Michael Jackson v Praze, 1996

Při uvedení alba History na náš trh byla na pražském Výstavišti (podobně jako ve dvacítce dalších měst) vystavena obrovská socha Michaela v nadživotní velikosti. Tam, kde se objeví socha prý zavítá i Michael - tak zněl Michaelův slib. Ani ten největší optimista by ale nevěřil tomu, že Praha bude svědkem světové premiéry turné History a že tady Michael stráví 5 rušných dnů, které naši metropoli převrátí naruby ...


Úterý, 3. září 1996
Letenská pláň se proměnila ve staveniště. 120 tunový náklad pódiové techniky k nám dopravilo obří letadlo Ruslan přímo z Los Angeles, kde probíhaly poslední zkoušky nové show. Michael sám přilétá kolem půl páté odpoledne na letiště na staré ruzyňské letiště svým soukromým letadlem Boeing 707 se zlatým nápisem "Kingdom". Televizní štáby, fotoreportéři a pár stovek vybraných fanoušků bojovali o nejlepší pozice. Po půlhodinovém čekání, během kterého prošlo celé letadlo celní kontrolou, Michael vystoupil - v černém klobouku, bílém tričku, červené uniformě a s bílým deštníkem. Z letiště Michael odjel Toyotou Previa k hotelu Inter-Continental, kde se ubytoval v prezidentském apartmá v osmém patře (32.000 Kč/den). Ještě ten den si Michael objednal pečené kuře a velkou porci vanilkové zmrzliny z hotelového jídelníčku. Celý den sem tam mával z okna.


Středa, 4. září 1996
Michael spal dlouho. S rouškou na tváři a v černém kabátu vyrazil po poledni ve své Toyotě na nákupy. Navštívil starožitnosti, antikvariát a hračkářství. Michael nakupuje stylem: vybere si věci a jeho lidi je později přijdou zaplatit. Během své procházky po Praze mu pár fanoušků i zatančilo. Michael je odměnil potleskem. Do hotelu se vrátil ve čtvrt na sedm.


Čtvrtek, 5. září 1996
Celý den pršelo a Michael zůstal v hotelu. Objevily se zvěsti o tom, že má být koncert zrušen, díky hnusnému článku v Blesku, který si Michael dal přeložit. Naštvaný a raněný Michael zrušil veškerý svůj program (procházka po Praze). Až v 6.30 večer opustil hotel a odjel na Letnou zkoušet představení. Fanouškům mával ze střechy auta. Všichni si oddychli. Koncert asi přece jenom bude.


Pátek, 6. září 1996
Kolem 11 hodiny Michael vyrazil na Pražský hrad. Po prohlídce Svatovítského chrámu se setkal s prezidentem Havlem. Po rychlém návratu do hotelu Michael odjel do 20 km vzdálené Zbraslavi do dětského domova, kde rozdal hračky, které ve středu nakoupil a hrál si s dětmi. Další jeho zastávkou bylo traumatologické dětské centrum v motolské nemocnici. Tam Michael pacienty obdaroval hračkami, videorekordérem a televizí.


Sobota, 7. září 1996
Celý den Michael strávil ve svém apartmá a až večer. V Praze v okolí Letné odklonili dopravu a postavili přes 5 km zátarasů. Večer na místo přijely sanitky, policejní i hasičské vozy. Ve 14 hodin pořadatelé na Letnou vpouštějí fanoušky, jejichž počet do večera přesáhl 130.000 lidí. Nad Prahou začali létat vrtulníky a kamery z jeřábů snímaly situaci na Letné. Po sedmé večer se na jevišti objevil předskokan DJ Bobo. Michaelovo představení začalo přibližně v 8.30 dokumentem, který zachycoval Michaelův umělecký život formou 3D letu v raketě. Pak se náhle ona raketa objevila na pódiu. Michael z ní vystoupil na jeviště ve zlatém kostýmu (cena pčes 400.000 Kč) a začal skladou Scream, pokračoval písní They don´t care about us, Wanna be startin somethin a Stranger in Moscow. S ostatními tanečníky předváděl např. skladby Jackson 5 (I´ll be there, The love you save). Další písně: Black or white, Beat it, History, Earth song, Heal the world, Thriller a You are not alone. Na konci koncertu vypukl velký ohňostroj. Michael ihned po koncertu odjel zpět do hotelu.


