona řekla „Ohh musíš ji ode mě pozdravovat“ řekl jsem Elizabeth, že jsem tam strávil víkend a ona řekla „opravdu?“ a byla překvapena, že jsem tam byl. Bylo to skvělé.
R: Co na Shirley Temple tě tak dojímá a myslíš, že každá malá holčička může mít v sobě trochu Shirley Temple?
MJ: Jeji nevinnost, jak mi pomohla, když jsem byl smutný. Nebyl to ani tak její tanec a zpěv, ale že byla. Byla dar, aby se lidé cítili dobře. Všechny děti to mají, ale človeče, ona je tak andelská a může to být ve filmu nebo na obrázku a cítím se dobře. Mám její obrázky v pokoji. Dělá mě to šťastným.
R: Byla stále ta malá holčička? Byla jako ty? Zanechala si dětskou nevinnost, nebo jsi to z ní vytáhnul?
MJ: Pořád to tam je. Ona je sladká.
R: Kolik lidí, co potkáváš jsou tací? Je to realistické? Scházíš se s hodně dospělými, kolem kterých můžeš být bezbranný a u kterých nepotřebuješ své bodyguardy nebo se cítit vystrašený?
MJ: Velmi málo.
R: Jsou to lidé jako Elizabeth, dětské hvězdy. Lidé kteří neměli dětství, tráví své životy pokoušením se ho znovu nabýt a to je, co je dělá dětinskými?
MJ: Yeah a někteří lidé to mají prostě od přírody. Hodně kreativních lidí to má a to měli skvelé dětství. Setkal jsem se s nimi a pracoval s nimi, jako režiséři a spisovatelé, a je to jako bychom byli všichni stejní. Sbíráme stejné věci, fascinují nás stejné věci. Když jdu k Georgovi Lucasovi všechny věci, co sbírá, sbírám taky. Steven Spielberg taky sbírá stejné věci jako já. Jsou to prostě věci od starých kartiček ze zvýkaček, nebo časopisy ... po originální obrazy Normana Rockwella. Byl jsem dneska u Steva doma a on má nejkrásnější obraz od Normana Rockwella. Je tak velký a nádherný.

PROČ ZŮSTAL MICHAEL DÍTĚTEM
R: Když lidé použijí výraz dospělý, může to znamenat zralý, vyvážený, vzdělaný. Může to znamenat trpělivý. Ale má to i negativní stránky, ke kterým chci, aby ses vyjádřil. Může to znamenat být cynický, nedůvěřivý, intrikující, manipulativní, koruptivní, odsuzující, vyděšený. Řekni mi nějaké negativní věci, co se dospěli učí, když vyrostou?
MJ: Oni mají prostě tolik problémů, dospělí. Byli podmíněny myšlenkami a pocity jiných lidí. To je, proč nedůvěřují většině psů. Není to psem. Je to, protože lidé si vštěpují to, čemu věří a všechna jejich zlost a frustrace je zapuštěna do toho psa a stává se zlý a šílený. A já nevím, jaký obsah si ke mě přináší, když přijde a očuchává mě. Takže je to jako nějaký další dospělý. To je, proč se bojím.
R: Takže chceš vědět jaký mají lidé motiv. Chceš vědět, jestli mají zlou povahu nebo ...
MJ: Anooooo. Ale tohle je perfektní demonstrace toho, co se ze sebe lidé nechali, aby se stalo. Někde po cestě se ztratili a věřím v to, zůstat jako díte a nevinný a prostý. Jak řekl Ježíš,“Největší je jako tohle malé dítě. Buďte jako on a v mých očích budete největší“. Když ke mě spousta dospělých přijde poprvé, podívají se na mě a kontrolují, co mám na sobě a s kým jsem. Vidím to. Pak se mnou jednou mluví a vidí, že jsem prostý člověk, který chce být přítel a jejich srdce roztají. vidím to.
R: Takže děti přijímají od začátku. Neodsuzují.
MJ: Ano, nechají to být, řeknou „Oh bože to je Michael Jackson“ a já „ahoj“. Dospělý se usměje a řekne „ahoj“ pak tě trochu prostuduje a řekne „libí se mi tvoje tvorba“ ale nechtějí, aby to vypadalo, že jsou uchváceni.
R: Proč to dělaji? Snaží se ukázat, „nevyhraješ nade mnou ... taky jsem osobnost“ je to nejistota?
MJ: Vedou se mnou psychologickou válku, jak ke mě přistupovat, co říct, co neříct. Ale chci, aby věděli, že mají být prostě sami sebou, jako dítě. Být takoví, jak se narodili.
R: Možná se snažíš říct „Nesnažím se být větší než ty. Jsem kdo jsem a ty jsi kdo jsi.“ Vyznívá to skoro tak, že děti jsou ti více rovni než dospělí.
MJ: Samozřejmě, že jsou. Můžu se s nimi sžít mnohem snadněji. Nepřichází se vším tím nákladem a tak. Jen si hrají. Nic od tebe nechtějí. Ty od nich nechceš nic než nevinnost, lásku a najít společné štěstí a kouzlo.
R: Je to skoro jako by tě dospělí nutili být někým, kým nechceš být defensivní a strojený a nechceš malý blbý konverzace. Když k tobě přijdou děti se vším tím nadšením, tak jsi Michael. Ale v přítomnosti dospělých jsi někdo jiný. Dáváš analogii psa. Nevíš, jak reagovat takže jsi defenzivní. Udělaji s tebe někoho, kým být nechceš.
MJ: To je pravda. To je, proč jsem se stal ... ne, že bych je nechal vyhrát válku, ale prostě je mi to jedno, být s nimi. Můžeš to uveřejnit jako poselství. Změníme hodně lidí (aby byli více jako děti). Doslova a mentálně je pokřtíme našimi slovy a knihami, čímkoliv, co děláme. Ale je jich tolik, co už mentálně zabouchli dveře a nechtějí příjmout změnu a odmítají vidět světlo. Ale mohli bychom pomoci hodně lidem, hodně z nich jsou velmi, velmi nepříjemní (težcí, tvrdí). Byli tak naučeni. Ale věřím, že se dá změnit spousta lidí. To je, co je na tom úžasné. Můžeš jim to ukázat. Jsou dospělí, co příjdou do Neverlandu a říkají mi „vís, to co jsem tady dělal, jsem již nedělal roky ... můžeš se odvázat a být opět dítě“ a já říkám „To je, nač je Neverland. K návratu k nevinnosti. Bavit se.