Neděle, 8. září 1996
V poledne, poté co technici odstranili drobnou závadu na jeho letadle, Michael odletěl z Prahy do Budapešti, kde se 10. září konal jeho další koncert turné History.
 

7. září 1996
Napsala BabyLove, v té době 15letá.


Přesně si pamatuji, kdy jsem se poprvé dozvěděla, že Michael přijede do Prahy. Po asi ročních náznacích, že by se mělo stát něco velkého (třeba socha MJ v Praze nebo různé poplašné zprávy v novinách) se "TO", na co čeká každý fanoušek, mělo stát skutečností. V noci jsem se dívala na pořad Právě teď a odtud se ozvala ona magická věta: Michael Jackson začne své světové turné v Praze. Tu noc jsem už nespala. Své lístky jsem si objednala přes Ticketpro už pár týdnů dopředu a nemohla jsem se dočkat.

* * *

V onen osudný den bylo zamračeno a místy i pršelo. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo stát něco "velkého". Brzy ráno jsme já, moje mamka a kamarádka Vlaďka nastoupily do vlaku z Havířova do Prahy. 4hodinová cesta uběhla celkem rychle. Už ve vlaku jsme se setkali s dalšími fanoušky, kteří jeli na koncert. Na jednoho kluka nezapomenu. Byl vysoký, oblečený do oblečku a lá Jackson a měl hrozně dobrou náladu. Po výstupu z vlaku se nám ale ztratil.

V Praze byl chaos. Odpojené linky autobusu a metra, to byl jenom začátek. Všude byly plakáty Michaela, dopravní podnik dokonce nechal vytisknout vlastní brožuru o tom, jak se v den koncertu Michaela Jacksona odkloní doprava. Všude pobíhali fanoušci, jak čeští, tak zahraniční.

Když jsme konečně dojely metrem na zastávku Letná, bylo kolem půl druhé. Ještě hodně daleko od Letné stály stánky, kde se prodávaly různé svítící ozdoby na hlavu, na tělo apod. My s Vlaďkou jsme si koupily svítící tyčinku, se kterou jsme chtěly mávat při pomalých písničkách místo zapalovače.

Celá Letná byla zavřená. Hlídali ji desítky policistů, někteří byli na koních, někteří pěšky. Došly jsme až k zátarasům, kde už se tlačili davy fanoušků. Přidali jsme se k nim. Asi za půl hodiny v 14,30 byl tlak na zátarasy tak velký (mohlo tam být už tak 1.000 lidí (jen na naší straně), že se celá hráz roztrhla a dav se vyvalil směrem k Letné. Utíkali jsme jak na závodě, abychom měli co nejlepší místo. Spěšně jsme ukázali naše lístky u kontroly a utíkali dál. Jak jsme se dozvěděli, i druhé straně se podařilo probourat zátarasy, a tak se k pódiu valil obrovský dav lidí. Měli jsme celkem štěstí. Stáli jsme asi 10 metrů od jeviště.

Pak začalo to utrpení. Dalších 6 hodin jsme měli stát v davu, ve kterém se už za chvíli stávalo nedýchatelno. Kdo chtěl jít na záchod, měl smůlu. Někdo si sedl na zem, jiný stál a někteří to vzdali a odešli pryč. Sem tam nám i zapršelo, takže jsme byli i zmoklí. Přede mnou stál nějaký bílovlasý němec a pořád měl nějaké poznámky. Asi se mu nelíbilo, že jsem se při sedu na zemi opírala o jeho nohu, ale nedalo se však nic dělat.:) každý si musel vybojovat svůj vlastní prostor a někdy to bylo hodně těžké. Kolem páté hodiny už jsem nedohlédla na konec davu. Bylo to jako moře lidí. Kam jsem se podívala, všude jen lidi. Byla jsem ráda, že netrpím fobiemi, tohle by mě určitě zabilo.

O půl osmé se na pódiu objevil DJ Bobo. Nepředvedl sice nic výjimečného, ale my byli rádi, že se konečně něco děje. I sám DJ Bobo vypadal vyplašeně, když viděl všechny ty lidi a snažil se dohlédnout na konec. I jemu se to ale nepodařilo. Po asi 15minutovém představení, které nestálo za nic, odešel a nějaký hlas z repro beden začal odpočítávat 20 minut od příchodu Michaela. Nálada se nám okamžitě zvedla a všichni jsme počítali s ním. Pamatuju si, že v tu chvíli jsme si uvědomila, co se opravdu děle. V tu chvíli jsem ale taky začala šílet.