BŮH LÉČÍ SKRZE DĚTI
R: Všechna bolest, kterou jsi vydržel ze všech těch útoků a já to viděl z první ruky a říkám lidem, že tolik z toho odpadu o tobě není pravda, je to převrácené a nespravedlivé. Tak proč se z tebe nestal cynický dospělý a nevzdal jsi to?
MJ: Řeknu ti. Protože s bolestí a šípy, co na mě lidé vystřelili, by to nikdo jiný nezvládl. Pravděpodobně by už spáchali sebevraždu ... stali by se alkoholiky. Protože byli na mě opravdu zlí a hrubí. A jestli si myslí, že to neslyším a nevidím tak ano, ano! Byly to děti. Držím se kvůli nim, jinak bych to nezvládl. Opravdu bych to nezvládl.
R: Děti ti daly podporu pokračovat? Nebo říkáš, že pokracuješ , protože věříš, že bůh ti dal misi pokusit se a postarat se o ty opomíjené děti?
MJ: Bůh mi dal misi. Cítím, že mám dělat něco pro ně a oni mi dávají podporu a víru a lásku, abych vydržel, vydržel. Když se podívám do zrcadla cítím se opět vyléčen. Je to jako být pokřtěn. Je to, jako by bůh říkal „Michaele, všechno bude v pořádku“ když se podívám dítěti do očí.
R: Zdá se mi, že říkáš, že jsi dokončil každou misi kromě té obrovské a to je, že se můžeš postarat o děti, znamená to, že už nemáš hudební ambice?
MJ: Děláš si srandu? Od tance po muziku, inspiruje mě to ještě víc.
R: Ale umíš ukázat lásku dospělým, důvěřuješ ještě dospělým?
MJ: Důvěřuji dospělým?
R: Ale jsi stále odtažitý ... musíš být …
MJ: Ano, protože mě opravdu zradili a oklamali tolika způsoby a tolikrát. Přišli za mnou dospělí se slzami v očích a říkali „to je hamba, čím sis musel projít a já bych ti nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy neublížil nebo něco neudělal. A pak se otočí a ublíží mi. Upřímně, to je druh svinstva kterým jsem prošel ... se slzama mě drží v náručí. A další rok mě žalují kvůli nějaké absurdní ... jako fotograf kvůli nějakým fotkám, nebo nejaký člověk koho vyhodí, ale já jsem ho nevyhodil, ale žalujou mě a já jsem to neudělal, to je forma hlouposti.
R: V tom okamžiku to asi mysleli vážně a to je ten problém. Další den se mohou emoce změnit. Můžeš se cítit zrazený a podvedený, ale musíš přejít ten strach z lidí. Tohle je extrémně důležité, nebyl bych tvůj přítel, kdybych tomu nevěřil. Ty jsi mě naučil víc o tom, jak oceňovat své děti a já tě chci naučit víc, jak se nebát.
MJ: Ah to je sladké. Za mnou přišlo tolik rodičů, protože jejich děti, když mě viděly, tak se do mě zamilovaly. Zbláznili se. Chtějí si hrát a lozit po stromech a já to s nimi všechno dělám. Vezmou si mě stranou se slzami v očích a říkají „Michaele, já neznám své děti. Naučil jsi mě, jak opravdu trávit čas s dětmi, musím se to naučit“. Pořád mi to říkají.
R: Ale děti většinu dospělých nudí, zvlášť, když nejsou jejich.
MJ: Ale jak? Upřímně, řekni mi pravdu, opravdu je nudí?
R:Ano. Za prvé děti potřebují fenomenální dávku trpělivosti a většina dospělých nemá trpělivost. Za druhé mají spoustu otázek a dospělí si říkají „já musím pokračovat v práci“ Protože rodiče se rozhodli, že je duležitější vydělávat miliony dolarů, než odpovídat na otázky jako, proč má kočka 4 nohy. Myslíš, že děti vědí lépe než dospělí, co je opravdu důležité?
MJ: Zaleží to na hodnotách, na tom, co zvolíme, že je opravdu důležité. Dle mého názoru být podnikatel a šplhat po společenském žebříčku a všechny ty další věci, co lidé dělají, to je pro ně svetské. Myslím, že děti zbožňují zábavu, lásku, zbožňují pozornost. Chtějí den plný zábavy, věci, které když s nimi zažiješ, tak budou navždy zapsány v jejich srdcích. Má to vliv na to, kdo se z nich stane a co se stane s našim světem,  co se stane v tomto vesmíru. Je to budoucnost.
R:Ale co když někdo řekne „zábava není vážná. Musíme pracovat. Musíme léčit nemoci. Musíme stavět domy a zjistit předpověď počasí na víkend. A zábava nic takového neudělá, děti musí vyrůst, aby poznaly, že mají povinnosti, že musí pracovat.
MJ: Myslím, že se učíme skrze hru, zatímco se bavíme a poté, co se bavime, se dějí kouzla. Nebo, když je zábava, tak se dějí kouzla. Vím, že pro mě to tak je. Napsal jsem jednu z nejkrásnějších písniček na toto album, co jsem kdy napsal, když jsem si hrál s nějakými dětmi.Úplně to vyšlo od nich a když jsem to nahrál, říkám „ok, tohle vyšlo z tohohle a tohohle dítěte“. Inspirovaly to. Přišlo to z toho, že jsou, z jejich přítomnosti a jejich duše. Je to pravda.
R: Takže děti jsou jako bazén a voda představuje zbožnost. A jak stárneš a rosteš voda začíná zamrzat, dokud z ní není led. A děti jsou prostě zásobník tepla, svobodné vody a můžeš si prostě hrát, takže ty chceš, aby dospělí roztáli, znovu napustit bazén.
MJ:To je, proč když režíruju filmy - a chystám se začít znovu režírovat brzy - vidím vše očima dětí. Všechny moje příběhy budou o tématech jako děti, jak jsou ovlivňovány světem a jak vidí svět svýma očima, protože z toho všeho můžu vycházet. Nemůžu udělat nějaký příběh ze soudní síně nebo vražedný čin. Nerozumím tomu. Můžu pochopit, když je dítě zapojené do trestného činu a stopovat jeho život a jak se cítí být odsouzeno a co se děje v jeho malém srdci. Můžu to pochopit. Můžu to režírovat, můžu o tom psát, protože to cítím.
R: Jak může dospělý zjískat tento pocit? Je to dar? Můzu to zjískat? Když jsem s tebou, tak to cítím víc.
MJ: To je opravdu sladké.
R: Moc miluji svoje děti, ale nemiluji děti ostatních lidí tak moc. Ale, když vidím Prince, tak mi taje srdce, protože je tak vlídné a milující dítě.
MJ: To je ... jak jsem chtěl, aby byli. Už od malinka jsem je učil, aby milovali každého.
R: Jak se to v nich chystáš uchovat, až budou starší? Viditelně se je chystáš ochránit od té věci „News of the World“
MJ: Učím je, aby milovali každého aby byli hodní a dobří ve svých srdcích. Ale mají to od přírody, nemusel jsem to naprogramovat..mají to v sobě. Co o mě nevíš je, jak moc miluji film a umění a chci tak strašně moc režírovat, že bych kričel! Chci ukázat svět očima dětí, protože jim tak rozumím. Jejich bolest a jejich radost a jejich smích a co je bolí. A já vidím svět skrze jejich oči a chci to zobrazit ve filmu. To je moje skutečná vášeň. Miluju to. Je to příliš.
R: Takže jako režisér můžeš dát celému světu pohled na to, jaké děti jsou, protože to můžou vidět tvýma očima, i když děláš film pro dospělé?
MJ: Ano a hledal jsem ve svém srdci mnohokrát a řekl si „Můžu udělat opravdu vážný film pro dospělé?“ a vím, že můžu. Ale nemyslím, že bych si to užíval. Vím, že bych to zvládl, ale neužil si to.
R: Kdybys mohl režírovat jeden film, jaký by to byl?
MJ: ET, The Wizard of OZ, 400 blows to je skvělý film od Francois Truffaut. Miluju Shane a jsem blázen do To kill Mockingbird. To je příběh, který vidím a pokaždé když to vidím, tak mám sucho v ústech na stejném místě. Videl jsi to? Oh, nemůžu se dočkat, až ti to ukážu. Prosííím, podívej se se mnou na to! Vypneme si telefony a jen se budeme dívat.
R: Můžou se na to dívat děti?
MJ: Rozhodně, budou se učit. Je to o rasismu na jihu. Je to o muži, který je u soudu nařčen, že znásilnil bílou ženu. Je tam pár těžkých pasáží, ale je to viděno dětskýma očima. Človeče, tenhle film tě uchvátí. Já to tak miluju. Je to rozhodně jeden z nejlepších filmů. Kéž bych to režíroval. Oh bože, to je tak sladké.

RYAN WHITE A DALŠÍ DĚTI BOJUJÍCÍ S RAKOVINOU
R: Nebyl tu mladý chlapec, ke kterému jsi měl blizko, co se nakazil AIDS při krevní transfuzi?
MJ: Ryan White. Nejtěžší pro mě je ... chystám se odpovědět, ale nerozumím proč dítě umírá. Opravdu ne. Myslím, že by mělo být okno, kde je možnost zemřít, ale ne v tomto věku. Když dítě umře, nebo je nemocné tak tomu opravdu nerozumím. Ale poslouchal jsem dvanáctiletého Ryana u mého jídelního stolu v Neverlandu, jak říká své matce, jak ho má pohřbít. Řekl „mami, až umřu, nedávejte mi oblek a kravatu, nechci být v obleku a kravatě. Dejte mi džíny OshKosh a tričko“. Řekl jsem „musím jít na záchod“ a utíkal jsem na záchod a mohl jsem si oči vyplakat. Poslouchat tohohle malého kluka, jak říká své mámě, jak ho má pohřbít. To mě bolí. Bylo to, jako by byl na to připravený a když umřel měl OshKosh džíny a tričko a hodinky, co jsem mu dal. A já tam seděl sám v tom pokoji a on tam ležel a mě bylo tak zle, chtěl jsem ho obejmout, políbit a říct, že ho miluju, tak jak jsem to dělal, když byl naživu. Staral jsem se o něj a on pobýval u mě doma. Ale vidět ho, jak tam leží ... mluvil jsem k němu a řekl „Ryane, slíbil jsem ti, že udělám něco na tvou poctu na své další album. Napíšu pro tebe písničku. Budu to zpívat, chci, aby svět vědel, kdo jsi“. Složil jsem GONE TOO SOON. Ta byla pro něj.
R: Myslíš, že tě slyšel, když jsi to řekl? Citíš se v kontaktu s duší lidí, co jsi miloval a ztratil? Citíš je stále nablízku?
MJ: Yeah, yeah, yeah
R: Takže jsi se musel vypořádat s jeho smrtí a dalších lidí, ke kterým jsi měl blízko?
MJ: To mě tak hrozně bolí. Další chlapec ke mě přišel a byl bílý jako sníh, doslova bílý jako sníh nebo kus bílého papíru. Umíral na rakovinu, miloval mě a vešel do mé ložnice a viděl bundy, co jsem měl na sobě ve videoklipech, oblékal si je a byl v sedmém nebi. Řekli mi, že nebude žít. Že může jakýkoliv den zemřít. Řekl jsem „podívej, chystám se vystupovat ve tvém městě“ Myslím, že to bylo Kansas City. „Za tři měsíce začínám své turné v Kansas City. Chci, abys přišel. Dám ti tuhle bundu.“ on řekl „ty mi ji dáš???“ Řekl jsem „yeah, ale chci, aby sis ji oblékl na show.“ Snažil jsem se, aby vydržel. Řekl jsem “až příjdeš na koncert, chci tě tam vidět v téhle bundě a s touhle rukavicí“ a dal jsem mu jednu ze svých štrasových rukavic a já je nikdy nedávám. Byl v nebi. Když jsem přijel do města, byl mrtvý a pohřbili ho v rukavici a bundě. Bylo mu 10. Bůh ví a já vím, že se snažil, jak nejlépe mohl, aby vydržel.
R: Zlobíš se na boha, že se dějí takové věci?
MJ: Ne, jen tomu nerozumím. Kéž bychom toho věděli více o druhém břehu. Vim, že to slibuje nekonečný život a pobyt v ráji. Ale proč trpět a proč bolesti před překročením za bílé světlo, ať je to cokoliv? Měl by to být nejkrásnější zážitek, ať už je to cokoliv. Je to pravdivý příběh. Přál bych si, abys viděl jeho obličej Shmuley, přeji si abys ho býval viděl.
R: A to byl příběh slibu, že? Řekl jsi mu „slibuji, že když zůstaneš naživu....“ pravda?
MJ: Yeah. Pokoušel jsem se ho donutit vydržet, oni řekli, že umře a já řekl „můžu s tím něco udělat“ víš, pokoušel jsem se, aby se díval do budoucnosti a aby ještě vydržel a řekl „obleč si tohle na koncert“ a on byl tak šťastný. Když jsem přijel do města byl mrtvý. To mě zabilo, zabilo.
R: Jak se cítíš, popiš mi ten pocit, alespon na minutu. Jak se cítíš, když jsi kolem (malé holčičky s rakovinou, kterou s Michaelem známe)
MJ: Zbožňuju ji
R: Víš, že můžeš s nimi něco udělat a jen to, být u nich, tak část jejich nemoci odchází. Víš, že starověcí rabíni říkali, že pokaždé, když navštívíš někoho nemocného, bereš si od nich 1/60 nemoci. Ale u tebe je to skoro jako bys jim bral 50% nemoci víš? Vím, že to víš.
MJ: Yeah, yeah. Miluju činit lidi ... nerad vidím, jak někdo trpí, zvlášť děti.
R: Cítíš, že máš léčivou sílu, kterou jsi byl obdařen? Nebo je to, protože jsi celebrita? Jinými slovy, když jsi celebrita, když věnuješ dětem pozornost, tak jim to dělá moc dobře. Ví, jak jsi moc slavný a citi se jako „wow, někdo tak slavný se o ně zajímá, musím být zvláštní“, ale je to mimo celebritu? Je to něco, co jsi měl v sobě než jsi byl celebrita?
MJ: Myslí, že je to něco, co se ode mě očekává, protože vždycky jsem měl tuhle touhu dávat a pomáhat a činit lidi šťastnějšími.
R: Řekl jsi toto už předtím, když jsi byl chlapeček Michael Jackson?
MJ: Ano