Všichni lidi se natlačili dopředu co nejvíce k pódiu a vytvářely se vlny, které s námi pořádně mávaly. Za chvíli bylo těžké ustát to na nohách, a tak jsme se rozhodly, že půjdeme trošku dál dozadu, asi 20 m, kde už vlny nejsou tak silné. I to bylo ovšem hrozně těžké, protože se nedalo hnout. Tvrdili jsme tedy, že jsme ošetřovatelky, a že se potřebujeme dostat k hlavnímu stanu. Pak nás pustili. Já a mamka jsme to zvládly, ale Vlaďka se nám cestou někde ztratila.

Nakonec jsme zůstali u hlavnímu stanu, kde seděl i brunejský sultán. Nadávala jsem si, že jsem nevzala foťák, protože tu všichni fotili, i když to bylo zakázáno. 20 minut uplynulo a Michael nikde. Všichni dostávali nervy a já největší, protože jsem stála za chlapíkem, který měl alespoň 2 metry a nebylo přes něho nic vidět. V té chvíli ale začal koncert.

Můj tep se zvýšil na maximum, jak se začalo odpočítávat do příletu rakety. A pak se na pódiu objevil Michael. V zlaté kombinéze a s helmou na hlavě i prohlížel dav a bylo vidět, že si užívá to šílenství kolem. Všichni křičeli, mačkali se na sebe, a mě najednou došel kyslík. Omdlela jsem. Díky tomu, že jsme ale byli hned vedle ošetřovatelského stanu, vyzvedli mě nad hlavu a nějaký chlap mě odnesl za stan. Tam mě položil na zem vedle dalších zraněných lidí, kteří byli mimo. Křičel na mě, ať dýchám a pak mi dal nějakou tabletku na uklidnění. Za chvíli se ke mě probojovala i mamka. Měla jsem ještě ležet, ale to jsem nevydržela. vyskočila jsem a zařadila se do davu a dívala se na koncert. byla zrovna písnička They don´t care about us, takže mi unikla jen ta první písnička, Scream.

Už ale nic nebylo jako dřív. Díky té šílené tabletce (bůhví, co to bylo) se mi nechtělo vůbec křičet, jen jsem omámeně hleděla na pódium. Všimla jsem si, že ve předu se rozdávali kelímky s vodou a nějací lidé na nás stříkali vodu z hadic. A já jsem tam jen stála a na nic víc jsem se nezmohla. A tak se mi valily slzy z očí a pozorovala jsem svůj idol, jak dělá to, co umí nejvíc. A v tomto omámeném stavu jsem přežila celý koncert. Mamka pronesla několik zázračných vět, jako: ten Michael ale vůbec nevypadá divně, vlastně je docela hezký, a divila se, že mu rostou fousy. Já si jen říkala, že je neuvěřitelně, ale opravdu neuvěřitelně sexy.

Ale ten hlavní zážitek jsem měla. A zůstane mi na celý život. je to jeden z mála dnů, ve kterém si pamatuji úplné drobnosti. Vidět Michaela Jacksona ve skutečnosti je obrovský zážitek, který si odnesli z koncertu všichni.

Čeho lituju? Hlavně toho, že jsem nestrávila v Praze víc dnů, nebyla jsem při tom, když MJ přiletěl, nebo jsem nenocovala před jeho hotelem s vidinou jen mizivé šance, že budu ona vybraná fanynka, která se dostane do jeho pokoje. A taky mě štvala mamka, která má přílišný záchranářský reflex, a odvedla mě dále od pódia. Nakonec to asi bylo dobře, nepřeju si vědět, co by se stalo, kdybych omdlela přímo tam. A nakonec mě šíleně štve ten ošetřovatel, který mi dal ten utišující prostředek. Měl by rozlišovat, která fanynka omdlela z bláznovství, a která z nedostatku vzduchu. Já jsem byla každopádně ten druhý případ.

A co říci na konec? Stále doufám, že se ještě někdy na koncert Michaela Jacksona dostanu. I kdyby měl být v Americe nebo Austrálii, já tam budu.

* * *

Čerpáno mimo jiné i z českých časopisů Bravo.