HUDEBNÍ TALENT
R: Nech mě se zeptat. Dobrá myslím, že co tě dělá jedinečným - že jsi talentovaný napříč spektrem. Mají černí více rytmu než bílí? Když mluvíš o tancování a všem ... myslím, je to jako vtip, ale není to jen vtip, že bílí nemají rytmus. Když mluvíme například o vrozeném rytmu a o těch černých dětech v ghettu, jak tancují, vždycky o tom mluvíš. Je to jako vrozené ... vždycky to vidíš kolem Manhatanu? Ty děti, které si vydělávají tancem. To je úžasné.
MJ: Je to úžasné a je to vrozené ... Mají vrozený rytmus, který nikdo nedokáže vysvětlit ... je to vrozený talent.
R: Vidíš ten rytmus u bílých?
MJ: Není to stejné a neříkám to, protože jsem ...
R: Ale smysl pro načasování ...
MJ: Stan mi vždycky říká a on chodí do všech těch černých klubů ... sedává v Apollo Theater, říká tomu nadčasový rytmus. Řekl, že musí mít černý rytmus, takže chodil ven s černými , aby pochytil ten nadčasový rytmus (napodobuje ten rytmus). Víš, to je, co teď dělají rappeři. To je, o čem to je, je to vrozený rytmus.
R: Reflektuje to jejich vnitřní rytmus?
MJ: Yeah, yeah. Ale když vezmeš malé černé dítě, tak má ten rytmus jako dospělý, jako opravdový tanečník. A je to prostě přirozená vlastnost, víš?
R: Bez snahy proniknout příliš hluboko, tradičně, Afrika byla více dětinská než Evropa. Evropa se pyšnila svou sofistikací, parfémy, modními oděvy. Afrika byla považována za "více primitivní", ale nicméně něčím více přírodním, více organickým. Byli mnohem blíže planetě. Takže to mohlo být, že se detašovali od těch přírodních rytmů?
MJ: Ale jak se to stane genetické?
R: Nevím
MJ: Mohl bys vzít skotské nebo irské dítě a dát ho do stejné situace, nechat ho narodit se v Africe mezi těmi ...
R: Dobrá, to je celá otazka o Elvisovi, že?
MJ: Elvis vždycky chodil s černými.
R: A on pochytil ten rytmus, že?
MJ: Yeah, pochytil ten rytmus, chtěl udělat kroky, a mluvil černě a choval se černě. Znali jsme Elvise velmi dobřě a Lisa Marie a já jsme vždycky mluvili o tom jak ...
R: Myslíš, že kdyby nebyl bílý, tak by nebyl tak úspěšný?
MJ: Vůbec ne. Vůbec ne, protože by se to od něj očekávalo. Vzpomeň si na slogan, který Philips, kterému patřilo Sun Records, řekl "Kéž bych jen našel bíleho muže s černým hlasem, mohl bych vydělat milióny dolarů" a přichází Elvis Presley.
R: Nyní se zeptáš na úžasnou otázku: "Jak se to stane, vrozené?" A zvlášť věda dnes nevěří v předávání vlastností. Nemůžeš vložit vlastnost do dítěte, kterou jsi nastřádal za života. Takže, když máš skvělý hudební talent, můžeš to dát Princovi, ale když tě to někdo naučil, nemůžeš to dát Princovi. Musí to získat sám, není to v genech.
MJ: Yeah, yeah
R: Když jsem byl na souteži v kázání první rok, prohrál jsem na karibském kázání a byli jsme tak blízko. Ztratil jsem 3 body ze 130 a každý mi říkal "on měl načasování, ty ne" věděl, že čekáš, víš, jak kázání postavit. A všichni i přátelé mi řekli, "Shmuley, on měl rytmus" (oba se smějí)
MJ: Ale ty jsi úžasný.
R: Ne, ale myslím tím, že on to měl v sobě ... řekl jsem ti, že černí kazatelé jsou nejlepší na světě. Jsou nejlepší mluvčí. Podívej se na Martina Luthera Kinga. Nikdo jiný ...
MJ: Já pláču, když ho slyším mluvit, mám z toho husí kůži
R: Nebo dokonce Jesse Jackson, nebo někdo z kazatelů tady. Reverend Floyd tady na Manhattanu je považován za nejlepšího v zemi.
MJ: Ale ty jsi taky výřečný. Myslím tím, že maluješ obrazy slovy a nutíš k zamyšlení ... dostaneš se kamkoliv. Je to brilantní.
R: Ale je to o tom být dojat duší a děti jsou dojaté.
MJ: Ale kde bereš ta slova?
R: Víš, popisoval jsem v knize, co se stalo v pátek večer, když jsi k nám přišel na večeři. Bylo to fascinující.
MJ: Co se stalo?
R: Všichni dospělí jsme začali večeřet a ty sis šel nahoru hrát na schovávanou. A byl jsi jako krysař, děti šly okamžitě za tebou. Pomaloučku ... dospělí přišli do třetího patra, do druhého patra. Opravdu se jim zdálo, že o něco přicházejí, jakože se všichni baví a oni ne. Měli své konverzace o politice. Je to jako krysař a chtějí předstírat, že jdou nahoru jen kvůli dětem.
MJ: Líbilo se mi, jak na tebe tvůj kamarád zaútočil ... Líbilo se mi to! Líbilo se mi, když to udělal.
R: On je velmi nevinný a čsto na něj útočí jako na politika. Všichni jeho poradci říkají, musíš být víc přísný.
MJ: Ne, Ne. Kéž bych znal Edisona a Einstaina a Michelangela.
R: Mluvíme o nich v knize. Edison byl velmi dětinský.
MJ: Já vím, vidím to, viděl jsem ho ... smát se, chichotat. Viděl jsem záběry, Vidím o čem píše. Je to krasný človek, je to skvělé. Miluju to

VZTAHY S CELEBRITAMI SE POKAZILY - MADONNA A OSTATNÍ
R. Zeptal jsem se Michaela na jeho slavné přátele. Proč by se s nima pojil více než s normálními lidmi.
MJ: Yeah, ale já opravdu nemám Hollywoodské přátele. Mám jich pár.
R: Proč nemáš? Proč nechodíš ven s více celebritama?
MJ: Protože si nemyslím, že jsou všichni skuteční lidé. Milují být ve středu pozornosti a nemám s nimi nic společného. Chtějí jít pařit a potom si sednout a pít tvrdý alkohol a kouřit marihuanu a dělat všechny šílené věci, co bych nikdy neudělal. Nemáme nic společného. Pamatuješ, co jsem ti řekl? Madonna na mě udeřila než jsme šli ven " Nejdu do Disneylandu, jasný?“ „To je vyloučeno“, řekl jsem „ale nechtěl jsem po tobě, aby jsme šli do Disneylandu“ ona řekla „Půjdeme do restaurace a potom do striptýzového baru“ já řekl  „Nejdu do striptýzového baru“. Napsala potom o mě nějaké ošklivé věci, věci do médií a já napsal, že je sprostá čarodějnice poté, co jsem byl na ni tak hodný. Řekl jsem  ti, že jsme u stolu jedli a přišly nějaké malé děti „Oh můj bože, Michael Jackson a Madonna. Můžeme dostat váš autogram?“ a ona „vypadněte odsud, nechte nás být!“ já řekl „nikdy takhle nemluv s dětma!“ ona „drž hubu!“ já „ty drž hubu“ takové to mezi náma bylo. Šli jsme znovu ven na Academy Awards a ona není hodný člověk.
R: Cítili lidé kolem tebe, že bylo duležité s ní být viděn?
MJ: Nevěděli o tom nic. To bylo jen mezi náma.
R: Takže jsi tomu dal šanci, ale nefungovalo to?
MJ: Ano ... dal jsem tomu šanci, jako já zkouším a dávám všemu šanci.
R: Jednoduše jsi viděl, že tvé hodnoty nesedí s hodnotami Hollywoodských hvězd.
MJ: Ne, oni dělají hodně šílených věcí, které mě nezajímají a když jsem byl s Madonnou, tak jí zajímaly ty knihy, celá knihovna knih s ženami přivázanými ke zdi. Řekla „miluji odvážné knihy“. Proč bych to chtěl vidět?
R: Myslím, že hodně z toho je image. Jednou řekla něco jako, že si radši přečte knížku, než aby měla sex. Myslím, že ostatní vulgární věci jsou součást jeji image.
MJ: Ona lže (že si radši přečte knihu). Nemůžu soudit. Nevím, jestli se změnila nebo se snaží tvrdit, že se změnila.
R: Proč říká škaredé věci?
MJ: Myslim, že ráda šokuje a ví, jak na lidech zmáčknout tlačítka. Myslím, že byla do mě vážně zamilovaná a já do ni ne. Udělala spoustu šílených věcí. Věděl jsem, že nemáme nic společného. Ale jsem si jistý, že když máš dítě, tak tě to změní. Nevím, jak moc se změnila. Jsem si jistý, že je teď lepší člověk než dřív.
R: Má teď dvě děti
MJ: Yeah, já vím. Jak by se ti líbilo mít telefoní hovor a ona ti ríká, že si strka prst mezi nohy. A ja říkal "Oh Madonno, prosím přestaň" ona řekla "Co po tobě chci, abys se třel a myslel na mě až zavěsím" Takové věci mi vždycky říkala. Říkala. A když ji vidím, tak říká "Tohle je ten prst, co jsem včera použila". Zdivočela, bez zábran.
R: Ale ty jsi byl vychován, že všechny romantickě věci mají jistou cudnost ... hodnoty na kterých, jsi byl vychován, jsou blízké židovským hodnotám. To, co ukazovala Madonna tě šokuje jen napoprvé. Pak se z toho rychle stane nuda. To je, proč pořád tlačí na pilu a stává se více a více šokující, aby si udržela zájem. Když mají lidé svá prsa pořád venku, tak se přestaneš dívat. Zdá se ti to vulgární?
MJ: To co dělá? Rozhodně. Ona není vůbec sexy. Myslím, že (sexy) to vychází ze srdce a jak se prezentuješ.
R: Viděl jsi někdy ženy, které jsou trochu více skromné, aby byly více atraktivní?
MJ: Yeah. Nemám rád ženy, co pořád říkají "Potřebuju udělat nehty, musím si udělat prsty na noze. Potřebuji manikuru" Nesnáším to. Mám rád, když jsou holky trošku uličnice. Když se perou, lezou na stromy ... miluju to. To je pro mě víc sexy. Ačkoliv mám rád úroveň. Úroveň je vše.
R: Když jde žena kolem s velkým výstřihem ...
MJ: Frank to miluje.
(Michael gestikuloval na Franka, který seděl hned vedle nás. Všichni jsme se smáli)
R: Chlap může chtít sex s takovou ženou. Ale neznamená to, že by se chtěl do ní zamilovat.
MJ: Samozřejmě se chceš podívat. Já jsem zamilovaný do nevinnosti a říkám to Frankovi.
R: Potkal jsi ženu, která má tu nevinnost, nebo bys řekl, že tohle je generace kultivovaných žen, které nejsou nevinné, které nemají odvahu uchovat si svou nevinnost?
MJ: Kéž by byly.
R: Celebrity jsou cíle pro lidi, kteří si je berou kvůli štěstí a jménu. Ale poznáš jestli se o tebe někdo zajímá se špatných důvodů?
MJ: To nevíš. Je to těžké, protože dnešní ženy to umí dobře maskovat. Myslím tím opravdu dobře. Jsou tak příjemné. Podívej se do bible. Ženy dostaly nejmocnější muže na kolena kvůli tomu, co mají mezi nohama. Samson, nikdo mu nemohl ostříhat vlasy a on měl sex s Delilah.
R: Monika Lewinska a Clinton ... co každý přehlíží, že ona šla po něm, to neomlová Clintona, ale ona taky není ze hry.
MJ: Neříkal jsem to minule? Jedna žena způsobila tolik bolesti prezidentovi. Co všechno může žena udělat, aby se pokusila a ublížila prezidentovi? Podívej se, co způsobila. A to je důvod, proč nemám rád Barbaru Walters, protože ona k tomu hodně podněcuje. Udělala to všechno v televizi. Chtěla sem dnes přijít, ale zrušil jsem to.
MJ: Nemám teď rád kluby, zažil jsem to všechno, když mi bylo 11, 8 a když půjdu zpátky tak 9, 8, 7, 6. Rvačky, lidi zvrací, křičí, řvou policejní sirény. Otec nás nenechal se toho účastnit kromě vystoupení a pak pryč. Ale občas ses dostal do nějaké šílené situace. Ženská, která šla na pódium před námi, malinkými Jackson 5 "a nyní přichází maličtí Jackson 5" byla žena, která si svlékla všechno oblečeni. Hodila své kalhotky do publika a chlapi je chytali a čuchali k nim. Všechno jsem to viděl. Jmenovala se Rose Marie a  dávala si ty věci na prsa a hýbala s tím dokola a ukázala všechno. Takže když mi bylo 16, 17 a kluci říkali "pojďme do klubu" a já "zblaznili jste se?" a oni  "ne, zbláznil ses ty?" Dostaneme holky a chlast". Ale já už to zažil. Když jsem byl děťátko. Teď chci být součástí světa a života, který jsem neměl. Vezměte mě do Disneylandu, vezměte mě, kde jsou kouzla.

MICHAELŮV VZTAH S JEHO ŽALOBCEM A DALŠÍMA DĚTMA
R: Dnes jsem někomu řekl, že pozornost, kterou věnuješ dětem s rakovinou, se zdá že je léčí. Viděl jsem to. Ty víš, že když jim dáváš tento typ pozornosti, tak je léčíš?
MJ: Miluju je. Miluju je.
R: Taky je pravda, že jsi velmi slavný a najednou veškerou pozornost nalepíš na někoho jiného, je to jako paprsek světla. Nezapírám, že celebrity mohou mít tento posilující efekt, ale někdy to má velmi ničivý účinek. Zkoušíš používat sebe jako celebritu, abys pomohl těmto dětem?
MJ: Moc je miluju. Jsou to i moje děti. Vzpomínám, jak jsme byli v Austrálii a byli jsme na oddělení dětí s rakovinou a já jsem začal rozdávat hračky. A nikdy nezapomenu na tohohle chlapce, kterému bylo asi 11 a když jsem došel k jeho posteli, řekl:"To je užasné, že se cítím mnohem líp, jen tě vidím, opravdu" řekl jsem "ach, to je tak sladké" to je, co řekl a nikdy na to nazapomenu. Je to úžasné a je to to, co se od nás očekává.
R: Tvá oddanost Gavinovi je dojemná. Mluvil jsem o tom na stovkách fórech. To byla jedna z nejhezčích věcí, co jsem kdy viděl, že jsi se pokusil pomoct jemu a jeho rodině.
MJ: On je vyjímečný. Mluvil jsem s Gavinem včera večer a říkal "Michaele nevíš, jak mě to bolí, bolí to" začal plakat do telefonu a řekl "já vím, že rozumíš, jak se cítím. Hrozně to bolí" řekl jsem "no a kolik tě jich ještě čeká?" on řekl "možná 4. Ale doktor řekl, že možná potom víc". Přišel o řasy a obočí a vlasy. My máme štěstí, že?
R: Cítíš, když mluvíš s lidmi, jako je Gavin, že část jejich bolesti odchází?
MJ: Rozhodně, protože pokaždé když s ním mluvím, tak je v lepší náladě. Když jsem s ním mluvil včera, tak řekl "potřebuji tě. Kdy se vracíš domů?" nevím řekl jsem "potřebuju tě Michaele" a pak mi říká tati, říkám "radši bys se měl zeptat svého táty, jestli mu nevadí říkat mi tati" a on zařval "tati, je v pořádku, abych říkal Michaelovi tati?" a on "ano, žadný problém, cokoliv chceš"- Děti to vždycky dělají. Dělá mi dobře, že se cítí tak spokojeni.
R: Cítíš se jako univerzální otec dětí, že máš tuto schopnost milovat je a oceňovat je takovým způsobem, kterým ostatní ne?
MJ: Vždycky cítím, že nechci, aby na mě rodiče žárlili, protože se to stává a bývá to otcům proti srsti. Ne tak moc jako matkám. Vždycky říkám tatínkům. "Nesnažím se zabrat vaše místo. Jen se snažím pomoct a být váš přítel." Děti se většinou zamilují do mé osobnosti. Občas mě to dostává do problémů, ale jsem prostě tam, abych pomohl.
R: Zeptal jsem se tě, co se mohou rodiče naučit od svých dětí a ty jsi vyjmenoval pár věcí - lásku k zábavě, nevinnost, radost. Jaké další věci se můžeme naučit od dětí? Například když jsi s Gavinem, co se od něj učíš? Jseš tam, jen abys pomohl dítěti s rakovinou: Co zjískáváš z tohoto zážitku? Je to jen, že ukazuješ lítost a soucit dítěti, které je v nesnázích? Nebo cítíš, že tohle je důvod, že žiješ?
MJ: Cítím, že tohle je opravdu, opravdu v mém srdci. To, co mám dělat a cítím se tak milován dáváním své lásky a vím, že je to to, co oni potřebují. Slyšel jsem doktory a jeho doktoři říkají, že je zázrak, jak se jeho stav lepší a to je, proč vím, jak je tohle kouzlo lásky důležité. Byl ošizen o své dětství a já cítím, že se s nim můžu sžít kvůli své minulosti. Když ti bylo deset, tak jsi nemyslel na nebe a jak umřeš a on na všechno tohle myslí. Měl jsem u sebe v jídelně malého Ryana White, co říkal své matce "Mami, až mě budeš pohřbívat, nechci být v obleku a kravatě, nedávej mi oblek a kravatu, chci mít džíny a tričko." Já jsem řekl "omluvte mě, musím jít na záchod" a utíkal jsem na záchod a plakal jsem. Představ si 12 letého kluka, jak říká své mámě, jak ho má pohřbít. To je, co jsem slyšel, jak říká. Jak by ti nepuklo srdce nad něčím takovým?
R: Protože jsi byl zbaven dětství a teď se to snažíš nadělit jako dárek všem těm dětem, léčíš skrze to i sebe?
MJ: Ano, ano léčím, ano léčím, protože to je všechno. Potřebuji to k životu. Viděl jsi, co Gavin napsal do knihy hostů o svem klobouku? To je sladký příběh.
R: Vyprávěl jsem ten příběh po celém světě.
MJ: Líbí se mi, dávat jim lásku a tu hrdost cítit, že patří a jsou vyjímeční. On se schovaval a styděl se, že byl plešatý a měl rakovinu. Cítil se jako vyvržený od ostatních a to je, jak sem přišel a já chtěl, aby to nechal být. On je tak krásné dítě, nepotřebuje ten klobouk. Řekl jsem mu "Vypadáš úplně jako anděl. Tvůj hlas zní jako od anděla. Až tak, že jsem presvědčen, že jsi anděl. Za co se stydíš?"
R: Cítíš, že tě děti oceňují více než dospělí?
MJ: Oh yeah, samozřejmě. Dospělí mě oceňují umělecky jako zpěváka a skladatele a tanečníka a vystupujícího. Jaký je? Kdo je? Je divnej a spí v kyslíkové komoře a všechny tyhle příšerné bláznivé historky, co si lidé vymysleli a nemají se mnou nic společného.
R: Děti vidí přímo dovnitř a oplácí tvou lásku. Viděl jsem to na Gavinovi
MJ: Oni chtějí jen nějakou zábavu a dávat lásku a dostávat lásku a chtějí být jen milované a drženy.
R: Bojoval jsi, abys si udržel ten smysl o staraní se? Byly časy, kdy sis řekl "nezáleží mi na ostatních, teď si dám masáž a půjdu do Jacuzzi. Koncert skončil, takže teď budu myslet jen na sebe" nebo i tak myslíš, co můžeš udělat pro děti?
MJ: Doopravdy, V mém srdci je miluju a záleží mi na na nich ze všeho nejvíc. Stále se starám o Gavina. Včera měl chemoterapii a je slabý a necítí se dobře a to se prostě dotýká tvého srdce. Myslím, že jsem hodně jako moje máma. Nevím, jestli je to genetické nebo prostředím. Pamatuju, když jsme byli malí a ona se dívala na zprávy tak i na ty zprávy se musela dívat s kapesníčkama. Já jsem stejný, začnu plakat, když vidím ve zprávách o ženě, co hodí své děti do jezera, jedno se utopilo, ostatní přežili. Tak jsem pozval ty děti a zaplatil pohřeb a ani jsem ty lidi neznal, ale když slyšíš tyhle věci. Je to jako ptát se, proč tady není více lidi jako matka Tereza? Jako lady Diana?
R: Jsou slavné, že jsou hodné, ale ty jsi slavný a jsi hodný, je tu velký rozdíl. Dokonce Diana, Diana byla dobrá žena. Neznal jsem ji. Ty ano. Měla mnoho svatých vlastností a udělala spoustu dobra. Ale stále milovala pompézní život, ale ty miluješ deti. Proč?
MJ: Nesnažím se filozofovat, ale opravdu si myslím, že je má práce jim pomáhat. Myslím, že je to mé poslání. Je mi jedno, jestli se lide smějou, nebo co říkají. Děti nemají slovo pro společnost a myslím, že teď je jejich čas. Potřebují pozornost světa a vypořádat se s problémy a tohle je pro ně. A pokud já mohu být to světlo, ten podstavec abych zazářil trochou světla na to, kým jsou a duležitost, čím děti jsou, to je, co chci dělat. Nevím, jak si bůh vybírá lidi nebo šachuje s lidma a vloží tě na pozice a naprogramuje tě. Někdy se cítím tak, že tohle je mé místo. Myslím na Gandhího, Martina Lutera Kinga a Kennedyho a mě a tebe. Myslíš, že tito se tak sami udělali, nebo myslíš, že při narození bůh řekl "Aha!" a trochu se usmál ... myslíš, že se to stalo samo, nebo k tomu byli předurčeni? Ptám se tě na tuto otázku.
R: Myslím, že je to spojení obojího. Úžasní muži a ženy se narodí s potencionálem být dobří. Ale většinou to musí být vymáčknuto skrze krize a vnější události. Je tam dobrota v lidech, ale vnější události pomáhají ji rozvinout. Včera jsem potkal holčičku, je ji 14 a je sirotek. Máma jí zemřela, když jí bylo 7 a nikdy nevěděla, kdo je její otec. Přišla na Lvího krále včera, protože je kamarádka (jméno smazáno) a její velké přání bylo se s tebou potkat. Tak jsem jí řekl, ze ji přivedu tenhle týden, aby tě mohla vidět.
MJ: Oh, kdo se o ni stará?
R: Žije se svou babičkou a kmotrem, který ji přivedl včera na představení. Jeji kmotr se ji snaží brát ven a na představení a tak.
MJ: Líbilo se dětem to představení?
R: Oh ano, líbilo se jim to, bylo to krásné. Škola téhle holčičky je jen pár bloků od tvého hotelu. Možná ji přivedu a nechám s tebou vyfotit.

TATÍNEK PRINCE A PARIS
MJ: (mluví k Princovi, který je s náma) : Princi, co tatínka rozesměje?
Prince: Three Stooges
MJ: Má pravdu. Zbožňuju je. Ten tlustej ... já řvu smíchy. Beru si je všude s sebou.Rozveselí mě to. Koukal jsem na ně celý život.
R: Čím to je? Jako, že si můžou navzájem ubližovat, ale nikomu není ublíženo a všechno je sranda?
MJ: Yeah, Curly je vrah. Pamatuješ Curlyho - toho tlustého, že Princi? (Princ začíná napodobovat a skákat kolem) yeah, on to má taky rád. Miluju je.
R: To je, co tě šíleně rozesměje?
MJ: Yeah, Já křičím smíchy. Já křičím, beru si je všudes sebou. Rozveselí mě to. Zbožňuju je. Koukal jsem na ně celý život.
Prince: Tatínku, já se chci podívat na Petra Pana.
MJ: Já taky.
Prince: Chci jít rybařit.
MJ: Jednou tě vezmu rybařit, ale jen když potom rybku vhodíme zpátky do vody.
R: Cítíš, možná po tom, co jsi udělal pro děti, ti bůh prokázal extra laskavost a dal ti dvě úžasné děti, které ti jsou tak oddány ... mezi zlobou a podlostí lidí ti bůh nadělil v životě dva úžasné dary?
MJ: To by byla hezká myšlenka. Myslím, že jsou dar. Myslím, že všechny děti jsou dar.
R: Miluješ děti víc, když máš Prince a Paris?
MJ: Miluju je stejně moc a více. Je pro mě težké říct "moje děti" protože já nevidím žádnou teritorialitu. Možná, proto jsem býval sekýrovaný Lisou kvůli tomu, že jediné na čem ji záleželo, byla ona sama a ne ostatní. Vím, že by to udělalo velký rozdíl v jejich budoucnosti (dětská iniciativa o priorizaci dětí) je čas, šance říct "Jsi pro mě vyjímečný. Tohle je tvůj den. Tohle nejsou Vánoce. Není to den, kdy slavíme narození Krista. Tenhle den je o tobě a o mě. Dávám ti svou lásku". to by udělalo velký rozdíl. A já miluju svoje rodiče. Moje maminka je jako svatá. Ona je...ona není z této planety. On je neuveřitelně úžasná. Nemůžu o ní říct jedinou špatnou věc. To by bylo hezké, nebo ne?
R: Takže první věc, co chceš, aby Prince a Paris věděli, než budou znát abecedu a jak se oblékat, chceš, aby vědeli, že je jejich tatinek miluje.
MJ: Yeah, yeah. Ano držet je za ruce a dívat se jim do očí a říkat "miluju tě" to se pamatuje celý život, dělám to s Princem a Paris každý den.
R: To je věc, co jim nikdy nikdo nevezme, to je počátek veškerého vědění - vědět, že jsou milovaní.
MJ: Milovaní, opravdu milovaní ... dotknout se rukou, protože děti jsou hodné na dotyky a potřebujou být držené a lidé vědí tyto věci, ale nevědí jakou to má sílu.!!!!

HRAVOST
R: Řekni mi nějaké historky o hravosti. Řekni mi o svých bitvach s vodními balónky?
MJ: Bitvách s vodníma balónkama?
R: Ano v Neverlandu.
MJ: Myslím, že nejlepší způsob, jak prolomit ledy s někým, koho neznáš je hrát si. Navážete pouto skrze hru mnohem rychleji než jakkoliv jinak. Potřást rukou a vést běžnou konverzaci není tak jednoduché, jako si hrát. Myslím, že je to nejlepší způsob a myslím, že prolomit ledy skrze balónkovou bitvu nebo spolecným pobíháním, ježděním na kole, díváním se jeden na druhého, smát se, usmívat se, je nejlepší způsob, jak někoho opravdu ze začátku poznat. A oni poznají, že jsi prostě zábavný a prostý a tvoje první spojení s nima je skrze zábavu. Já myslím, že je to důležité, nemyslíš?
R: Ano. Ale chci, abys to popsal. Máš tu pevnost pro vodní balónky v Neverlendu a organizuješ dva týmy. Když jsme byli u tebe, tak jsme nehráli, protože pršelo, pamatuješ?
MJ: Máme dva týmy, červený tým a modrý tým a vyzývají se mezi sebou. Máme vodní balónky, vodní děla, která dostřelí na 6 stop na každou stranu a jsou tam praky ze kterých můžeš vystřelit vodní balónky a mají ty sprchovací tlačítka. A když se červený tým dostane k modrému týmu a zmáčkne třikrát jejich tlačítko ... a když říkám sprcha, je to jako ostřikovač a fontána, je to jako sprcha  všude kolem a ty si zaplaven vodou. Když zmáčkneš to tlačítko třikrát, tak ten, komu se to podaří prvnímu, vyhraje. A kdo prohraje musí sedět oblečený na téhle kulaté věci a ty hodíš tenhle míč a on spadne do vody. Jsou mokří, musí jít do bazénu a potápět se. Takže je to opravdu zábavné fiasco.
R: Takže když ti přijdou hosté do Neverlandu, často prolamuješ ledy skrze vodní bitvy. Děti a dospělí?
MJ: Dospělí taky.
R: A jak reagují? Vidíš někdy opravdu vážné lidi, jak roztají?
MJ: Oh, zbožňují to. Smějou se a natáčíme to na video, takže až jsou všichni suší a po večeři promítáme to v našem kině na velkém plátně a každej se směje a křičí a zjistí jaká to byla legrace. Je to úžasná věc.
R: Děláš tohle někdy i s velkýma hudebníma šéfama?
MJ: Ne...ano...s lidma od filmu jako Catherine Byrne a Stephen Spielberg...měli jsme pár velkých.
R: A co děti s rakovinou, takoví lidé?
MJ: Někdy to máme na trávě. Mám to radši v pevnosti. Jsou tam mosty. Běháš přes ně a je to sranda, velká sranda.
R: Řekni mi nějaké takové historky. Řekněme, že jsi uprostřed velké schůze v Sony nebo na velké filmové schůzi se všemi těmi nerudnými spulupracovníky v oblecích. Byl jsi schopný někdy prolomit ledy na těchto vážných jednáních, protože jsi víc jako dítě? Jsou velmi přísní, zajímají je jenom čísla.
MJ: Nerozumíš tomu. Jedna věc, co o mě nevíš je, jakej jsem trouba. Vždycky, když se dostanu na tyhle jednání a všichni jsou podráždění, tak se celou dobu směju a nemůžu se přestat hihňat a pořád se musím omlouvat a moji právníci se na mě dívají a říkají "promiňte, to on občas dělá" pak se začnou smát a pak se začnou smát všichni, takže to začne být zábava a bezstarostné, protože někdy vypadají až příliš vážně a já mám rád, když je to trošku veselejší, Nemůžu si pomoct, opravdu si nemůžu pomoct.
R: Prolomí to ledy, když to uděláš? Cítí se lidé navzájem bližší a dělá to těžká jednání lehčími? Cítí se více spojeni, když se to stane?
MJ: Ano, myslím si to. Myslim, že jsou mezi námi všemi společné rysy, že jsme všichni stejní. Věci mohou být opravdu humorné a můžeme se smát stejným věcem. To je společný rys lidstva. Opravdu, jsme všichni stejní.
R: Smích je nejsnadší způsob, jak můžeme společně něčeho dosáhnout?
MJ: Každého vtipná kost má stejnou barvu, že? Jsme všichni stejní. Hodně jsem to viděl.
R: A co kanadské žertíky a takové věci? Vzpomínáš na Michaela Steinhardta v zoo? Byl jeden z nejvíce vydělávajích na Wall streetu, ale byl slavný tím, že chrstnul kýbl vody na chlápka, co byl až moc vážný, na nejvetších schůzích. Byl to legendární šprýmař.
MJ: Děláš si srandu? To je jedna z mých nejoblíbenějších činností, dělat lidem lumpárny. Miluju to. Bojím se, že se někteří lidé naštvou ačkoliv někdy je mi to jedno. Nosím s sebou smradlavé bomby a vodní balónky. Po každém videklipu poslední den smrdí ta místnost jako zkažená vejce a je z toho velký bordel a všichni ví, co dělám a všichni to ví, kdyz je potom. A pak vyjdu ven, miluju to.
R: Vidíš před očima, jak se vážní lidé stávají více dětinští, když se tohle děje?
MJ: Ano a oni o tom mluví, jaká to byla legrace. Je to legrace.
R: Vzpomeneš si, že v pátek večer jeden z hostu byla žena, které je kolem 40 a je uspěšná realitní magnátka, má přes 100 zaměstnanců. Ale za jakou cenu? Není vdaná, nemá děti. Řekla, že neměla čas randit. Řekl jsem "a co páteční večery? "no" řekla " stydím se to říct, ale normálně jsem v kanceláři do 23  - 24:00 i pátky večer" Takže se vzdala většiny osobního života na úkor velkého obchodu. Co bys řekl někomu takovému?
MJ: Pokusil bych se a ukázal bych jim nejaké úžasné věci, o které přicházejí a nebýt úplně vážní a ne příliš workoholičtí, ačkoliv sám jsem workohilik. Ale občas se musíš zastavit a trochu se bavit. Je tu tolik zábavy, co se musí zažít, protože jednoho dne ... náš čas na zemi může být tak limitován a myslím skutečná rodina a krásné vzpomínky a dělat věci s dětmi jsou jedny z nejdražších pokladů. Zažil jsem pár úžasných dobrých časů. Když jsem smutný, začnu vzpomínat na dobré časy a hned se cítím líp. Někdy to dělám v noci v posteli, když k sobě cítím nechuť. Vybavím si v hlavě tu nejúžasnější myšlenku, nějaký skvělý  zážitek a cítím chemickou reakci v mám těle, jako bych tam byl a to mám rád. Rozruším se když nějaky idiot, myslím horší než Spooge, totální idiot napíše něco blbého a tak nepravdivého, co se stalo na nějaké události nebo někde, kde jsem byl. A já se tak naštvu a snažím se nebýt naštvaný, protože si tím ubližuju. A  začínám si představovat sebe jak letím vzduchem s větrem ve tváři. Je to v Africe. A letím nahoru a jsem tak štastný tam nahoře a létám. Myslím, že je to jedna z nejúžasnějších věcí, co jsem kdy objevil a miluju to. Je to svoboda. Je to slast, myslím, že je to výška zábavy.
R: Zavíráš někdy oči a představuješ si sebe před sto tisícema milujících fanoušků? Pomáhá to?
MJ: Miluji zář a velkolepost všeho toho, že můžeš vládnout publiku a pocit z toho všeho. Moc to miluju. To je další skvělý pocit, ale není to stejné jako létání. Nebo se jen rozhlížet po krásném panoramatu, které je tak malebné, že opravdu začneš plakat. Já pláču. Říkám "děkuji ti" Vidíš tu nejkrásnější oblohu, kde se mraky barví do oranžova a fialova. Bože, to je tak krásné, že se začnu modlit. Svým způsobem si to duševně vyfotím, protože si to chci zapamatovat.
R: Jaká by to byla modlitba v takovýchto okamžicích?
MJ: Bože, tohle je tak krásné. Děkuji, že děláš nebe a zemi tak nádherným místem. Pokud to jiní lidé nepoznají a neocenují, já ano. Děkuji, hrozně moc ti děkuji. Párkrát jsem někomu řekl "podívej na tu nádhernou oblohu" a oni "yeah? Je to dobré" a já si říkám, něco musí být se mnou špatně. Proč to já vidím a oni ne? Proč si to cením a oni ne? Šel jsem do muzea v Paříži a přísahám ti, mí bodyguardi jsou svědky, co se mi stalo, museli mě držet. Šíleně jsem se rozplakal a ta paní, co nás provázela řekla "co mu je?" a oni řekli "On je tak dojatý tím, co viděl"

LUMPÁRNY
R: Řekni mi víc o svých lumpárnách.
MJ: Jednou jsem vzal celou láhev skotské a přelil to do téhle sklenice na téhle vážné schůzi se všema těma lidma a začal jsem to celé pít na ex. A polknul jsem a začal dýchat a všichni utichli. Napustil jsem to vodou. Oni umírali smíchy. Miluju dělat takové věci. Dostal jsem je Shmuley! Oni si mysleli, že je to vodka.
R: Byl jsem u bratra v LA, v té době jsme s Debbie randili a ona přišla k nám domů, protože jsme se chtěli vzít a dostat otcovo požehnání. Můj otec je z blízkého východu a podíval se na Debbie, bylo jí teprve 19 a mě bylo 21. Ženil jsem se velmi brzy.
MJ: Kéž bych já taky.
R:Vždycky říkám, lepší si vzít dobrou osobu ve špatný čas než špatnou osobu v dobrý čas. Každopádně, znáš ty nejpálivější papričky, takové ty malé červené. Můj brácha, který je velký šprýmař řekl Debbie, která ma tu sladkou důvěřivou povahu "dej si" a ona "nejsou to ty pálivé?" a on "ne, to jsou ty sladké" Debbie si vzala dvě, vložila si je do pusy. Zčervenala, zmodrala, zfialověla a říká "oh můj bože vodu" a můj bratr říká "tady je voda" a podává ji to a ona to celé vypila. A byla to vodka. Čistá vodka. Bylo to poprvé, co se setkala s mým otcem. Debbie nemůže pít. Ona nepije téměř ani víno. Málem umřela.
MJ: To je sranda
R: Debbie je velmi nevinně naivní, řekni mi víc o lumpárnách, co jsi udělal.
MJ: Zbožňuju dělat lumpárny. Řekni to Franku.
Frank: Shmuley jeli jsme do jižní Francie pro hudební cenu. Měli jsme suitu s výhledem na oceán. byl to krásný výhled. Dole pod nami jedli lidé v restauraci, elegantní kravaty, obleky. Bylo 7:30-8:00 a bylo stále světlo. Podívali jsme se jeden na druhého a měli jsme úplně stejný nápad. Vzali jsme sáček z koše a naplnili ho vodou a ti lidé jedli přímo pod náma. Hodili jsme to (zbytek je neslyšitelný, protože Frank a Michael mají vytlem) ... povodeň je na stole. My jsme úplně chcípali smíchy. To bylo od nás tak podlé, večeře skončila. Vstávali a odcházeli. Stejnou noc ve 4, lidi přicházeli, slunce vycházelo. Zpívali. Měli  jsme kýbl s vodou a čekali až budou dostatečně blízko. Miluju tyhle věci. Nevím, kde se to ve mě vzalo.
MJ: To byl pořádný sud.
R: Načapali tě někdy?
MJ: Ne. Jeden ze stage manageru mi vyrobil laser a byl takhle dlouhý (ukazuje rukama) a měl dosah několik mil daleko. Lidé chodili několik bloků, ale my nutili tu červenou tečku chodit s nima. Děláme to všude. Tady ve Four Seasons. Zavolali policii a klepali na dveře, bylo to před 4 roky. Slídili jsme v nějakém pokoji a byla to hrozná sranda. Schoval jsem ho, protože jsem o něj nechtěl přijít. Policajti klepali na dveře a naše ochranka s nimi mluvila a vyřídila to. Nevím, co jim řekl. Musíš mít nějakou zábavu, no tak. Milujeme všechno s vodou.
Frank: Jednou jsme byli v hotelu..
MJ: V Jižní Americe, že?
Frank: naplnili jsme odpadkový koš vodou a připevnili ke dveřím tak, že ten, co je otevřel, tak to na něj spadlo.
MJ: To zbožňuju.
Frank: Takže jsme zaklepali na dveře a utekli. Oni otevřeli dveře a prásk! Voda.
R: To bylo v hotelu? To je historka z Jižní Ameriky?
MJ: Jižní Amerika je jiná. Tam chodí lidé na balkóny se opalovat přímo pod tebou, nemají na sobě oblečení, věší vyprané prádlo přes balkón, spoďáry jim schnou na slunci. BUM! proud vody to všechno ošplouchne. Zbožňuju to, zbožňuju to hrozně moc. Dělá mi to velké potěšení.
Frank: Byla tam holka bez trička s klukem, my se naklonili, uviděli je a najednou hop!
MJ: (směje se) Miluju, když to spadne. Když uskakujou, to chcípám.
R: Takže tě chytili jen jednou s laserem? Kde je ted ten laser?
MJ: Je uskladněný někde v Kalifornii. Kéž bych ho mohl najít. Bral bych si ho po celém světě. Dosvítí to na míle. Na jakoukoliv s těch budov (Michael ukazuje z okna) kde chodíš, tam je červená tečka. 
 

Osnova encyklopedie

Zajímavosti

Co možná nevíte:
Na svatbě Elizabeth Taylor v Neverladu Michael osobně vykázal paparazziho, který skočil padákem přímo doprostřed fontánky v Neverlandu.

Co možná nevíte:
Ve scéně s helikoptérou v klipu Who is it neučinkuje Michael, ale jeho dvojník, protože Michael neměl čas ji natočit - přesto je to natáčeno v Neverlandu na přistávací ploše

Co říká dívka na začátku Brazilské verze videa "They don´t care about us"?
"Eles nao ligam pra gente", což znamená v portugalštině "Nezajímají se o lidi".

Byl MJ žalován za padělání písní?
Ano a vyhrál všechny procesy. Byl žalován za písně The girl is mine, Thriller, Will you be there a Dangerous.

Proč byla Michaelova kůže teď tak světlá?
Za jeho barvu kůže může nemoc zvaná Vitiligo. Na těchto stránkách najdete i samostatnou sekci věnovanou tomuto problému.

© 2011 Michaeljacksonweb.cz, Michaeljacksonweb.sk
všechna práva vyhrazena | Redakce webu
Kopírování textu z tohoto webu je bez souhlasu autora vysloveně zakázáno.

Naše projekty: encyklopedie Simpsonovi | Kyanid a Štěstí | Trololol.cz Meme komiksy | seriál The Simpsons | seriál Simpsonovi | Jacksonpedie.cz | Jacksonpedia.sk | Kingofpop.cz | Kingofpop.sk
Obrázkové vtipy a meme komiksy na Trololol.cz
Naprogramoval: Pavel Hodoval, návrh a design webu: David Marák
Doporučujeme: Magaziny.cz

Michael Jackson web - největší komunitní web o Michaelovi Jacksonovi v ČR a na Slovensku. Novinky, Fotky, informace v encyklopedii, k tomu texty písní a mnoho dalšího!